Na úvodní stránku



Detektiv

Miloslav Fuček

Pan Narghen

Přečteno: 1822


I tato třetí povídka vznikla zhruba po rece společně s druhou povídkou.


Podruhé jsem navštívil pana Narghena až za měsíc. Dohodli jsme se, že mě poví něco o svém pátrání po zločincích. Pan Narghen začal: „Chcete jistě něco veselého, ale bohužel vás musím zklamat. V kriminalistice totiž není na legraci čas. Tak tedy na oddělení kriminální policie mě dali do opatrování dvěma komisařům, Petru Glardovi a Josefu Fouňovi.

Glard mi řekl: „Mě se na nic neptej, já nic nevím. Já rozumím kriminalistice jako koza petrželi. Já jsem úplnej blbec.“

„Jak to“, mínil jsem, „vždyť jste slavnej.“

„To jo, ale to je jenom proto, že jsem pátral po zločinech, které jsem spáchal sám.“

„To je divné. Nedávno jste pátral, kdo ukradl z hlavní banky pět haléřů a zjistil jste, že to byl Petzr Bouda a ne vy.“

„No to je přece jasné. Copak jsem mohl říct, že jsem to udělal sám? To by mě vyhodili.“

„A jak jste to tedy udělal?“

„No svedl jsem to na metaře Petra Boudu. Jednou mě nezametl chodník a tak jsem na něj měl vztek.“

„A proč to nemůžete udělat i v případěm že jste pachatelem nebyl vy?“

„Protože nechci skončit jako komisař Elen Příšerný. Ten to udělal a druhého dne se přihlásil pravý pachatel a milý komisař Příšerný měl po kariéře.“

„Jé a proč se ten blbec přihlásil?“

„Chtěl toho komisaře znemožnit, protože viděl, že je nadějný.“

„A o jaký zločin vůbec šlo?“

„O vraždu.“

„A to se nebál rozsudku?“

„Ne. On jim stejně utekl.“

„To je teda sprosťák. Znemožní detektiva a pak si uteče.“

Tím náš rozhovor skončil. Šel jsem tedy za Josefem Fouňou. Ten mě řekl: „Kde jste byl tak dlouho? Už tu na vás čekám půl století?“

„Půl století?“, podivil jsem se. „Vždyť mě je teprv 37 let a tak před půl stoletím jste nemohl vědět, že se narodím.“

„No to víte, já jsme věštec. Jistě pochopíte, že to při svém povolání potřebuji.“

„To chápu a kdy začneme s výcvikem?“

„Třeba hned. Nejprv tě naučím krást peníze.“

Otevřel jsem ústa dvojím překvapením,. Ten sprosťák mě tykal a ještě k tomu to byl zloděj. Pak jsem řekl: „Myslel jsem, že jsem na policii a ne u zlodějů.“

Komisař Fouňa mě hned ujistil: „Je vidět, že jste velmi nezkušený. Přece však máte správný postřeh. Jste skutečněš na policii. Nevíte však, že chce-li detektiv po něčem pátrat a něco stíhat, musí to nejprve dobře poznat. Budete-li znát metody zlodějů, snadněji je odhalíte a dopadnete.“

Oddechl jsem si, komisař Fouˇ%na mě opet vykal a mimo jiné mě také objasnil věc se zloději. Pan Fouňa mě řekl: „Cítíte se doufám naším kolegou?“

„Jistě“, řekl jsem.

„Proto vám doufám nebude vadit, budeme-li výám tykat. U nás je to zvyk.“

„No to je přece samozřejmé, že se vůbec ptáte.“

„Viděl jsem, že se ti to nějak nezdálo“, řekl komisař.

„Jo a mohl bych se na něco zeptat?“, zeptal jsem se.

„Ano.“

„Mohu i já vám tykat?“

Komisař se zarazil a pak řekl: „Ne.“

„A proč ne?“, zeptal jsem se.

„Protože se moc blbě ptáš a seš moc zvědavej.“

„No dobrá, já vám teda budu vykat“, řekl jsem. Komisař zaskučel a zařval: „ Ty vole. Ty jsi nepochopil, že mě máš taky takat? Když se tak blbě ptáš, co ti na to mám odpovědět?“

Zmateně jsem se otočil, kdo stojí jaký vůl. Pak jsem zmateně stál u dveří.

„Co tak blbě čumíš?“, zařval komisař

„To se ptáte mě?“, zeptal jsem se klidněš.

„Ano“, zařval komisař.

„Divím se, proč jste tak náhle přerušil rozhovor se mnou a začal se bavit s nějakým volem, kterého tu ani nevidím.“

„Ty jsi vůl“, zaúpěl komisař.

„A ty jsi zase idiot“, zařval jsem.

„No konečně mě ty vole jeden tykáš“, řekl komisař.

„Idiotům se jenom tyká“, řekl jsem. „Ale teď bny jsi mě mohl jít učit, jak s ekradou peníze.“

„Jednoduše. Víš kde máš svoji peněženku?“

„V pravé kapse u svého kabátu.“

„Ale vždyť to nneí pravda. Mám ji v šuplíku“, řekl a otevřel šuplí a vytáhl peněženklu.

„Náhodou jste si všimnul, jak vypadá moje peneženka. Ale moje to není, protože já ji mám v pravé kapse. Jsi podvodník“, řekl jsem a odešel jsem.

Doma jsem si vzpomněl, že si musím přepočítat peníze. Nemohl jsem však najít peněženku. Pochopil jsem, že komisař Fouňa měl asi pravdu. Avšak popadl mě histerický smích. Ten hňup ukradl peněženku, kde bylo deset haléřů.

Brzo měl přišel balíček z policie. U něho byl lísteček od komisaře Founi. Psal: „Vzhledem k tomu, že jste měl v replique montre france peněžence celou výplatu, vracím vám peněženku zpět.“

Teprve teď jsem si vzpomněl, že jsem měl v peněžence skutečně celou výplatu. Rychle jsem peníze přepočítal. bylo tam o pět haléřů více. Protože jsem na něho měl vztek, tak jsem mu je nevrátil. A to mě stálo pět let svobody. Ten lotr mě jenom zkoušel.


Sdílet na Facebooku

Zpět


Provozuje a vytvořil Ing. Miloslav Fuček - MF SOFT
Všechna práva vyhrazena ©2002-15
Kopírování částí webu či přebírání částí textu není povoleno bez souhlasu majitele webu.

Dnes je čtvrtek
28.03.2024