Na úvodní stránku



Lékařská kariéra

Miloslav Fuček

Pan Narghen

Přečteno: 501


Tato povídka vznikla také poměrně brzo a její napsání už bylo motivováno jasným záměrem, vytvořit cyklus povídek.


Při třetí návštěvě mě pan Narghen vyprávěl o své lékařské kariéře.

„Má lékařská kariéra začala hned, když jsem se narodil.“

„Jak to?“, zeptal jsem se, „Lékař přece musí mít školy.“

„Ano. Ale já jsem školy získal už v dětství. byl jsem totiž často nemocen a tak jsem se přiučil od lékařů, kteří mě léčili. Když jsme vyšel ZDŠ, šel jsem dělat lékaře. V jednom podniku, už nevím v kterém, mě přijali jako závodního lékaře. První den, když jsem přišel ke středisku, jsem se zděsil. Čekárna byla plná a fronta vedla po schodišti dolů až na ulici. A to byla ordinace až v desátém patře. Začal jsem tedy prohlídku. Nejprve přišel jeden pán a řekl: „Já mám průjem. Nemáte něco proti tomu?“

Zamyslel jsem se. Průjem jsem totiž nemíval, já míval jen zácpu, ale to je podobné. Pak jsem si vzpomněl, že na zácpu je tekutina, která s enazývá Šaratzice. Předepsal jsem mu ji tedy. Dávky jsem si nepamatoval, ale řekl jsem mu, ať ji pije třikrát denně, každý den litr.

Druhý pán vstoupil do ordinace a řekl: „Nemohu chodit.“

„Ani krok nemůžete udělat?“

„Ne.“

„To je zlé“, řekl jsem a zamyslel jsem se. Co to může být? Jedna nemoc ochromuje nohy, ale která? Buďto kašel nebo obrna. Ale asi kašel.

„To je kašel“, řekl jsem. „Budete muset jít na rentgen a tam vám to vyléčí a pět let budete doma.“

Pacient potom odešel, třetí byla paní.

„Já jsem zcela zdravá, jen jsem stále ospalá.“

Dal jsem jí tedy uspávací prášek. Mě totiž trápívávala nespavost a to je něco podobného. Čtvrtý pacient byl bledý a říkal, že mý 40 stupňů horečky. Změřil jsem mu a bylo to pravda.

„No tak si po obědě lehněte a zítra můžete už do práce“, řekl jsem. „Buďte rád, že nemáte 42“, dodal jsem.

Pacientů ubývalo. Se žádným jsem se nezdržel víc než minutu. Brzy mě navštívil ředitel a řekl: „Co vás to napadlo některé lidi nechat tak dlouho doma? Takhle prémie nebudou.“

Od té doby jsem každého poslal hned do práce, i když nemohl chodit. Brak jsem však prémie. Z toho jsem měl největší radost. A to, že většina pacientů zemřela, to mě ale vůbec nevadí. Je to jejich hloupost. Měli se řídit mými pokyny.


Sdílet na Facebooku

Zpět


Provozuje a vytvořil Ing. Miloslav Fuček - MF SOFT
Všechna práva vyhrazena ©2002-15
Kopírování částí webu či přebírání částí textu není povoleno bez souhlasu majitele webu.

Dnes je pátek
20.04.2018