Na úvodní stránku



XV. Jarní prázdniny

Miloslav Fuček

Tuláci

Přečteno: 516


Na středeční schůzce se vyhodnocoval pátrací úkol. Družiny měly podat zprávu, co vypátraly. Lvíčata a Robinsoni, mimo toho, co se dočetli v kronikách, nevěděli nic. Lvíčata nedočetly ani druhou kroniku a Robinzoni skončili v půlce třetí. Všechny tři kroniky dočetli jen Kočovníci a Poutníci. Kočovníci se spokojili pouze s průzkumem ostrova. Poutníci dostali slovo až na závěr a udivili ostatní, co všechno zjistili.


Na středeční schůzce se vyhodnocoval pátrací úkol. Družiny měly podat zprávu, co vypátraly. Lvíčata a Robinsoni, mimo toho, co se dočetli v kronikách, nevěděli nic. Lvíčata nedočetly ani druhou kroniku a Robinzoni skončili v půlce třetí. Všechny tři kroniky dočetli jen Kočovníci a Poutníci. Kočovníci se spokojili pouze s průzkumem ostrova. Poutníci dostali slovo až na závěr a udivili ostatní, co všechno zjistili.

Poutníci tedy dostali sto bodů. Míša, Pavel a Zdeněk na této schůzce byli jmenováni Stopaři. Bílou stužku na náramenníku košile si zaměnili za hnědou. Kočovníci dostali třicet bodů. Poutníci se tentokrát na dělení bodů v družině shodli napoprvé. Pavel navrhl, aby Zdeněk dostal pětadvacet bodů a ostatní po patnácti. Ostatní bez připomínek souhlasili.

V pátek Tuláci odjížděli na jarní prázdniny. Vybaveni běžkami a teplým oblečením, vydali se na nádraží a odtud do Poličky. Tady budou mít zápočtovou cestu, tentokrát druhého stupně obtížnosti. To znamená, že během sedmi až devíti dnů musí nachodit sto kilometrů s převýšením dva kilometry. I na téhle akci se sešli v plném počtu. Ubytováni byli opět po družinách.

V sobotu ráno se vyráželo na první tůru. Vydali se po červené turistické značce na Suchý vrch, odtud se po žluté dostali do Telecí, kde se naobědvali a po zelené se vraceli zpět do Poličky. Po večeři si každá družina chystala program na zítřejší večer.

V neděli byla další celodenní tůra, tentokrát náročnější. Po modré se vydali do Jimramova a dále po červené do nového Jimramova. Tady si na ohni uvařili oběd, opět po družinách. Potom se vypravili do jeskyně. Po její prohlídce se pokračovalo po červené k zřícenině hradu Štarkov, který je na mohutných rulových skalách. Původ hradu není znám. Prohlédli si zbytky věže, hradních zdí a nádvoří. Vašek jim sdělil, že jsou v státní přírodní rezervaci.

Dál pokračovali po červené přes Daňkovice, kde se vyšplhali na Buchtův kopec, Tady se podívali na rozhlednu. Odtud se pak po zelené vraceli zpět do Poličky. Od obce Telecí už šli po známé cestě. Do ubytovny se vrátili ztahaní až za soumarku. Vašek jim sdělil, že dnes urazili skoro třicet kilometrů. Protože byli kluci unavení, odložil se večerní program až na pondělí. Kluci zalehli skoro hned po večeři a spali jak zabití.

V pondělí byl výlet jen na půl dne. Po červené došli do Stašova a zpět se vraceli autobusem. Obědvali až v Poličce a po obědě si šli prohlédnout Poličku. Každá družina toho měla o Poličce zjistit co nejvíc. Poutníci navštívili radnici, oba kostely, rodnou světničku hudebního skladatele Bohuslava Martinů, galerii a muzeum. Od místních lidí se pak snažili získat co nejvíc dalších informací. To vše po návratu na ubytovnu sepsali na papír a předali Vaškovi. Ten vše vyhodnotil a po večeři vyhlásil výsledky. Opět byli nejlepší Poutníci, ale tentokrát to už nebylo tak výrazné. Vašek přidělil Poutníkům sto bodů, Kočovníkům osmdesát a Robinzonům a Lvíčatům šedesát. Zdeněk pak přečetl ostatním, co o Poličce zjistili.

"Bylo to královské město, které bylo založeno před rokem 1265 na Trstenické stezce. Značně utrpělo za husitských válek. Roku 1845 skoro celé vyhořelo. Dříve to bylo obchodní město, provozovalo se tu plátenictví. Dnes je tu výroba obuvi, je tu papírenský a strojírenský průmysl. Je tu zachovalá podstatná část městských hradeb v takovém rozsahu, že je to ve střední Evropě ojedinělé. Navštívili jsme radnici, která je barokní a je z roku 1739 až 1740. Po požáru města byl postaven děkanský novogotický kostel. Taky jsme byli v rodné světničce hudebního skladatele Bohuslava Martinů, který se narodil roku 1890 a zemřel roku 1959. Potom jsme byli ve hřbitovním kostele, který je z roku 1580 a je goticko-renesanční. Zajímavá je také galerie a muzeum."

Robert doplnil Zdeňka o to, že oni viděli barokní morový sloup a zjistili, že je z let 1727 až 1731. Jinak v muzeu a galerii byli také a také navštívili rodnou světničku Bohuslava Martinů. Nepodařilo se jim ale zjistit historii města.

Po vyhodnocení soutěže měla každá družina svůj program. Lvíčata měla připravenu scénku, Kočovníci zazpívali písničku. Robert tu měl kytaru a ukázalo se, že na ni docela slušně hraje. Robinzoni předvedli několik hádanek a kouzel. Poutníci měli připravenu soutěž. Byl to turnaj družin ve hře Židle hlouposti a chytrosti. Každá družina mimo Poutníků, kteří soutěž připravili, se utkala s každou. Otázky byly připraveny z mapy Žďárských vrchů a obsahovaly historii a zajímavosti o místech na této mapě, tedy bližšího a vzdálenějšího okolí Poličky. Tak se například dozvěděli, že v Seči je pionýrský tábor od roku 1953, ale mimo toho tam je ještě kostel ze 14. století, který byl v 17. století přestavěn, dále renesanční zámek z přelomu 16. a 17. století a na Chrudimce je údolní přehrada postavená v letech 1925 až 1934. Dále se dozvěděli, že v Hradišti, které je kousek od Nasavrk, je místo rozsáhlého keltského oppida o rozloze dvaceti hektarů asi z 2. století před naším letopočtem a jsou zde patrny uměle vytvořené srázy s terasami a valy. V létě je tu možná prohlídka vykopávek. V Nasavrkách je sad jedlých kaštanů "Kaštanka". Kousek od Skuteče leží obec Ležáky, což je bývala kamenická osada, která byla 24.6.1942 vypálena a srovnána fašisty se zemí. V Litomyšli je městská památková rezervace, kde stál původně hrad Slavníkovců na ochranu zemské hranice. a Trstenické stezky. V Lipnici nad Sázavou je Haškova pamětní síň v domu proti vchodu do hradu. Zde Jaroslav Hašek žil a v roce 1923 zemřel. Pohřben je na místním hřbitově.

Havlíčkova Borová je rodištěm Karla Havlíčka Borovského, který se narodil roku 1821 a zemřel 1856. Rodný domek je národní kulturní památkou. Velké Dářko je největší rybník Českomoravské vrchoviny, má rozlohu 205 hektarů a byl založen roku 1480. Je to význačné rekreační středisko. Po obou stranách rybníka jsou močály a rašeliniště jimiž prochází naučná stezka. Žákova hora je jeden z nejvyšších vrcholů Žďárských vrchů. Nejvyšším vrcholem Žďárských vrchů a druhým nejvyšším vrcholem Českomoravské vrchoviny je Devět skal. Je zde upravena vyhlídka na vrcholovém skalisku. V severní části Oslovského lesa je Wolkrův památník, což je pomníček, kde jako student tábořil v roce 1916 básník Jiří Wolker.

Původní název Havlíčkova Brodu je Smilův Brod, od roku 1308 do roku 1945 Německý Brod. Základem města se stala osada na haberské obchodní stezce, na město byla povýšena roku 1274. Přibyslav byla původně tvrz z 1. pol. 13. stol. na ochranu kraje a stříbrných dolů. Při obléhání Přibyslavi zemřel 11. 10. 1424 Jan Žižka, který má pomník severně od města na Žižkově poli, kde je gotický kostel z počátku 14. století.

Žďár nad Sázavou je okresní město, středisko strojírenského průmyslu. Vzniklo z tržní osady na staré zemské stezce a bylo roku 1607 povýšeno na město. Nové Něsto na Moravě bylo založeno v polovině 13. století a na město bylo povýšeno koncem 15. století. Nejvýznamnějšími podniky tu jsou Chirana, kde se vyrábějí lékařské nástroje a Sport, kde se vyrábějí lyže. Je to rodiště sochařů Jana Štursy a Vencence Makovského a obhájce J. Dimitrova JUDr Ivana Sekaniny. Je tu Horácké muzeum s expozicí vývoje lyžování.

Soutěž vyhráli Kočovníci před Lvíčaty a Robinsony. Vašek po skončení soutěže program pochválil. U Poutníků ocenil, že byl i poučný a že teď vlastně znají nejvýznamnější místa Žďárských vrchů. Následoval zpěv při kytaře a potom se šlo spát.

V úterý byla další tůra. Opět se vydali po modré do Jimramova. Tentokrát ale pokračovali po modré na Javorek a Štachov. Za známém místě pod zříceninou si uvařili oběd a pokračovali dál po modré až do Odrance. Nyní odbočili po žluté do Nového Města na Moravě. Tady si stačili prohlédnout renesanční zámek a v něm Horáckou galerii výtvarného umění. Potom zamířili na starou radnici, na náměstí si prohlédli několik renesančních domů, bývalou školu a nakonec ještě stihli navštívit gotický kostel s klenbou oresbytáře z konce 14. století a klenbou lodi z 18. století. Pak už spěchali na vlak, kterým se vrátili do Poličky.

Ve středu byl budíček dříve. Hned po snídani spěchali Tuláci na vlak, kterým odjeli do Nového Města na Moravě. Tady navázali na včerejší tůru a šli nejprve po červeném místním značení až došli na modrou. Přes ní šli přes Harusův kopec a přes Lhotu do Žďáru nad Sázavou, kde se v restauraci naobědvali. Potom si prohlíželi Žďár. Nejdříve navštívili barokní radnici a za ní bývalou tvrz. Potom přešli do druhé části města, kde si prohlédli zámek, most před zrušeným klášterem, který je barokní a je z roku 1761. Na něm si prohlédli galerii barokních soch. Po prohlídce kostela na Zelené hoře navštívili zámek a v něm Muzeum knihy, které je zaměřené na vývoj knih a písemnictví a vlastivědné muzeum s expozicí o vývoji železářství. Cestou k nádraží si ještě prohlédli Tálský mlýn pod hrází Pilské vodní nádrže.

Dnešní den byl pro kluky odpočinkem. Ušli asi dvanáct kilometrů. Vlakem se vrátili do Poličky a po večeři si ještě zahráli venku před ubytovnou několik her. Na čtvrtek byl připraven naopak zase náročnější pochod. Ráno si opět přivstali a jeli vlakem do Žďáru nad Sázavou. Opět tedy navazovali na trasu z předchozího dne. Ze Žďáru se vydali po červené na sever, tedy směrem na Tálský Mlýn. Odtud pokračovali kolem údolní nádrže Pilská do Polničky a dále kolem Nového Mlýna na Velké Dářko. Tady se na chvíli zastavili. Odbočili na modrou a po ní rybník obešli a došli do Radostína. Kousek za Radostínem udělali zastávku na oběd, který si uvařili po družinách. Po několika hrách pokračovali dál po modré kolem rybníka Doubravník k Bolovským jezírkům, kde odbočili na červenou, po které došli až do Havlíčkovy Borové.

Tady si prohlédli rodný domek Karka Havlíčka Borovského, v restauraci si dali teplý čaj a pokračovali dál po červené. Cestou K. H. Borovského došli až na Žižkovo Pole, kde si prohlédli pomník na místě, kde zemřel Jan Žižka. Kluci si hned vzpomněli, že o tom pomníku i o rodném domě K. H. Borovského bylo v té soutěži, kterou připravili Poutníci.

Ze Žižkova Pole pokračovali dále cestou K. H. Borovského až do Přibyslavi. Tady si stačili prohlédnout jen zámek a muzeum, které je přímo v něm. Pak spěchali na vlak, kterým se vraceli do Poličky. Večer kluci celkem uvítali, když jim Vašek řekl, že zítra bude volno a nikam se nepůjde. Byli po dnešku dost unavení.

V pátek dopoledne se šlo ven bez lyží. Ivan seznámil oddíl s hrou, kterou vybral z knížky Organizátor her. Hra se jmenuje Sněhové hrady. Kousek za ubytovnou našli dost nepřehledný terén, kde budou hru hrát. Dohodli se, že Poutníci budou s Robinzonama a Kočovníci s Lvíčatama. Ivan teď vysvětlil pravidla hry. Každá strana představuje jedno středověké panství. Obě panství jsou znepřátelena a vedou spolu stálé šarvátky. Výpady za hranice panství končí často prudkými přestřelkami. Aby si vrchnost zajistila své území, buduje hrady. Obě strany zaujmou postavení na přidělené polovině terénu. Do šedesáti minut má každá vybudovat na vhodných místech dva sněhové hrady, tedy stěnu o rozměrech nejméně 1 x 3 m, může to však být opravdová sněhová pevnost, krytá ze všech stran. Stavba musí být rychlá a utajená, aby ji cizí vyzvědači snadno nevypátrali.

Zatím, co jedni budou stavět, druzí budou pátrat, kde si staví pevnost ostatní. Hradní páni, kteří jsou u každého hradu jedni, mají u sebe barevné papírky. Poutníci a Robinsoni červené a Kočovníci a Lvíčata modré. Tyto lístky představují životy. Na začátku hry dostane každý hráč jeden život. Dokud jej má u sebe, je plnoprávným účastníkem hry. Kdo je zasažen, musí svému přemožiteli vydat svůj život - barevný lístek. Dále nebojuje, dokud se nevrátí do svého hradu. Cestou se nesmí nikde zdržovat ani pátrat po cizích hradech. Jeho hradní pán, který řídí stavbu, mu vydá nový život. Od této chvíle může znovu zasáhnout do hry.

Jiným úkolem hradních pánů je vysílání rozvědek na nepřátelské území. Dbají na to, aby se všichni podíleli stejnou měrou na budování sněžného hradu i na pátrání. První část hry trvá hodinu. Potom začíná boj o dostavěné hrady. Ve středu každého valu je zapíchnut praporek. Když se některému ze soupeřů podaří tento praporek vytrhnout a odnést, aniž byl zasažen koulí, získává pro svou stranu cennou trofej.

Dvě hodiny po zahájení je hra skončena, všichni účastníci odejdou na určené místo. Hradní páni u sebe soustředí všechny "životy" - lístky ukořistěné v přestřelkách. Za každý dostanou bod, za vlajku soupeře dvacet bodů. Signál pro ukončení prvních šedesáti minut bude jeden hvizd píšťalkou, dva hvizdy ukončí hru.

Kluci se ještě zeptali, jestli se mohou hradní páni vystřídat. Ivan jim to dovolil, ale hradní pán musí být neustále v pevnosti. Kluci se rozešli do svých území. Každá družina si hledala místo pro jednu pevnost. U Poutníků si zvolili jako hradního pána Zdeňka, Robinsoni Pepíka. Zdeněk vyslal jako zvědy Pavla a Míšu a ostatní stavěli. Míša byl za chvíli zasažen a tak se musel vrátit pro nový život. Svoji nešikovnost ale odčinil tím, že sám zasáhl nepřátelského zvěda. Pavel po chvíli vypátral jeden hrad a vrátil se. Místo něj šel na zvědy Marek a Pavel stavěl pevnost. Zdeněk hlídal okolí pevnosti a zasáhl dva zvědy. Lukáš byl jako předsunutá hlídka a snažil se zvědy likvidovat, ještě než se přiblížili k pevnosti.

Za chvíli se vrátil Míša. Objevil druhou pevnost. Kluci teď hlídali před odhalením své pevnosti. V okolí vybudovali pět falešných pevnůstek, které ale nebyly osídleny. Jenom měly mást soupeře. To se celkem dobře povedlo. Pevnost Robinsonů zůstala neodhalena.

Ivan oznámil hvizdem, že uplynula hodina. Vedoucí pevností umístili praporky. Ostatní vyrazili do boje. V každé pevnosti zůstal vedoucí a v okolí zůstali skryti dva obránci. Zbylí Poutníci i Robinsoni šli do boje. V Poutnících to byli Pavel, Míša a Marek, u Robinsonů Filip, Mirek a Martin. Kluci se vzájemně kryli. Přesto přišel Pavel o jeden život a musel se vrátit. Sám ale do té doby pět životů získal.

Robinsoni útočili na pevnost Lvíčat. Ti šli do útoku všichni mimo hradního pána. Ten hromadnému útoku neodolal a kluci se zmocnili vlaječky. Lvíčata zatím mezi falešnými pevnostmi přišly o životy. Rosťa s Lukášem tu výborně úřadovali. Robinsoni donesli vlaječku do své pevnosti a pomohli odrazit Poutníkům útok Kočovníků. Potom se dohodli na společném útoku na pevnost Kočovníků. Ti se ještě nestačili všichni vrátit pro životy a tak byli oslabeni.

Míša sebral z pevnosti vlaječku. Byl sice zasažen, ale vlaječky se pohotově zmocnil Pavel, kterého už nikdo nezasáhl. Kluci mu kryli záda. Sami se teď postupně stáhli do obrany. Obranu hradu Poutníků posílila i část Robinsonů Jejich pevnost hlídali mimo hradního pána Pepíka ještě i Lukáš a Matyáš. Kočovníci a Lvíčata ještě stále pevnost Robinsonů nenašli.

Poutníci s pomocí Robinsonů útok opět odrazili a Kočovníci se museli vracet pro životy. Za chvíli už ale útočila Lvíčata. I jejich útok byl odražen. Kočovníci podnikli společný útok s Lvíčaty, ale ani ten nebyl úspěšný. Ivan ukončil hru dvěma hvizdy. Výsledek byl zcela jednoznačný.

Kluci teď šli na ubytovnu, kde se převlékli do suchého a mokré kalhoty si rozvěsili, aby jim uschly. Po obědě měly družiny volno. K dispozici měli několik deskových her, jeden pinkponkový stůl a igrahokej. Ten hned obsadily Lvíčata, na pinkponk se vrhli Robinsoni a deskové hry si půjčili Kočovníci. Zdeněk si půjčil od Ivana knížku Organizátor her a kluci si hledali hry, které by si zahráli. Zkusili to hned s první, s hrou Safari. Začal Zdeněk.

"Šel jsem africkým bušem a potkal jsem slona."

Pokračoval Pavel: "Šel jsem africkým bušem a potkal jsem slova a lva." Na to navázal Míša: "Šel jsem africkým bušem a potkal jsem slona, lva a žirafu." Dále byl na řadě Marek, který doplnil opici. Lukáš kluky pobavil a doplnil žížalu. Rosťa potkal medvěda. Opět byl na řadě Zdeněk: "Šel jsem africkým bušem a potkal jsem slona, lva, žirafu, opici, žížalu, medvěda a vlka." Pavel doplnil tygra, Míša velblouda, Marek kance a Lukáš to už nezvládl a zkazil to.

Zdeněk hledal další hru. Tou je boj o písmenka. Kluci si šli půjčit od Vaška čtvrtku a nůžky. Nastříhali třicet kartiček a na ně napsali písmena. Nyní Zdeněk tahal písmenka a vždy řekl, co od toho písmene mají říct. Kdo to první řekl, písmenko dostal. Zdeněk řekl země a vytáhl A.

"Albánie", zvolal Pavel a písmenko bylo jeho. Dál hlásil Zdeněk auto a vytáhl V.

"Wartburg", hlásil Lukáš a hned po něm Pavel: "Volha". Protože Wartburg je na dvojité W, dostal písmenko Pavel. Takhle pokračovali, dokud Zdeněk nerozdal všechny písmenka. Pak si je spočítali. Pavel jich měl deset, Míša devět, Marek pět a Rosťa s Lukášem po třech.

Zdeněk listoval dál. Další hra je Katahi. Kluci postupně četli jedním dechem text:

"Katahi, ka ri, ka wara, ka tikoki,

manu ki, manu ka toro, kai o, tungongo,

kai te koata, raua riki, tara kaina, e hi

tarara, e tika, ramako, tikina,

kapohia, te arero, o te rangi,

wiwi, wawa, heke, heke i

ta manu ki, te keka.

Číst začal Pavel. Bez nadechnutí dočetl na konec třetího řádku. Míša vynechal jednu slabiku na druhém řádku. Marek dočetl až na konec pátého řádku, pak se nadechl. Rosťa zkazil už druhý řádek a Lukáš, který četl opatrně, se musel nadechnout uprostřed třetího řádku. Všichni to zkusili ještě jednou. Pavel byl teď úspěšnější a přečetl bez chyby a nadechnutí řádků šest. Míša zůstal o slovo za ním, Marek skončil na stejném místě jako Pavel. Tento výkon už Rosťa ani Lukáš nepřekonali. Takže vítězem se stal Marek, který měl lepší první pokus.

Zdeněk šel připravovat Kimovu hru, která je v pořadí čtvrtá. Tentokrát byl nejlepší Míša. Pavel byl o jeden předmět druhý a třetí skončil Marek. Při páté hře, Hře na nesmysly se kluci vyřádili. Každý si vzal proužek papíru a psali nejprve přídavné jméno, potom podstatné jméno, dále sloveso, kdy to bylo, s kým a kde se to stalo. Každý vždycky, když napsal co měl, lísteček přehnul a poslal dál. Pak kluci četli věty, které vznikly: "Zdatný kamarád kope pořád s kamarádem ve škole. Hloupý turista pomáhá dnes sám všude. Zlobivá Eva jde pořád se spoluhráči všude. Dobrotivý chlapec sedí v sobotu se svým kamarádem na hřišti. Šikovný Stewart zlobí každý den s přítelem všude, kde je potřeba. Dobrý fotbalista věří pořád s Věrou na Karlštejně.

Tuhle hru si kluci zahráli ještě jednou a pak zkusili hrát hru Zápalková pyramida. Sehnali k tomu láhev od limonády a zápalky. Pyramidu stavěli tak dlouho, až spadla. Tím nešikou byl Zdeněk. I tuhle hru si zahráli ještě jednou. Tentokrát to zkazil Pavel.

Další hra, Zkouška silných nervů, kluky zaujala. Vzali pět zápalek a uvázali je na provázky. Na zem dali čtvrtku, na které bylo nakresleno kolečko, které obtáhli podle plechovky, kterou našli. Do nakresleného kolečka si každý své dřívko položil. Plechovky se ujal Zdeněk. Vašek zapůjčil hrací kostku. Tou teď Zdeněk házel a pokud padlo liché číslo, snažil se přiklopit plechovkou co nejvíce dřívek. Koho dřívko chytne, tomu napíše trestný bod. Pokud padne sudé číslo, nesmějí se dřívka z kolečka hnout. Kdo ucukne, má trestný bod. Zdeněk teď nesmí dřívka přiklopit. Kdyby to udělal, každému se jeden trestný bod škrtá. Zdeněk ale smí přiklopení naznačit. Kdo získá deset trestných bodů vypadává.

Jako první vypadl Marek. Nejlépe si vedli Pavel s Lukášem, kteří ještě v té době neměli ani jeden trestný bod. Pětkrát za sebou padlo sudé číslo a to nevydržel Pavel a získal první trestný bod. Sudé číslo padlo i po šesté a díky Zdeňkovu omylu získal Pavel bod zpátky. Další v pořadí vypadl Rosťa. Míša, který na tom už vypadal špatně, se teď držel dobře. Pavel ho nakonec dohnal. Když už hra trvala moc dlouho, kluci ji ukončili. Vítězem se stal Lukáš, druhý skončil Míša a třetí Pavel. Ostatní už byli mimo hru.

K další hře nepotřebovali žádnou pomůcku. Hra se jmenuje Hra na slova. Zahájil ji Zdeněk písmenem M. Pavel, který seděl vedle doplnil na ME, Míša přidal Č. Rosťa doplnil Í. Bylo z toho MEČÍ. Lukáš rozšířil na MEČÍŘ. Marek dlouho přemýšlel a nakonec přidal O. Zdeněk doplnil V a Pavel zakončil MEČÍŘOVÁ. To už mu nikdo neprodloužil a tak měl Míša první trestný bod. Teď zahajoval a řekl O. Rosťa doplnil na OL, Lukáš rozšířil na OLO, Marek na OLOM, Zdeněk na OLOMO. Pavel doplnil U a Míša C. Bylo z toho OLOMOUC. Rosťa přidal K a Lukáš zakončil slovem OLOMOUCKÝ. Trestný bod tedy měl Zdeněk a začínal písmenem Š. Pavel doplnil K, Míša O, Rosťa L a Lukáš A. Bylo ŠKOLA, ale ještě nebyl konec, protože Zdeněk doplnil Č, Pavel přidal K a Míša A. Vzniklo ŠKOLAČKA a Rosťa, který už nic nedoplnil, dostal také trestný bod. Rosťa teď zahájil F a vzniklo slovo FOTBALISTICKÝ. Trestný bod získal Lukáš. Ten také za chvíli měl tři trestné body a jako první vypadl. Ten třetí získal dost smolně, protože řekl P a kluci z toho rozvinuli PRAHA. To už Lukáš prodloužit nedokázal. V té době byli bez trestných bodů jenom Pavel a Marek. Pavel už měl na mále, když na něj vyšlo Bratislava. Nakonec přidal N.

Sotva Lukáš vypadl, získal první trestný bod i Marek a hned v zápětí druhý. Jako druhý vypadl Zdeněk a hned po něm Rosťa, když Marek dokázal rozšířit slovo KUFR na KUFROVAT. V dalším kole se mu podařilo potopit Pavla, ale hned na to vypadl. Ve hře už zůstali jen Pavel a Míša, kteří měli oba po jednom trestném bodu. Tento souboj nakonec vyhrál Pavel, když Míšovi rozšířil slovo TELEFONOVAT na TELEFONOVATI.

Zdeněk vysvětlil další hru, Kde je míček? Kluci si sedli do kruhu a Zdeněk se snažil najít pingpongový míček, který si kluci přendávali za zády. Do kruhu se postupně dostali Pavel, Marek, znovu Zdeněk, Rosťa, znova Pavel, Lukáš a nakonec i Míša. Když pak Míša našel míček u Zdeňka, přešli k další hře. Matematiko jim připadalo moc složité, tak ho přeskočili. Zahráli si Honičku slepých. Míšovi a Pavlovi zavázali oči a postavili je ke stolu, každého z jedné strany. Pak Zdeněk řekl: "Pavle ty máš babu a chytáš Míšu." Oba se při tom museli držet stolu. Když se Pavel Míši dotkl, honil Míša Pavla. Když Pavlovi babu vrátil, šla další dvojice. Když se vystřídaly skoro všechny dvojice a zkusil si to i Zdeněk, zahráli si hru Na komáry. Lukášovi zavázali oči a dostal do rukou srulované noviny. Ostatní na něj bzučeli, popřípadě ho i píchli prstem. Koho Lukáš zasáhl, odcházel ze hry. Proti Lukášovi byl nejúspěšnější Zdeněk. Nyní zavázali oči Markovi, který vypadl jako první. Při téhle hře se také všichni vystřídali alespoň jednou.

Další hra Hledaná kluky nezaujala. Tak přišly na řadu Běžecké závody v klubovně. Běhalo se kolem stolu po dvou čtvrtkách. Čas se měřil na Rosťových hodinkách, který na nich má stopky. O vteřinu vyhrál Pavel před Zdeňkem, třetí byl Míša.

Nejvíce kluky zaujala v pořadí patnáctá hra Kdo udeřil? Zdeněk ji klukům přečetl: "Hry mají podivnou minulost, jsou zpravidla hodně staré, některé dokonce celé věky. Víc než dva tisíce let se menší i větší kluci baví drsnou drou, o níž teď bude řeč. Jeden hráč se opře předloktím o zeď a na složené paže přitiskne oči. Ostatní rozestavení za jeho zády do půlkruhu, se mlčky domluví, kdo bude mít první "ťafku". Vybraný hráč pak pleskne odvráceného kamaráda přes zadek. Ten se hned nato obrátí a hádá, kdo ho udeřil. Označí-li správně útočníka, vymění si s ním místo. Neuhodne-li, otočí se zpět ke zdi a čeká na novou ránu.

Možná se ti tahle hra zdá podle popisu primitivní, hrubá a málo zábavná. To je ovšem klamné zdání. Snad se tu může projevit u někoho nedostatek sebeovládání, ale hráči, kteří dovedou zachovávat míru, nikdy nepřekročí onu neviditelnou hranici, dělící veselou zábavu od hrubosti. Málokterá hra dovede tak pobavit jako tahle. A navíc má "něco do sebe". Udeřený hráč musí prokázat dobrý postřeh a úsudek - hodně se dá vyčíst nejen z pohybu a postavení hráčů, ale zejména z jejich tváří. Hlavní půvab tkví v ustavičné nejistotě. Vyplácet druhého, to je náramná legrace, ale vzápětí se může situace obrátit, a ten, kdo ještě před sekundou s chutí pleskal jiné, dostává od nich "na pamětnou". S výpraskem to ovšem není tak zlé, rány jsou spíš symbolické, i když někdy pěkně štípou.

Ještě k té zdánlivé primitivnosti. Nemysli si, i tady lze hru patřičně rozvinout, někdy to je skutečné divadlo a v pohybu jsou při něm všichni hráči, nejen ten, kdo odvráceného pleskl. Ostatní se snaží klamným pohybem ruky i těla odvést pozornost od skutečného útočníka. K zamaskování slouží i povinné "salutování" - všichni hráči po úderu přiloží prsty pravé ruky ke spánku.

Před tím si ale Zdeněk vybral dobrovolníka. Tím byl Pavel. Až teď se dozvěděl, co ho čeká. Opřel se teda rukama o stůl a kluci ho obstoupili. Pavel absolvoval tři plácnutí. Až potom uhodl Lukáše, který ho vystřídal. Postupně se vystřídali všichni, každý několikrát. Kluci dávali střídavě menší a větší rány a tuto hru vydrželi hrát až do večeře.

Po večeři byl společný program. Ivan vysvětlil hru Matematiko, kterou Poutníci prve přeskočili. Teď si ji všichni zahráli. Zatím co ji Ivan vyhodnocoval, Vašek měl další hru. Tentokrát to byla soutěž družin. Hra se jmenuje Kniha hledá autora. Každá družina dostala lístečky, na kterých byly jména spisovatelů a jména knih. Kluci měli správně přiřadit autory ke knihám. Měli na to čtvrt hodiny. Pak odstoupili od stolů a Vašek jejich výkony zkontroloval a obodoval. Dvojic bylo celkem třicet. Vyhráli Kočovníci, kteří měli pět chyb, druzí byli Poutníci s šesti chybami a třetí Robinsoni s deseti chybami.

Ivan zatím vyhodnotil Matematiko. Nejlepší byl Mirek Máša, o druhé místo se dělí Zdeněk s Robertem a o třetí místo se dělí Igor, Marek a Ondra Máša. Kluky tahle hra zaujala a chtěli si ji zahrát ještě jednou. Ivan jim teda vyhověl. Než Ivan vše vyhodnotil, zorganizoval Vašek další hru a to Elektrický proud. Jedno družstvo tvořili Poutníci a Lvíčata a druhé Robinzoni a Kočovníci. Členové družstev si sedli do dvou řad proti sobě a drželi se za ruce. Na jedné židli vzadu ležela krabička od sirek a na druhé vpředu nebylo nic. Všichni, mimo prvních, kteří se dívali na přední židli, se dívali na krabičku od sirek na zadní židli. Vašek hodil na přední židli jinou krabičku od sirek. Pokud padla obrázkem nahoru, měli první za úkol zmačknout ruku druhým ve svých družstvech. Ti pak mačkali ruku dále, až ti poslední sáhli po krabičce. Kdo ji sebral, získal pro své družstvo bod. Při planém poplachu se naopak bod odečítal. Po získaném bodu se družstvo posouvalo a ten, kdo krabičku sebral, šel dopředu. Při ztrátě bodu se družstvo posunulo zpět. Hra končí, když některé družstvo zaujme opět stejné postavení po tom, co se všichni vystřídali. To v tomto případě znamená zisk dvanácti bodů, protože v každém družstvu je dvanáct chlapců. Po dramatickém boji vyhráli Poutníci s Lvíčaty 12:11.

Vašek vyhodnotil druhé pokusy hry Matematiko. Tentokrát byl nejlepší Igor, druhý Marek, třetí Mirek, čtvrtý Ondra a o páté místo se dělí Zdeněk, Filip, Martin, Robert a Míla.

Další hrou, která se teď hrála, bylo Zachyť smeták. Je to hra na postřeh. Kluci udělali z židlí kruh. Jeden si stoupl doprostřed a držel smeták, při tom stál směrem k své židli. Pustil smeták a rychle řekl jméno někoho z oddílu. Ten musel smeták chytit dřív, než dopadl na zem. Pokud to nestihl, dostal trestný bod. Po třetím trestném bodu se vypadávalo. Vašek ukončil hru v době, kdy v ní zbyli Pavel, Míša, Míla, Mirek a Martin. Vítězem se stal Míla, který neměl jediný trestný bod.

Na závěr programu přišla ke slovu kytara a zpěv. V deset hodin byla večerka a kluci šli spát. Zítra je čeká poslední den zápočtové cesty. Je sice poslední, ale zároveň obtížný.

V sobotu byl budíček v sedm a po snídani po osmé hodině se vyráželo na tůru. Z Poličky se vydali po žluté na sever. Prošli kolem Šmídova lomu, Širokým Dolem kolem státní přírodní rezervace v Lubenském lese. V Lubné byla krátká zastávka na občerstvení a šlo se dál po žluté kolem Lubeňské myslivny do Budislavi. Tady se v restauraci naobědvali a potom si prohlédli pískovcové skály Zámeček a Hradisko. Dozvěděli se, že zde působil jako učitel Petr Jilemnický.

Z Budislavi šli dále po žluté a zelené k Oudychově jeskyni. Po její prohlídce pokračovali po červené do Vranice a odtud po zelené do Litomyšle. Tady si prohlédli renezanční zámek, v kterém je galerie. V zámeckém pivovaru ze 16. stol. je rodný byt hudebního skladatele Bedřicha Smetany. Dále si ještě Tuláci stačili prohlédnout barokní jízdárnu a konírnu a bývalou barokní piaristickou kolej s barokním kostelem. Prohlídku Litomyšle zakončili na náměstí, kde se dozvěděli, že Litomyšl je rodištěm prof. Zdeňka Nejedlého a působili zde i Božena Němcová, Tereza Nováková a Alois Jirásek.

Vlakem se už skoro za tmy vraceli zpět do Polničky. Po večeři byli kluci rádi, že zalezli do postelí. Vašek s Ivanem dozpracovávali dokumentaci zápočtové cesty.

V neděli se balilo a program byl už jen v ubytovně, zase po družinách. Poutníci si zabalili a šli si na chvíli zahrát pingpong. Pak pustili k pingpongu ostatní kluky a šli hrát Kdo uhodil? Tuto hru odkoukaly i ostatní družiny a tak ji za chvíli hrál po družinách celý oddíl. Při téhle hře vydrželi až do oběda. Po obědě se už šlo na vlak a jelo se zpět do Kamenice.


Sdílet na Facebooku

Zpět


Provozuje a vytvořil Ing. Miloslav Fuček - MF SOFT
Všechna práva vyhrazena ©2002-15
Kopírování částí webu či přebírání částí textu není povoleno bez souhlasu majitele webu.

Dnes je pátek
20.04.2018