XIV. Zima

Následující víkend byl další výlet na běžkách. Byl to třetí úsek zimní zápočtové cesty. Pavel si byl už na běžkách přece jen jistější. A hned po tom se Tuláci zúčastnili zimního přechodu Brd, což byla pěší akce. Byla to akce vyhlášená pro turistické oddíly mládeže. Pavel tak splnil poslední podmínku zájmového odznaku Mladý turista 1. stupně. K splnění 3. stupně Stopaře mu teď už chyběl jenom vícedenní výlet. Míša a Zdeněk jsou na tom stejně.

V půlce února si udělali Tuláci dvojvýlet na běžkách. To znamená výlet byl v sobotu a druhý hned v neděli. To bylo nutné kvůli dokončení zápočtové cesty. Už měli tři úseky za sebou a potřebovali čtvrtý, který ale musel mít dva dny, protože zápočtová cesta třetího stupně obtížnosti musí mít nejméně pět dnů. Nyní mělo patnáct kluků z oddílu splněnu druhou zápočtovou cestu a získali třetí výkonnostní třídu.

Koncem února vytáhli Pavel s Míšou cyklotrial. Navlékli na sebe teplákové soupravy, navrch ty nejteplejší, na hlavu si vzali kulicha, na ruce rukavice a vyjeli do terénu. Vůbec jim nevadilo, že venku mrzne. Byli oblečeni teple a tak, že jim oděv nepřekážel. Potkali paní Jeřábkovou, která se chystala Míšovi vynadat, že je venku jenom v teplácích bez kabátu. Míša jí vysvětlil, že pod teplákovou soupravou, kterou má navrch, má ještě dvě další. Navíc má teplé podkolenky a dost teplé trenýrky. To paní Jeřábkovou uklidnilo, ale stále se jí zdálo, že musí být klukům zima.

Únor končil. Poutníci už četli třetí kroniku. Dočetli se, že Stopaři dokončili spojovací chodbu. Při jejím budování narazili na šachtu. Na obou koncích ale byla zavalená. Teď, když měli dokončenou chodbu, se věnovali šachtě. V jednom směru jí kus prokopali a tam opět pokračovala. Kluci měli v kronice nákres a z něho usoudili, že už se dostala do míst, která jsou pod řekou. To by znamenalo, že šachtou se lze dostat na ostrov i bez loďky.

Tahle část kluky natolik zaujala, že si nevšimli, že se na jejich družinovou schůzku přišel podívat Ivan. Nakoukl nejprve do klubovny okénkem a uviděl kluky, jak studují kroniku a tvoří klubíčko z jehož jednoho konce kouká šest skloněných hlav a z druhého šest stejných bleděmodrých nohou. Ivan se tomu usmál a opatrně vstoupil do klubovny, tak aby ho kluci neslyšeli. Ti ho vzali na vědomí, až když byl až těsně u nich.

"Koukám, že pilně studujete kroniku", pochválil je.

"Už jsme v půlce třetí kroniky", řekl Rosťa.

"Na a co jste zatím zjistili?"

"Že ty kroniky jsou moc zachovalé na to, že by měly ležet sto let v jeskyni. Někdo je tam dal pár dní před tím, než jsme je našli", řekl Zdeněk a pozorně sledoval Ivanovu reakci. Ten ale zachoval celkem kamennou tvář a jenom řekl: "To je možné."

"Nejspíš je tam dal Vašek", pokračoval Zdeněk. "Nebo jsi je tam mohl dát ty."

"Proč myslíš?"

"Protože nikdo jiný k tomu neměl důvod. Vašek je tam dal, abysme je našli. Takže druhá otázka je, kde je Vašek vzal."

Zdeněk se chvíli odmlčel. "Je jasné, že musí znát někoho jehož dědeček nebo pradědeček byl Písmák, protože u něho zůstávaly kroniky."

"To je dobrá myšlenka", zkonstatoval Ivan. "A našli jste už Vaškovy rodiče?"

"Našli. Žádný z Vaškových rodičů ale Písmák nebyl, protože nikdo z jeho předků se nejmenoval Sýkora." Zdeněk se zase odmlčel. Teď udělal psychologický útok: "Ještě ale zbývají tvoji rodiče, s kterými si promluvíme v Loukovicích."

Zdeňkovi připadalo, že z Ivanovy tváře přece jen něco vyčetl a že jeho domněnka je správná.

Konečně tu byl tolik očekávaný výlet do Loukovic. A hned týden po něm budou jarní prázdniny. Hned v pátek odpoledne vyjeli Tuláci v plném počtu do Loukovic. Opět jel i Karel. Z Loukovic se vydali tentokrát na druhou stranu a asi po půl kilometru došli k ubytovně. Byly tu šestilůžkové pokoje, takže každá družina se ubytovala v jednom. Pak dostali rozchod a mohli jít pátrat po Loukovicích. Poutníci si hned sehnali telefonní seznam. Hrubý ani Hrubá tu nebydleli. Zdeněk byl trochu zklamaný.

"Třeba nemají telefon", řekl Lukáš.

"A co Sýkorovi", napadlo Pavla.

Zdeněk zazářil. "Výborně, že mě to nenapadlo."

Sýkoru tu našli jednoho a hned se tam vypravili. Otevřít jim přišel asi třicetiletý muž. Zdeněk mu řekl oč jim jde. Muž se usmál a pozval je dál.

"Ode mě se toho moc nedozvíte. Víc by vám řekl můj otec, který bydlí v Komašicích. To je odtud asi deset kilometrů. Jinak Ivan je můj vzdálený bratranec."

"A váš dědeček bydlí taky v Komašicích?"

"Ano, hned vedle otce. Pokud je vaše domněnka správná, pak o tom táta nebo děda určitě něco budou vědět." Pan Sýkora ještě klukům vysvětlil, jak otce a dědu Sýkorovy najdou. Kluci poděkovali a vrátili se do ubytovny. Pak šli za Vaškem.

"Kam se půjde zítra na výlet?", zeptal se Zdeněk.

"Kam byste chtěli jít?", zeptal se na oplátku Vašek.

"Do Komašic", odpověděl Pavel.

Vašek vyndal mapu a nechal si od kluků ukázat, kde to je.

"To by šlo", souhlasil.

Na pokoji pak Zdeněk řekl: "Tak buď jsme úplně vedle a nebo je Vašek takový skvělý herec."

"Já myslím, že vedle nejsme", řekl Pavel. "Nezdá se mi, že by Vašek neměl předem vybraný cíl zítřejší tůry."

V sobotu byl budíček v sedm hodin. Někteří kluci zase plnili bobříka mlčení a bobříka hladu. Měli to teď těžší, protože jich bylo méně než minule, protože část kluků tyhle bobříky již má splněny.

Kluci vyrazili na cestu krátce po osmé hodině. Zase šel vpředu Vašek se začátečníky. Pavel šel tentokrát už mezi pokročilými zhruba uprostřed. Cesta nebyla náročná, většinou se šlo po rovině nebo z mírného kopce. Asi po hodině udělali krátkou zastávku a po desáté byli v Komašicích. Sundali lyže a zůstal u nich Karel. Vašek s Ivanem šli s klukama do muzea a prohlédli si zámek a kostel. Asi v půl dvanácté se vrátili ke Karlovi a společně šli do nedaleké restaurace na oběd.

Po obědě dostali kluci na dvě hodiny rozchod. Na tuhle chvíli Poutníci čekali. Zatímco ostatní družiny okupovaly cukrárnu, Poutníci se vydali za dědečkem Sýkorou. Když mu pověděli oč jim jde, dědeček se rozpovídal. Řekl jim, že Písmák byl jeho otec. Bydlel tenkrát na statku v Loukovicích. Sem se přiženil. Pan Sýkora klukům vyprávěl, co věděl z otcova vzpomínání, takže kluci se dozvěděli leccos, co v kronice není. Zdrželi se asi hodinu a pak zapadli také do cukrárny.

Tuláci se znova sešli na náměstí. Odešli na kraj města, kde si nasadili lyže a jeli dál. Teď je čekal větší kopeček. Došli na vyhlídkové místo, kde se chvíli zastavili. Potom sjeli z mírného táhlého kopce dolu k nádraží a zpět se vrátili vlakem. Celkem ujeli patnáct kilometrů.

Po večeři zašli Poutníci za Vaškem a hlásili mu splnění úkolu. "Našli jsme syna Písmáka", hlásil Lukáš.

Vašek si vyposlechl, co všechno zjistili. Uznal, že toho vědí dost. Pak jim řekl, že zítra dopoledne se půjde asi na desetikilometrovou tůru a odpoledne budou mít čas si prozkoumat jeskyně na ostrově a najít skrýše, o kterých je v kronice. Před večerkou byl ještě společný program a hrály se různé hry. V noci byla noční bojová hra, kterou tentokrát Vašek zavedl na hřbitov. Pět dalších chlapců si při ní splnilo bobříka odvahy.

Neděle proběhla tak, jak řekl Vašek. Dopoledne byla desetikilometrová tůra vytýčená do okruhu. Jedna zastávka byla u myslivny, kde kluci viděli malou zoo a druhá na vyhlídkovém místě, kde sice nebyla rozhledna, ale přesto tu byl pěkný výhled. Po obědě měly družiny svůj program v okolí. Karel s Ivanem dohlíželi na Robinsony a Lvíčata. Poutníci a Kočovníci šli s Vaškem na ostrov. Kočovníci se přeplavili s Vaškem přes řeku, Poutníci zůstali na břehu a hledali začátek chodby. V kronice moc dobře popsán není, ale od pana Sýkory věděli, jak ho najít. Byl velice dobře zamaskovaný. Nevěděl o něm ani Vašek. Pokoušel se ho kdysi hledat, ale nenašel ho. Proto to dnes klukům vymlouval.

Poutníci za sebou vchod zase zamaskovali a vybaveni baterkami, vydali se chodbou. To, že jsou pod řekou, poznali podle toho, že tu bylo dost vlhko. Na zemi bylo poměrně dost vody, takže prošli jen s obtížemi. Konečně byli pod ostrovem a vody ubývalo. Došli až k spojovací chodbě. Vydali se nejprve k Jeskyni věrnosti. Z chodby nepozorovaně prolezli do jedné ze skrýší a sledovali Kočovníky, jak hledají skrýše. Podle kroniky se hledaly dost obtížně. Jednu kluci našli, ale tu, v které byli Poutníci, najít nemohli. Bylo to proto, že poznávací znamení, které Písmák v kronice uvádí, tu už není. Písmákův syn ho se svými kamarády odstranil, protože chtěli mít jeskyni a skrýš jen pro sebe.

Poutníci opustili skrýš a vydali se do Pavlovy a Míšovy jeskyně. Chodba ústí do Pavlovy jeskyně a její vchod je kryt balvanem. Za ním se kluci jen tak tak protáhli. Nyní hledali skrýše v Pavlově jeskyni. Našli je celkem snadno. Přešli tedy do Míšovy jeskyně. Tady jim dalo hledání skrýší více práce, ale taky je našli. Pak se vrátili do Pavlovy jeskyně a vylezli na první ostrov. Došli k Jeskyni věrnosti. Kočovníci tu ještě hledali druhou jeskyni a chodbu. Vašek tu byl s nimi.

Našli jsme všechno", oznamoval Pavel.

Vašek se podíval na hodinky. Byl čas jít zpátky. Vašek převezl obě družiny na břeh a šli zpět do ubytovny, kde si sbalili věci. Za chvíli se vlakem vraceli do Kamenice.