Šli jsme chystat táborák. Ten večer přišla i Erikova holka. Erik nám ji představil jako Pavlínu. Pozvali jsme i Borise a Ivana, kteří taky přišli. Já jsem pozval i Alenu. Poděkovala mi, ale řekla, že už má něco s Evou. Bylo mi to jasné, je to její kamarádka a tak ji nechce nechat samotnou. A Eva by nešla.
Táta mi dovolil, že můžu jít spát, kdy budu chtít. Láďa si vymohl to samé. Pepík musí jít do půlnoci spát. Já s ním pořád moc nemluvím. S Pepíkem se vlastně baví jen Láďa. I když i ten by na něj mohl být naštvaný za tu nohu. Ale za to si může i sám, protože nemusel s Pepíkem hrát. Boris se už taky doslechl, že Pepík se pak šel pochlubit, že mu to stažení plavek poradil on. Tím pádem to ví i Ivan. Pepík tak nakonec šel spát ještě před jedenáctou.
U táboráku byly tři kytary, takže bylo veselo. Zahráli jsme si pár her. Přispěl jsem hrou BUM. Hráli jsme do sta a vyhráli Jindra a Erik, kteří se nespletli ani jednou.
Jana mi dala svojí fotku. Slíbil jsem jí, že ji pošlu taky fotku. Napsal jsem si její adresu a ona mojí. Vzal jsem si adresu i od Erika, Ládi a Borise s Ivanem. Potom jsem si napsal i adresu na Martinu a Kláru. Ty si mojí adresu nepsaly. Ostatně, kdyby ji chtěly, tak ji má Erik.
Po půlnoci šel Erik vyprovodit Pavlínu, která musela jít spát. Já šel Janu vyprovodit v jednu. To už šel i Pavel s Lenkou. Nabídli mi, že s Janou nemusím, ale já pochopitelně šel. Jana mi dala na rozloučenou pusu a vrátil jsem se k ohni. Cestou jsem se radši vyhnul dvěma opilcům. Klára řekla, že ona by takhle sama v noci přes celý kemp nešla, že by se bála.
V půl druhé odešli i Boris s Ivanem a tak nás pomalu ubývalo. Nechali jsme oheň pomalu dohořet a pak jsme šli spát taky.
V neděli jsme balili. Tátovi přišel včera telegram, že mu vyšla rekreace u moře. Žádal o ní u podniku, ale vypadalo to, že mu nevyjde. Tak dopoledne přes dvě hodiny telefonoval z pošty. Pak jsme se dozvěděli, že jedni manželé odpadli a tak dostali dvě místa za ně. To znamená, že já nepojedu. Není tam totiž možná ani přistýlka ani si postavit stan. A hlavně není už volné místo v letadle. Táta mi telefonicky zařídil tábor. Na ten z loňska moc dobré vzpomínky nemám.
Loni jsem byl na táboře od jedné tělovýchovné jednoty, jejíž předseda odboru turistiky je tátův známý. Měl jsem tam pár průšvihů. Pár starších kluků mě v tom podporovalo a tak jsem byl ve svých průšvizích stále aktivnější, až mě poslali domů. Docela mě to tenkrát mrzelo. Táta pro mě přijel autem. Bál jsem se, co bude. Věděl jsem, že dostanu a byl jsem rád, že se to konalo až doma, i když to čekání bylo nepříjemné. Táta mě ale před lidmi nebije, maximálně tak pohlavek. Větší tresty jsou vždycky beze svědků nebo maximálně v přítomnosti mámy.
Teď mě na tábor vezmou, i když nejsou moc nadšení, což se jim ani nedivím. Zařadí mě do oddílu, kde je vedoucí, který má od táty povoleno mi nařezat, když to bude třeba. To mi táta pochopitelně řekl, abych byl hodný. Mě se na tábor vůbec nechce, protože jsme domluvení s klukama z klubu. Táta mi slíbil, že když budu chtít, tak mě po návratu od moře vezme z tábora domů. Řekl jsem, že to teda těch čtrnáct dní vydržím.
Hned po obědě jsme vyrazili na cestu domů. Byl jsem se ještě rozloučit s Janou. Politovala mě, že musím na tábor, když nechci. Kdyby to byl aspoň tábor, kde mě neznají, ale sem se mi opravdu vůbec nechce. Jenže rodiče mě doma samotného čtrnáct dní nenechají a babičku ani dědečka už nemám.
Večer jsme balili, já na tábor a rodiče k moři. V pondělí ráno mě rodiče rychle předali hlavnímu vedoucímu Jindrovi a spěchali na letiště. Byl jsem tu první. Zatím tu byl jenom Karel a zdravotnice Věra. Pak přišel hospodář Pavel a instruktor Michal. Ten byl loni na táboře jako dítě. Je to docela správný kluk. Na táboře ho to dost bavilo, vyhrával většinu soutěží. Trochu ztrácel body za pořádek, ale když to potřeboval, tak si uklidil, ale hlavně za chování. Ani nevím, jestli loni nakonec táborové bodování vyhrál, protože se na něj dotahovalo pár šplhounů. Michal byl se mnou v oddílu u vedoucího Jindry. Jindra je dobrák. Já toho tenkrát zneužíval. Michal Jindru naopak poslouchal. Problémy měl s ostatními, hlavně s vedoucím Arthurem. To je asi ten, u kterého budu já. Michal ale zastával názor, že není hrdinství zlobit hodného vedoucího, ale přísného. Michal loni respektoval i Karla.
