Fotograf

„Když mě vyhodili z místa doktora“, pokračoval pan Narghen, „šel jsem dělat fotografa. Koupil jsem si fotoaparát a zkoumal jak se s ním fotí. V jedné příručce jsem se dočetl, že jen třeba mít film. Koupil jsem si tedy film, ale on tam nešel. Byl moc úzký a jak říkal soused do kamery. Koupil jsem si k němu tedy kameru.

Nejprve jsem však šel fotit. Koupikl jsem všechny druhy filmů. Jeden jsem si hne dprohlédl, jestli je kvaklitní a opak jsem fotil. Můj kolega mě ale poučil, že na film nesmí přoijít světlo.

„A jak si ho budu prohlížet?“, zeptal jsem se.

„Až ho vyfotíte, tak pak už může na světlo, ale ...“, dál jsem už neposlouchal a běžel jsem fotit. Sotva byl film dofocený, , hned jsem ho vytáhl, abych si ho prohlédl. Ale ejhle, nic tam nebylo. Vztekle jsem zahodil foťák a šel za tím sprosťákem, který mě poučoval, abych mu vynadal. Ten mě ale vysvětlil, že musím film vyvovat. Uvěřil jsem mu tedy, koupil jsem si nový foťák a fotil. Aby mě to něco vyneslo, šel jsem fotit do školy žáky. Postavil jsem je tak, aby zabrali co nejméně místas, tj. do zákrytu a pak jsem je vyfotil. Kolega mě opět poučil, že tam bude vidět jen ten první. Postavil jsem je tedy vedle sebe a fotil znovu. Avšak foťák jsem měl zamířený jinam. No zkrátka jednu třídu jsem fotil celý týden, až jsem kapituloval. Vyfotil je tedy můj kolega.

Já jsem pak přešel na filmování se slovy: „Raději půjdu kamerovat“ a odešel jsem. Avšak ani filmování se mě nevedlo a tak jsem šel dělat opraváře elektrických spotřebičů.“