Na úvodní stránku



2/IV

Miloslav Fuček

Kamarádi

Přečteno: 1846


Kapitola druhá, IV. část


Ve čtvrtek jsme se nemohli s Martinem dočkat, až skončí  vyučování. Pepa, Luděk a Bohouš už čekali před domem před druhou. Nejprve chtěli vědět, co jsme opravdu viděli. Martin jim vše vyprávěl. Řekli jsme, že to tam prozkoumáme. Bohouš litoval, že je tak velký, že se tam nemůže podívat. Nejmenší Luděk se nás ptal, jestli by tam neprolezl. Řekl jsem mu, že až k šachtě by se po břiše dostal, ale do ní by neprolezl, protože i my drhneme zadky o strop. Byl trochu zklamán a navíc mi myslím moc nevěřil.

Bohouš se zeptal, jestli budeme chtít zase s sebou lano. Martin řekl, že není potřeba, stejně je moc krátké. Já jsem se pochlubil, že s sebou tentokrát máme vlastní baterky.

"Tak to tam kluci prozkoumejte a zakreslete plánek", řekl nám Bohouš. Pepa nám otevřel sklep a kovová dvířka od chodby.

Kluci neměli moc chuť tu na nás čekat zase dvě až tři hodiny. Bylo to na nich vidět. Martin navrhl, že můžou klidně jít. Ostatně oboje dveře se dají zevnitř otevřít klikou a ta železná vrátka se dají taky otevřít celkem lehce. Kluci byli rádi a odešli. Pro jistotu za sebou zhasli. My jsme světlo nepotřebovali, protože jsme s sebou měli baterky. Kluci za sebou dveře zaklapli.

Martin mi řekl, abych za sebou přivřel ta dřevěná dvířka. Měl jsem obavu, aby se nezaklaply, ale Martin mně řekl, že se dají zevnitř otevřít. Chtěl jsem vědět jak a tak jsme zase vylezli a Martin mi to ukázal. Je to celkem jednoduché a jde to i rukou. Ukázal mi taky, jak se dají šperhákem otevřít zevnitř ta kovová dvířka. I ty jdou otevřít velice jednoduše.

Koukal jsem, že Martin je skvěle vybavený. Po kapsách měl několik různých šperháků. Já jsem zas měl s sebou pro jistotu křídu, abysme věděli kudy zpátky. Stejný nápad měl i Martin. Měl  plné kapsy různých pomůcek, že jsem měl až obavy, jak bude prolézat do šachty. Já tam takhle vždycky drhnu zadkem o strop a to jsem ještě o něco menší než Martin. Kdybych měl ještě něco v kapsách, tak bych snad vůbec neprolezl. Martin měl s sebou mimo šperháků i krabičku s dvěma náhradními žárovičkami do baterky a rezervní plochou baterii.

Martin vlezl do chodby a já za ním. Zavřel jsem za námi dřevěné dveře a potom i kovové. Vydali jsme se na cestu. Martin slezl bez problémů do šachty i přes to, že měl v kapsách spoustu věcí. To jsem obdivoval.

Nejprve jsme prozkoumali obě chodby, které byly pod námi. Obě vedly do sklepů. Chodba se trochu zatáčela a šla mírně nahoru. Poznali jsme, že to jsou sklepy dvou sousedních domů. Byly řešeny velice důmyslně, protože prostřední chodbou jsme se dostali do domu vlevo a vylezli jsme pravým okénkem. Obě zbylé jsou kamufláž. V dalším sklepě jsme vylezli zase levým okénkem. Martin si doma zakreslil plánek. Měl s sebou kolečko, kterým měřil vzdálenost a bloček, kam si všechno zapisoval. Pro tu spoustu věcí, které měl v kapsách, si vzal dnes volnější džíny, aby se mu vše do kapes vůbec vešlo.

Během následujícího týdne jsme zmapovali skoro celou oblast našeho okolí. Bral jsem si s sebou taky bloček a taky jsem si dělal poznámky. Přestože jsem ho měl v zadní kapse džín, tak jsem kupodivu do šachty prolezl. Málem mi ale při tom vypadl a když jsem lezl zpátky, tak jsem o něj vždycky zachytil. Když jsem se ale vždycky víc přitiskl k zemi a zastrčil jsem zadek, tak jsem prolezl celkem bez problémů, aniž bych ho musel z kapsy vytahovat. Na další výpravy jsem si taky bral s sebou rezervní baterii, hlavně v sobotu a v neděli, kdy jsme vyrazili v osm ráno a vraceli jsme se až na půl jednou na oběd a hned jsme šli zase odpoledne.

Za mříž jsme se za těch čtrnáct dní ani nedostali. Zkoumali jsme směr ke škole a skutečně jsme se dostali až do školního sklepa. S pomocí šperháku jsme pronikli až do šaten. Dál jsme ale nešli, protože by nás mohl náhodou vidět školník.

Zkoumali jsme nejbližší šachty. Každá vede do nějakého sklepa. Ne všude je ale vlez řešen stejně, jako ve sklepě pana Vernera a někde je tak dokonale zamaskován, že o něm asi ani majitel neví. Škoda, že nevede žádná chodba do našeho sklepa. To je ale tím, že náš dům a i dva sousední, jsou novější. Byly postaveny až po válce, zatímco všechny ostatní jsou o dobrých sto let starší. Martin ale odhadoval, že by se z našeho sklepa dalo do té chodby možná docela dobře prokopat.

Kluci z party se uzdravili a už jsme nemohli všechen čas věnovat průzkumu chodeb. Kdybysme se pořád stranili party, bylo by to nápadné. Tak jsme výzkumy omezili na jednou až dvakrát týdně. To jsme si vždycky něco vymysleli. Ostatně venku teď bylo dost zima a tak byla celkem dost nuda. Sníh ještě nebyl a tak se toho venku moc dělat nedalo. Takže skoro nikdy se teď nesešla celá parta pohromadě.

Kde je náš sklep, jsme zjistili tak, že jsme si vypůjčili od Míši vysílačky. Míša je totiž kutil a postavil si je. Jednu jsme zapnutou dali do sklepa k nám a druhou jsme pak hledali z chodby nejsilnější signál. Našli jsme ho docela přesně u stropu. Další den jsme pak odsunuli skříň v našem sklepě, kde jsme měli vysílačku schovanou, vyndali jsme dlaždici a asi po hodinovém kopání jsme byli v chodbě. Vstup jsme pochopitelně zase zamaskovali. Měli jsme teď nový vchod do podzemí a mohli jsme teď dělat průzkumy nezávisle na pracovní době pana Vernera.

Postupně jsme zkoumali všechny sklepy v okolí. Přemluvil jsem Martina, aby neříkal Bohoušovi všechno. Nejdřív se mu to sice nezdálo, ale pak se nechal přemluvit. Bez námitek souhlasil s tím, že mu nepovíme o našem novém vchodu a raději tedy ani ne o chodbě, která vede tím směrem. Předložili jsme mu jen podstatně zjednodušený plánek. Pro kluky ale už stejně chodby ztratily půvab. Poznali, že při své velikosti, se do nich nikdy nedostanou. Naším vchodem by sice prolezli, ale právě proto jsme jim o něm neřekli. Radim ztratil o chodby zájem už první den. Nejdéle to vydrželo Luďkovi, který pořád doufal, že by tam mohl prolézt. Asi si to vyzkoušel, protože pak najednou ztratil zájem taky.

Chodeb je tolik, že do konce roku jsme se k průzkumu oblastí za mříží nedostali. Ostatně mříže jsou i u zbylých tří chodeb. Vždycky jsme je cvičně odemkli, ale dál jsme zatím nešli. To nás čeká až v lednu.


Sdílet na Facebooku

Zpět


Provozuje a vytvořil Ing. Miloslav Fuček - MF SOFT
Všechna práva vyhrazena ©2002-15
Kopírování částí webu či přebírání částí textu není povoleno bez souhlasu majitele webu.

Dnes je čtvrtek
28.03.2024