Na úvodní stránku



2/II

Miloslav Fuček

Kamarádi

Přečteno: 627


Kapitola druhá, II. část


Začal listopad. Učitelé začali víc zkoušet, abysme toho neměli před Vánocema tolik. Jakub si teď začal všímat více Vojína. Začal se s ním kamarádit a začal ho i učit, jak se má prát. Vojín mu za to začal napovídat a dával mu opisovat. Sotva se naučil Vojín pár hmatů, začal frajeřit na mladší kluky. Jakub ho naučil, jak praštit s protivníkem o zem. Vojín šel hned frajeřit na mého bráchu, aby si to na něm vyzkoušel. O velké přestávce do bráchy vrazil a pak ho nakopl se slovy, že se mu nemá plést do cesty. Brácha mu bez respektu vrazil facku. Vojín se stáhl a tím to skončilo. Pak si stěžoval Jakubovi, že ty hmaty neučinkují. Jakub se mu vysmál a řekl mu, že nemůžou učinkovat, když je nepoužije.

"Proč jsi s ním nepraštil o zem?", zeptal se ho Jakub. Ještě naučil Vojína, jak potom položit na lopatky. Zároveň mu ale řekl, ať nechá mladší kluky na pokoji. Vojín řekl, že jo, ale nedbal na to. Znova to zkusil na mého bráchu. Bez výzvy s ním praštil o zem, s problémama ho položil na lopatky, protože přestože bráchu překvapil, ten se ještě bránil. Pak ho ale dostal Vojín na lopatky a brácha se vzdal. Vojín ho teď začal fackovat a mlátit pěstí do obličeje. Přemýšlel jsem, jestli se mám bráchy zastat. Zrovna jsem s ním ale nebyl v nejlepším vztahu a tak jsem chvíli vyčkával, ať mu Vojín trochu namlátí. Předběhl mě ale Michal Šimek, který šel kolem. Když viděl, jak Vojín surově bráchu mlátí, přestože ten se nemůže bránit, protože je na lopatkách, nakopl Vojína, až udělal kotrmelec. Vojín na něj vyjeveně koukal a rozbrečel se. S obdivem jsem si pomyslel, že to asi musel být pěkný kopanec, který od Michala dostal.

Za chvíli přišel učitel Pavlíček. Vojín hned žaloval, Michal se hájil, že Hynek mlátil mého bráchu. Brácha to potvrdil. Ostatně Pavlíček viděl, jak se brácha zřízenej. Měl rudé tváře, jak ho Vojín fackoval a z nosu mu tekla krev.

"Taky jsi to mohl vyřešit jinak", pokáral Pavlíček Michala a  od Vojína si nechal přinést žákovskou knížku. Pavlíček je prostě formát. Je to první učitel, který dal Vojínovi poznámku. U ostatních totiž Vojínovi vždycky všechno prošlo. Brácha se mě potom ptal, jak to, že se Vojín umí najednou tak dobře prát. Řekl jsem mu, že ho to naučil Jakub a brácha o něm řekl, že je blbec. Jakub byl zrovna za náma.

"Chceš přes hubu? Kdo je u tebe blbec?", osopil se na bráchu.

"Hele, nech ho na pokoji", zastal jsem se bráchy, který se Jakuba polekal. Jakub si nás oba vztekle změřil. Brácha, když viděl, že stojím při něm, zaujal bojový postoj. Jakub věděl, že přesto že se pere dobře, oba nás nepřepere a tak ustoupil.

"Však my se ještě uvidíme", řekl bráchovi. Brácha se pak Jakuba bál. Celý týden se snažil být se mnou zadobře, abych mu v případě potřeby pomohl a když nemohl být zrovna se mnou, chodil s Michalem Gazdou nebo s dvěma dalšími kluky ze své třídy. S Lubošem se brácha bezpečný necítil, protože se neumí moc prát a Jakub by ho brzo zlikvidoval pár ranami a Luboš by si pak už netroufl bráchu podpořit. Michal Gazda je ale silný a ten by si troufl klidně na Jakuba sám. Myslím, že by se mu asi ubránil.

Jakub neměl zatím příležitost bráchu zmlátit. Už ho to myslím i přešlo. Brácha se ho ale stále bál a měl se před ním na pozoru. Jakub z toho už začínal mít legraci, ale dával si pozor, aby to nedal najevo před bráchou nebo Michalem Gazdou, který by to bráchovi určitě řekl. Jednou šel brácha za mnou k nám do třídy. Jako vždy ostražitě koukal, jestli tam jsem, aby tam náhodou nevešel, až tam nebudu a Jakub ho nezmlátil. Byl jsem ale zrovna na záchodě a Jakub se akorát vracel do třídy. Brácha mu nemohl utéct.

"O kom jsi to říkal, že je blbec?", zeptal se ho Jakub.

Brácha před ním couval a mlčel.

"Nejdřív mi nadáváš a pak se mě bojíš", řekl mu Jakub.

"Když jsi naučil Vojína na mě hmaty."

Vojín zaslechl, že mu řekl brácha Vojín a hned se na něj vyřítil. Jakub ho ale zadržel a řekl mu, že teď se baví s bráchou on, tak ať se do toho neplete.

"Tak ať mi neříká Vojín", řekl Vojín a vrátil se poslušně do lavice.

"Když mě naučíš nějaký hmat, kterým ho přeperu, tak odvolám, že jsi blbec", osmělil se brácha. Jakub bráchu už určitě dávno zmlátit nechtěl, to jsem odhadl dobře. Teď chtěl bráchu jenom postrašit. Jinak by totiž jeho nabídku nepřijal. Před tím se ale ostražitě podíval, jestli ho neslyší Vojín. Odešel zrovna na záchod.

"Dobrá", souhlasil Jakub. "Počkej na mě před školou a pak půjdeme do parku. Ale Vojínovi nesmíš nic říct, ani potom, že jsem tě to naučil já. On by mi totiž potom nenapovídal a nenechával by mě od sebe opisovat. Jasný?"

"Jasně, spolehni se", souhlasil radostně brácha a vrátil se do třídy. Martin, který vše pobaveně sledoval, mi to vyprávěl hned, když jsem se vrátil ze záchodu.

Brácha skutečně svůj slib dodržel a ještě, aby náhodou neměl Vojín na Jakuba podezření, šel na něj až za tři dny. Sehrál to znamenitě. Šel jako za mnou. U dveří uviděl Vojína. Dělal, že se ho lekl a vykřikl "Jé, Vojín" a běžel naoko zděšeně ke mně, abych ho jako ochránil. Vojín, který si vzpomněl, že má vlastně bráchu zmlátit za toho Vojína, se za ním rozběhl. Brácha úmyslně zaběhl do rohu, aby nebyl moc blízko u mě, aby si na něj Vojín troufnul. V rohu se musel zastavit a otočit. Vojín mu chtěl dát facku, ale brácha s ním praštil o zem. Pak ho  nakopal a nakonec ho položil na lopatky. Celá naše třída to sledovala. Brácha vítězoslavně z Vojína vstal a odešel. Na Jakuba se pro jistotu ani nepodíval, aby ho neprozradil. Já s  Martinem a Míšou jsme se rozesmáli. Ani nás nerozesmálo to, že dostal Vojín od bráchy nakládačku, ale to jak brácha vítězoslavně odcházel. Od té doby měl od Vojína pokoj a protože on sám považoval vše za vyřízené, tak se už dále neprovokovali a neprali. Ostatně Vojín by teď stejně ve všem bráchovi bez odporu vyhověl a i kdyby ho brácha napadl, tak by si netroufl ani bráchu uhodit.


Sdílet na Facebooku

Zpět


Provozuje a vytvořil Ing. Miloslav Fuček - MF SOFT
Všechna práva vyhrazena ©2002-15
Kopírování částí webu či přebírání částí textu není povoleno bez souhlasu majitele webu.

Dnes je úterý
17.07.2018