Kapitola třicátá pátá

V jednom podzimním víkendu, kdy jsme neměli žádnou klubovou akci, jsem potkal na ulici mladou ženu asi ve věku Martiny s asi dvaceti kluky. Byli to brňáci a přijeli se sem podívat na víkend. Oslovila mě podobně, jako ten muž, co se ptal na Nerudovu ulici. Taky měla obavy, aby mě nerušila v mém dospívání. Hledala ubytovnu, kde budou s klukama spát. Tak jsem je tam dovedl. Cestou jsem se od ní dozvěděl, že jsou z Brna. Kluci byli sympatičtí a s některýma jsem se hned skamarádil. Tak jsem té ženě, které říkali Pavla a která mi později řekla, abych jí tykal, nabídl, že bych je po městě provedl. Pavla byla ráda.

Dovedl jsem je do ubytovny. Domluvili jsme se na sobotu a nechal jsem je, aby si v klidu vybalili a zabydleli se. V sobotu jsem na ně čekal před ubytovnou. Provedl jsem je různými památkami. Pavla mi řekla, abych je dopoledne zavedl kam budu chtít a odpoledne, že si řeknou oni, kam by chtěli. Tak jsme to taky udělali. Cestou jsme si povídali. Klukům se líbila moje placka a tak jsme šli ke stánku, kde jsem ji koupil. Měli ještě otevřeno a tak jí je kluci vykoupili.

Tuhle placku si koupili už i Honza a Pavel, z Ochránců ještě Miloš a David. Celkem jsem byl rád, že je teď brňáci vykoupili, protože je aspoň nebude mít tolik kluků. Já jsem si ještě koupil placku "Pozor, dospělé dítě!", ale začnu ji nosit až trochu později. Vezmu si ji, až si půjdu v osmé třídě pro vysvědčení. Pak jsem si ještě koupil placky "Moje holka má príma kluka" a "Můj kluk má príma holku". Až začnu opravdicky chodit s nějakou holkou, tak jí dám tu druhou placku a sám budu nosit tu první. To bude ale až později, teď mám totiž zatím holky tři. K Janě a Katce přibyla Johana. Od ní už mám taky fotku.

Vyprávěl jsem klukům o našem klubu. Pavla se mě zeptala, jestli jsem náhodou nebyl v televizi. Až teď mě poznala. Kluci se dohodli, že si v Brně založí taky kluby a Pavla jim slíbila, že jim bude dělat patronku. Kluci jsou pionýři. Pavla mi řekla, že na skupině, na které jsou, je to celkem dobré. Je tam dobrá parta vedoucích. Klukům se v oddílu líbí a proto neodešli. Nechtějí ale nosit pionýrský kroj. Teď se rozhodli, že si udělají kluby. Z Pionýra neodejdou kvůli klubovně, ale Pavla řekla, že myslí, že se dohodne se skupinovou vedoucí. Budou mít svoje kluby, zůstane jim klubovna, zůstanou i jako členi Pionýra, ale budou nosit klubové kroje.

Kluci si hned plánovali, že udělají čtyři kluby. Mají teď v oddílu čtyři družiny. Z těch se stanou kluby. Pavla pozorně poslouchala, jaké máme bodování. S klukama se dohodla, že si ho zavedou taky.

V neděli odpoledne jsem vzal brňáky do naší klubovny. Tam jsem jim ukázal naší meziklubovou hru. Vzal jsem si na sebe náš klubový kroj. Klukům se líbil. Líbily se jim i naše sportovní doplňky - trička a tepláky. Udělají si to stejně. Prohlédli si naši kroniku.

Nejvíc jsem se skamarádil s Ivem, který je stejně starý jako já. Vyměnili jsme si adresy. Kluci nás pozvali, abysme za nima přijeli. Vyprovodil jsem je až na nádraží. Ivo je další kluk, s kterým si hodně rozumím, protože jsme si povahově hodně podobní.

Ivo mi asi za čtrnáct dní napsal, že Pavla se s pionýrskou skupinou dohodla. Jediné, co po nich chtějí, aby Pavla chodila měsíčně na schůze, což Pavle problémy nedělá, protože jak už mi říkala, je tam dobrá parta. Kluci pak musí vyslat jednou ročně pět zástupců na skupinové volební shromáždění. Můžou tam jít ve svojí klubové košili.

Když jsme se k nim jeli podívat, nechali nás přespat ve svojí klubovně. Mají hezkou klubovnu, bylo by jí skutečně škoda. Mají předsíňku, záchod, umývárnu a dvě klubovny, takže se můžou scházet dva kluby současně. Mají i sklad na věci a šatnu. Mají celkem dost stanů a celt a celkově mají slušné vybavení. Občas ještě dostanou nějakou dotaci. To my tím, že jsme samostatní, nemáme. Pavla poradila Alanovi, abysme se aspoň zaregistrovali jako organizace. Tak budeme mít aspoň nárok na příspěvky na tábory.

Prohlédli jsme si Brno a skamarádili jsme se s kluky. Dohodli jsme se, že uděláme společnou výpravu. Začali jsme s tím už na podzim, ale to pravé bude až zase v létě, až vyjedeme pod stany. Ale i takhle to bylo pěkné. Kluci rozjeli v klubech stejnou hru, jako máme mi. Už mají velice podobné kroje. Zvolili si stejné tepláky jako máme mi a mají i stejné barvy. S džínama ke kroji jsou na tom podobně jako mi. Dva kluby nosí manžestráky - jeden hnědé Lee Cooperky a jeden hnědé Wranglerky. Zbylé kluby mají džíny Lee Cooperky a druhý Wranglerky. Mají trochu jiné barvy šátků a jiné lemování. Označení na náramenících a oddílové stupně včetně bobříků přejali přesně od nás. Udělali si i moduritové bobří zuby. Dohodli jsme se, že v létě uděláme společný tábor.

Alan začal pracovat na založení našeho střediska jako oficiální dětské organizace. Potřeboval k tomu ještě dva dospělé. Přemluvil jsem tátu, svolil, že bude dělat hospodáře. Alan s mojí pomocí přemluvil učitele Bednáře. Jel s námi na jednu výpravu. Pak nám navrhl, abysme mu říkali Zdeňku. Stejně jako Alanovi mu vykáme. Mohli bysme mu i tykat, ale pak by se nám to pletlo ve škole. Dobré to mají Mirek, Zdeněk Kovář a Radek Kostka, kteří už vyšli a tak Zdeňkovi i Alanovi tykají.

Vymýšleli jsme název naší organizace. Pojmenovali jsme ji Středisko klubů kluků Strážci. Pak jsme probrali návrh stanov, které sestavil Alan podle vzoru, který dostal od Pavly. Dost věcí tam být musí, ale dost věcí jsme si upravili podle sebe. Alan pak stanovy nechal zaregistrovat na ministerstvu vnitra. Táta je hospodářem a vede nám účetnictví na počítači. Občas s náma jede i na nějakou výpravu a slíbil, že s námi pojede na tábor. Kluci mu říkají jménem, tedy Vašku. Většina kluků mu vyká, i když dovolil tykání. Honza si ale například nemůže zvyknout. Jako můj dlouholetý kamarád tátu zná dlouho a na vykání si zvykl. Naopak Michalovi nedělá problémy tátovi tykat.

Brněnští kluci si taky svoje středisko zaregistrovali a mají tedy oficiálně dvojí členství - v středisku a v Pionýru. Mezi střediskem a pionýrskou skupinou sepsali dohodu. Tak mají jistou záruku pro případ, že by se změnila vedoucí skupiny. Pavle se podařilo klubu sehnat i sponzora a tak jim skupina klubovnu převedla. Platí si ji teď sami, ale mají jistotu, že o ní nepřijdou. O materiálu udělali dohodu, odepisuje se a za pět let bude převeden bezplatně na středisko. Kdyby se středisko od skupiny oddělilo dříve, platí dohoda, že skupina nabídne tento materiál přednostně středisku za zůstatkovou cenu. To je celkem slušné jednání a kluci ho taky ocenili a dohodli se, že pokud bude v čele skupiny tohle vedení, že tam zůstanou.

My hledáme taky sponzora. Na klubovnu něco přispěl táta, který teď vydělává celkem slušné peníze. Dostali jsme ještě dvě místnosti vedle naší klubovny. Tak se Kamarádi a Poutníci přestěhovali sem a jejich starou klubovnu jsme pustili. Nakonec jsme se taky našli sponzora. Je jím táta Petra, kterého jsem o prázdninách vytáhl z řeky. Dal nám peníze na vybavení, takže jsme si koupili hlavně táborové vybavení. Máme ho v další místnosti, která slouží jako sklad.

S brňakáma jsme společně koupili kousek od Havlíčkova Brodu dva domy s pozemkem. Jeden koupili oni, my druhý a dohodli jsme se, že si tam uděláme společné tábořiště. Hned na jaře tam začneme jezdit na brigády, abysme to upravili. Menší práce jsme začali dělat hned. Domy jsme nejdříve upravili vevnitř. Musely se udělat nové vnitřní omítky a nová elektroinstalace. Potom se vymalovalo. Na jaře se ještě vymění okna a udělají se větší venkovní úpravy. teď tam můžeme aspoň jezdit na výpravy a uděláme tam imitatie horloges o jarních prázdninách zimní tábor.

V jednom domě bude kuchyň, jídelna, sklad, záchody a umývárny. Nahoře jsou čtyři pokoje. V druhém domě jsou dole dva menší pokoje a velký sál, z kterého bude tělocvična a v patře jsou taky čtyři pokoje. Je tu i záchod s umyvadlem se studenou vodou.

Velké je to akorát pro naše dvě střediska. Každý klub bude mít jeden pokoj. V dvou malých pokojích budou spát patroni a další dospělí. Pavle pomáhá v brněnském středisku její nový manžel Pavel a její kamarádka Věra. Takže jeden pokoj bude asi pro Pavlu a Věru a druhý, trochu větší pro Alana, Zdeňka, Pavla a tátu.