Doslov

Původně měl tento příběh ještě pokračovat.  Když jsem jej před léty psal, tak jsem jej přerušil a nadepsal jsem si XIX. kapitolu  s názvem Tábor. Ta však již napsána nebyl. Román ležel několik let v šuplíku. Mezi tím jsem napsal Mstitele, kteří také leželi nějaký čas v šuplíku, až je spasil Internet, na kterém se objevily. Tuláci je následovali v Magazínu eKamarád (www.ekamarad.cz) a až při přepisu do jednotlivých pokračování jsem zjistil, že příběh měl pokračovat. Protože však nepůsobí neukončeným dojmem, tak v tomto místě prostě skončil.

O napsání pokračování jsem uvažoval. Příběh měl mít evidentně ještě několik kapitol. Nakonec jsem od něj ale ustoupil z důvodu, že bych se těžko vžil do oné atmosféry a pokračování by tak nebylo dostatečně věrohodné.

Tuláci jsou v podstatě mým prvním větším dokončeným dílem po Kamarádech, kteří byli "velkým soustem" a byly na několik let odloženy. Na Kamarádech je vliv Radka Johna a ich-formy. Právě ta byla problémem u Kamarádů a proto jsou Tuláci psaní bez ni, avšak stále pod vlivem Radka Johna a jeho Džínového světa. Tuláci byly ovlivněny mým oddílem, který byl v té době pionýrský, ale současně turistický pod Svazem turistiky ČSTV a tak měl i svou vlastní oddílovou nadstavbu, kterou v románu používám.

Třetím větším dílkem jsou Mstitelé, které jsou pod vlivem klubů. Větší vliv zde tedy působí ze strany Jana Šimáně - Galéna, ale i spisovatele Jaroslava Foglara, ale vliv Radka Johna vytlačen není. Pouze oddíl nahrazuje klub, děj se přesouvá za sametovou revoluci. A to je důvodem, proč jsem se rozhodl nepsat pokračování Tuláků, protože by příliš bylo ovlivněno novými vlivy a příliš by připomínalo Mstitele. To raději časem napíši pokračování Mstitelů, které jsem již dvakrát rozepsal, ale nikdy nedokončil.

Za Tuláky v této podobě je tedy 18. kapitola definitivní tečkou.