Rošťáci

Na louce se s klukama proháníme,

na prázdniny se už velice těšíme.

Sluníčko vesele svítí,

na louce už kvete kvítí.

 

Beru do ruky prak,

a támhle letí pták,

na něj ale střílet nebudu,

měl bych tu leda ostudu.

 

Fotbal teď zase hrajeme,

mnoho gólů si přejeme.

Sousedním klukům jsme to nandali,

a z našeho plácku jsme je vyhnali.

 

V sadu třešně trháme

a hlídače se dočkáme.

Mámě v hlavně brouka,

z tohodle výprask kouká.

 

Doma jsme týden zavření

a věnujeme se učení.

Na louku mě to láká rolex orologi replica

a žába u řeky kváká.

 

A tak tajně pádím ven,

cítím tady rmen,

neuniknu výprasku,

za tuhle vycházku.

 

Teď mě všechno mrzí,

už nebudu doma drzý.

Konečně můžu zas ven,

čeká tam náš klukovský kmen.

 

Děláme velkou výpravu,

mé džíny chtějí opravu,

proč jsem si nevzal tepláky,

nebyli by teď tuláky.

 

 

Refrén:

Rošťárny s klukama tropíme

a doma za ně pak trpíme,

naše přátelství je věrné,

pevné, silné, nerozborné.