Na úvodní stránku



Kapitola dvacátá druhá

Miloslav Fuček

Mstitelé

Přečteno: 855


Tato kapitola je ve znamení Velikonoc.


Po návratu ze školy v přírodě mě Málek zase stíral. Potřeboval si asi vynahradit ten týden, kdy se přetvařoval před Lukášem. Málek začal zkoušet teorii a začal pochopitelně mnou. Všemožně se snažil mě potopit, takže jsem odešel se čtyřkou. Dodělával jsem poličku. Ostatní jsem už dohnal. Málek nelibě sledoval, jak pečlivě pracuju. Stačil jsem ještě i pomáhat Ivanovi. Ten mi za to byl vděčný a kdykoliv někdo něco řekl a Málek vyjel po mě, tak mu řekl, že já jsem to nebyl, že to byl někdo vzadu. Když se to stalo potřetí, tak Málek na Ivana vyjel, aby mu teda řekl, kdo. Ivan to nevěděl, po hlasu to nepoznal. Málek ho setřel, ať se do toho neplete. Nařknul ho, že ho obelhává a mě dal stejně poznámku. Ivan se mě pak zastal ještě jednou, ale to už dostal od Málka poznámku taky. Pak se už Ivan bál a příště mlčel.

Odevzdal jsem výrobek. Tentokrát mi Málek musel dát jedničku. Ptal se, jestli mi s tím někdo nepomáhal. Řekl, že u příštího výrobku si na mě dá pozor.

Byly tu Velikonoce. S Michalem, Pavlem a Honzou jsme vyrazili na holky. Minulé Velikonoce tu Michal ještě nebyl, takže jsme šli jen ve třech. Obešli jsme všechny holky z naší třídy, některé z béčka a z céčka a prohnali jsme i ty, které jsme potkali z jiných tříd. Úderem poledne se ale role obracely a začaly chodit holky vyplácet kluky. Holky byly loni pěkně rozparáděné, protože kluci z naší třídy je vymrskali poněkud více, prostě jim surově nařezali. Holky od nich měly pěkná jelita. Kluci tohle udělali i pár starším holkám a tak holky udělaly proti klukům z naší třídy tažení. To se nám moc nelíbilo, protože my jsme byli k holkám slušní a teď nám hrozilo, že to odneseme taky.

Jako první jsem potkal holky z naší třídy. Těch jsem se nebál. Byly ke mě ohleduplné a řekli mi o tom tažení holek, abych si dal pozor. Katka mi řekla, že holkám daly seznam slušných kluků z naší třídy, takže mám určitou šanci.

Chvíli na to se na mě sápaly větší holky. Byla jich přesila a na útěk nebyla šance. Jedna z holek se mě hned ptala, jestli jsem z 5.A. Řekl jsem jí, že jo. Ptala se na jméno. Řekl jsem jí ho. Nevěřila.

"Tak proč se ptáš, když mi stejně nevěříš?", zeptal jsem se.

"Vydáváš se za Martina, protože víš, že toho nám holky z vaší třídy řekly, že máme nechat", řekla jiná holka.

"A jak ho chcete poznat?", zeptal jsem se posměšně.

Holky nevěděly.

"To je jedno, to je jeho problém", řekla jedna z holek a chystala se na mě s bužírkovou pomlázkou. Tou jsem teda dostat nechtěl.

"Stačí ti jako důkaz průkaz s fotografií?", zeptal jsem se.

Zarazila se a nepraštila mě.

"Stačí", řekla. Tak jsem z kapsy vytáhl svoji legitimaci a ukázal jsem jim ji. Prohlížely si fotku a mě, jestli to jsem opravdu já.

"Máš štěstí", řekla holka a vrátila mi legitimaci. Holky mě pustily, ale za rohem se na mně hnaly další holky.

"Ten je z 5.A", houkla jedna a už se na mě hnaly. Zase nebylo kam utéct a tak jsem se aspoň tvářil bojovně. Jedna z holek mi doporučila, abych se nechal dobrovolně, jinak že to bude horší. Řekl jsem jí, že bužírkovou pomlázkou to je srabárna.

"A ty je snad na holky nepoužíváš?", vyjela na mě.

"Ne", řekl jsem.

"Kecáš."

Druhá holka se mě zeptala na jméno. Řekl jsem jí ho. Ta první zase řekla, že kecám. Další holka chtěla důkaz. Tak jsem jim zase ukázal průkazku. Ta co mi nevěřila se mi omluvila a holky mě pustily. Chtěly mě sice lehce vyplatit, ale neměly proutěné pomlázky. Tak mě teda nechaly úplně. Mému trápení ale ještě nebyl konec, protože jsem narazil na skupinku velkých holek a těm se taky nedalo utéct.

"Přiznej se, že jseš z 5.A", řekla jedna.

"Jsem a co má bejt", řekl jsem.

"Říká se být a tu budeš za chvíli opravdu bit", zavtipkovala si jedna.

"To je srabárna", řekl jsem.

"Teď to víš. A když ty mlátíš surově holky, tak to je vpořádku?", řekla ta "vtipná".

Řekl jsem jí, že já holky surově nemlátím.

"Lžeš a navíc jseš srab, který se bojí přiznat."

"Vás se nebojím", řekl jsem naštvaně. "A nechtě mě na pokoji, já vám taky nic nedělám."

"A ty jelita mají holky samy od sebe", řekla ta "vtipná".

"Ode mě je určitě nemají", hájil jsem se.

"Nerozdavuj si na mě hubu", řekla mi.

"Nápodobně", odsekl jsem jí. "Tak ty budeš ještě drzej", řekla a šla na mě. Byla o hodně větší něž já a tak jsem proti ní neměl šanci. Normálně si mě ohla přes koleno. Řekl jsem jí, že jsem fakt holky nikdy nemlátil, ať se klidně zeptá holek z naší třídy. Před první ránou mě naštěstí zachránila peněženka v kapse.

"Počkej", řekla jiná holka. "Katka říkala, že tam je i pár slušných kluků, co když je to jeden z nich."

"Tenhle a slušnej. Vždyť je drzej jako opice", odsekla a dostal jsem další ránu, která už bolela. Další holka řekla té, co mě mlátila, ať počká, že si to zjistí. Má ty jména napsané.

Holka mě chvíli nechala, ale z kolene mě nepustila. Holky po mě chtěly jméno, ale zase mi nevěřily. Řekl jsem jim, že když mě pustí, tak jim ukážu průkaz s fotkou. Ta, co mě držela, mě ho chtěla vytáhnout z kapsy, ale jiná jí řekla, ať mě pustí, ať jim ho ukážu sám, že jim stejně nemám šanci utéct. Tak mě pustila. Ukázal jsem jim průkazku a uznaly, že to jsem já. Ta "vtipná" místo aby se omluvila, prohlásila, že Katka má divné představy o slušnosti, když o mě řekla, že jsem slušnej. Řekla, že jsem drzej jak opice a že by mi nejradši stejně nařezala.

Jedna z holek jí řekla, ať si nehraje na vychovatelku. Tomu jsem se zasmál a tahle holka si získala moje sympatie. Dále té "vtipné" řekla, že se mi nemůže divit, protože si vlastně začala sama.

Holky mě pustily a já trnul, kolik holek se na mě sesype za dalším rohem. Vypadalo to, že už na žádné holky nenarazím. Prošel jsem několika ulicemi a občas jsem potkal holky, které ale šly jednotlivě. Minul jsem je, aniž by o mě projevily zájem. Až jedna velká. Ta, když jsem ji nic netuše míjel, mě chytla, pak si mě obyčejně přehla přes koleno a začala mě řezat. Měla sice proutěnou pomlázku, ale pořádnou. Neměl jsem šanci na obranu, tak jsem se bránil aspoň slovně, aby mě nechala. Řekla mi, že všichni kluci jsou stejní a dala mi pořádný nářez. Byl to snad ještě větší výprask, než jaký mi dal kdysi táta, když jsem jednou zmlátil malého kluka.

Konečně mě pustila. Začal jsem jí vyčítat, že já jsem nikdy takhle žádnou holku neseřezal. Přestože jsem jí to říkal naprosto slušně, naštvala se a šla ne mě znovu. Pokusil jsem se o útěk, ale bylo pozdě. Znova si mě přehla přes koleno a dala mi druhý výprask, stejně velký jako ten první. Teď už jsem řval bolestí a dostal jsem vztek. Do očí se mi draly slzy, těžko říct jestli víc bolestí nebo vztekem. Když mě pustila, tak jsem jí vytrhl pomlázku a přes koleno jsem ji zlomil. Spíš jsem ji jenom nalomil, ale to stačilo, aby se už nedala použít. Ta holka na mě šla znova a tak jsem se bránil. Kopl jsem jí do nohy a chytla i menší ránu do obličeje. Bohužel ale měla na kalhotech pásek, který si na mě vzala a já dostal třetí výprask. Tentokrát se mi dokonce ta bestie snažila stáhnout džíny, ale to se jí nepovedlo.

Když mě pustila, tak už jsem toho mě fakt dost. Slzy jsem už nedokázal zadržet a prakticky jsem neviděl na cestu. Pomalu jsem šel domů. Až kus před domem jsem se snažil dát do pořádku. Přestal jsem brečet a utřel jsem si slzy. Zadek mě pálil čím dál víc. Nemohl jsem sedět, takže se to doma nedalo ututlat. Máma na mě byla nepříjemná. Nechtěla mi věřit, že jsem holkám nic neudělal a že mě ta holka seřezala jen tak.

Dal jsem si na zadek studený obklad. Trochu to pomohlo. Máma při tom zahlédla moje jelita a začala mě litovat. Chtěla vědět, která holka to byla, že tohle přehnala. Já ale nežaloval. Máma mi vymyslela obklad, který jsem si zasunul do trenýrek. Džíny jsem si pochopitelně sundal. Večeřel jsem ve stoje. Táta si mě po večeři zavolal do své pracovny. Ze zvyku mě vybídl, abych si sednul, ale pak si uvědomil, že nemůžu. Řekl jsem mu, jak to bylo. Věřil mi. Řekl , že ta holka je hodně hloupá a abych si rozmyslel, jestli jí chci skutečně krýt, protože to silně přehnala.

Druhý den jsem musel jít do školy v těch nejvolnějších kalhotech, jaké jsem měl. Stejně jsem ve škole nemohl sedět a třídní mě poslala třetí hodinu domů. Jelita jsem měl tenkrát čtrnáct dní a té holce - jmenuje se Ivana, jsem v duchu slíbil krutou pomstu.

Dnes byly Velikonoce a nadešel čas pomsty Ivaně. Měl jsem s sebou dvě pomlázky, jednu pořádnou na Ivanu a jednu obyčejnou na ostatní holky. Naším prvním cílem byla Ivana. Cestou jsme lehce vymrskali pár holek, které jsme potkali. Dostali jsme od nich vajíčka, bonbóny a čokoládu. Pak jsme narazili na Ivanu. Snažila se utíkat, ale neměla šanci. Kluci mi ji přehnuli přes zábradlí a já jsem se do ní pustil tou pořádnou pomlázkou. Ještě jsem jí nedal ani moc velký výprask a už začala fňukat. Začalo mi jí nakonec být líto a tak jsem jí nechal. Klukům jsem přiznal, že to nedokážu. Honza řekl, že to nevadí, že toho už má stejně dost. Tak jsme ji nechali. To jsem jí ještě před dnešním výpraskem slíbil, že jí vrátím ty tři výprasky i s úroky. Místo toho dostala tak sotva půlku jednoho.

Šli jsme dál. Obešli jsme spoustu holek. Měli jsme toho hodně a tak jsme si to odnesli domů a pokračovali jsme. Prohnali jsme i pár velkých holek. Dostali jsme toho od nich dost a řekli nám, že jsme slušní, že nejsme suroví.

Blížilo se poledne. Ještě jsme vyšlehali jedny velké holky a pomalu jsme se vraceli domů. Vyrazily na nás velké holky. Bylo už po poledni a bylo jich osm, tak jsme zdrhali. V cestě jsme měli Ivanu. Holky na ní volaly, ať nás chytí. Rozhodl jsem se, že se od ní nenechám chytnout za žádnou cenu. Kopl bych jí do holeně, kdyby po mě šla.

Ivana šla nejdřív po mě. Pak si to ale rozmyslela a šla po Michalovi. Ten už byl ale příliš daleko, takže utekl. Když pak šla zase znova po mě, neměla už šanci. Pohodlně jsem jí utekl. Připadalo mi, že to udělala schválně, že nás nechtěla chytit. Holky za ní zklamaně volaly. Omlouvala se, že jsme byli čtyři.

"Tak jsi měla chytit aspoň jednoho", řekla jedna z holek, které nás pronásledovaly. "Aspoň toho vlasatýho."

Měl jsem vztek. Proč zase mě? Neviděl jsem, která holka to byla, ale ten hlas jsem si zapamatoval. Má to u mě schovaný.

Úspěšně jsme utekli a dorazili domů na oběd. Pokochal jsem se svojí vykoledovanou nadílkou. Bylo toho hodně. Po obědě jsem vyrazil ven. Máma mi řekla, že doufá, že letos nepřijdu tak zřízený jako loni. Chtěl jsem říct, že taky doufám, ale máma by se naštvala. Tak jsem jenom řekl: "Neboj" a šel jsem. Sám jsem totiž nevěděl, co mě venku od holek čeká.

Vypadalo to líp než loni. Z třech skupinek holek, na které jsem narazil, si mě holky pamatovaly a tak mě jen tak lehce sešlehali, že to jen trochu občas štíplo. Pak jsem úspěšně zmizel dvěma menším skupinkám holek, které jsem neznal. Úspěšné pak byly až holky z naší třídy. Dohnaly mě díky Katce, ale já bych se jim stejně nechal, protože kdybych jim utekl, tak by na mě byly naštvané.

Jedna skupina holek na mě šla jako loni s bužírkovými pomlázkami, ale stejně jako loni jsem se s nima nakonec domluvil. Dával jsem si hlavně pozor na velké osamocené holky. Těm jsem se radši vyhýbal. Když se na mě jedna velká rozběhla, tak jsem zdrhal jako o život. Stejně mě ale dohnala. Trochu jsem měl strach, protože jsem nevěděl, co má za lubem.

"Bojíš se?", řekla. "Nemáš čisté svědomí, co?"

"Mám, ale mám špatné zkušenosti", řekl jsem.

Byl jsem zatlačený do rohu a stáli jsme proti sobě.

"Někde jsem tě už viděla", řekla.

"To je možné."

"Proč máš špatné zkušenosti?", zeptala se.

"S Ivanou", řekl jsem.

"A jó. Já věděla, že tě znám. Ty jsi Martin Fencl."

"Jo, to jsem", řekl jsem a trochu jsem si oddechl. Holka se už tvářila přátelsky. Řekla mi, že mě viděla v televizi, i to, že slyšela, jak mě Ivana loni seřezala. Popřála mi, aby mě už žádná holka moc nenařezala a rozloučili jsme se. Pak už jsem měl štěstí a všem holkám jsem úspěšně utíkal. Akorát jsem se nechal vyplatit od holek z páté třídy, které mě znají. Těch jsem se nemusel bát.

Holky začaly chodit ještě i příští týden v pondělí. Tomu jsme se my kluci bránili, že když chodí v pondělí odpoledne, že už nemají nárok na další pondělí. Jenže ony tvrdily, že někde holky chodí právě v další pondělí. Jenže tam zase nechodí odpoledne na Velikonoční pondělí.

Holky to zkoušely hlavně ve škole, kde měly podporu i některých učitelek, což nebylo fér. Na kluky z naší třídy si počkaly velké holky po tělocviku. Braly nás z šatny jednoho po druhém a bylo to dost kruté, protože jsme byli jenom v trenýrkách. My poslední jsme se aspoň stihli obléct. Nakonec jsme v šatně zůstali jen Michal, Honza, Pavel, Slávek, Ivan a já. Ivan jí řekl, aby nás už nechaly, my že je taky nemlátíme. Jedna z holek řekla, že to by mohl říct každý kluk. Já jí na to řekl, ať se klidně zeptají kterékoliv holky z naší třídy. Jedna z holek řekla, že teda jo a za chvíli přivedla Katku. Mezitím nám jedna z holek řekla, že máme ještě poslední šanci. Pokud totiž Katka někoho z nás nepotvrdí, tak dostane víc. Katka nás ale potvrdila všechny a tak nás holky pustily.

Kluci ve třídě přísahali holkám pomstu. Michal jim řekl, že kdyby byli chytří, tak se na to vykašlou. Takhle se budou vzájemně řezat každé Velikonoce a co z toho budou mít. Akorát to občas odnese někdo nevinný, jako loni já. Pár kluků o tom uvažovalo a pak pomstu odvolali. Někteří jim za to řekli, že jsou srabové.

Mě obstoupila skupina velkých holek kousek od školy. Řekl jsem ji, aby toho už nechaly, že já holkám nic nedělám a kluci z naší třídy, kteří byli suroví, už dneska od jedněch holek dostali pořádný nářez. Jedna z holek mi řekla, abych se nedělal, že jsem žádné holce nenařezal víc. Řekl jsem jí, že jestli naráží na Ivanu, tak ta si to zasloužila. Řekla mi, že měla dva dny jelita.

"Já je měl loni čtrnáct dní", řekl jsem.

"Kecáš."

"Nekecám."

"Čtrnáct dní to určitě nebylo, ale i kdybys je pár sní měl, tak ona je holka", dorážela pořád jedna z holek.

"Loni se ale ke mě jako holka moc nechovala", řekl jsem.

"V pondělí jsi to přehnal a za to dnes dostaneš", řekla mi a začala se na mě sápat. Řekl jsem jí, aby mě nechala, jinak že toho bude litovat. Řekla mi, abych nevyhrožoval. Jiná holka jí ale řekla, ať mě nechá, že jde Ivana, ať si to se mnou vyřídí sama. Holka mě teda nechala a Ivana jí řekla, ať mě pustí. Holky byly překvapené.

"Vždyť tě v pondělí surově seřezal", namítala ta holka, která se na mě prve sápala.

"Já jeho před rokem seřezala o hodně víc", řekla.

"Ty jseš ale holka a on kluk."

"Já měl ale jelita čtrnáct dní", zopakoval jsem jí.

Znovu mi řekla, že kecám, ale Ivana řekla, že to je možné a omluvila se mi. Mrzelo ji to, ale ona je taková dost vzteklá.Ta holka nakonec uznala, že když je to tak, že jsem docela dobrej, že jsem Ivaně nenařezal víc. Taky se mi nakonec omluvila. Ivana mi potvrdila, že nás opravdu minulý týden nechala utéct schválně. Přiznal jsem jí, že kdyby mě chtěla chytnout, že bych se bránil dost surově. Řekla mi na to, že se mi ani nediví a znova se mi za ten výprask omluvila. Tím Velikonoce definitivně skončily.


Sdílet na Facebooku

Zpět


Provozuje a vytvořil Ing. Miloslav Fuček - MF SOFT
Všechna práva vyhrazena ©2002-15
Kopírování částí webu či přebírání částí textu není povoleno bez souhlasu majitele webu.

Dnes je čtvrtek
09.07.2020