XI. Teplý podzim | ||||
Miloslav Fuček | Tuláci | Přečteno: 1928 | ||
Letošního roku je teplý podzim. To umožnilo Vaškovi naplánovat na poslední týden v listopadu vícedenní výlet na ostrov, kde ustavili oddíl. Výlet se připravoval čtrnáct dní dopředu a celý oddíl žil jeho přípravami. Kluci ostrov nazvali Ostrov Tuláků. | ||||
Letošního roku je teplý podzim. To umožnilo Vaškovi naplánovat na poslední týden v listopadu vícedenní výlet na ostrov, kde ustavili oddíl. Výlet se připravoval čtrnáct dní dopředu a celý oddíl žil jeho přípravami. Kluci ostrov nazvali Ostrov Tuláků. Průběžně se vybavovala klubovna. Kluci vydělali peníze sběrem, zbytek se doplnil z peněz z oddílových příspěvků a část přispěla tělovýchovná jednota. V klubovně už byly stoly i židle, několik lavic na sedění a skříně. Na oddílových schůzkách tu bylo trochu těsno, to se využívaly k sezení lavice, ale Vašek se snažil být co nejvíc venku. No a na družinové schůzky tu bylo místa dost. Vašek se dozvěděl, že po Novém roce dostanou dotaci od svazu turistiky, aby si nakoupili vybavení pro oddíl. Budou potřebovat hlavně stany, ale taky pár spacích pytlů, protože všichni kluci svoje spací pytle nemají. Všechny družiny už mají hotovy své praporky. Oddílový prapor je už také hotov. V bodování družin suveréně vedou Poutníci, proto se je teď ostatní družiny snaží aspoň trochu dotahovat. Lvíčata začala vášnivě sbírat starý papír. Honza Kukačka zpřehrabal celý byt, aby našel všechny lístečky za sběr. Jeho bratr Viktor nese dost nelibě, že je Honza v oddílu, který vznikl z Pavlovy party, která vlastně vznikla proti jeho partě, která se mu nakonec rozpadla. Viktor začal Honzovi zakazovat, aby odnesl do oddílu všechny lístečky za sběr, že některé jsou jeho. Viktor sice občas sbíral s Honzou, jenže přestože je o tři roky starší, jeho podíl byl vždy menší. Přesto si ale vždy bral víc jak půlku peněz, který za sběr dostali. Proto se teď Honza o lístečky hádal. Navíc věděl, že Viktorovi k ničemu nejsou. Sebral tedy lístečky všechny a vzal i všechny peníze z posledního sběru, které si ještě zatím nerozdělili. Proběhl vedle Viktora a už byl ve dveřích. Viktor ho nakopl. Honza se otočil a kopl Viktora do nohy. Viktora to bolelo. Rozběhl se za Honzou a ještě jednou ho nakopl. Honzu to ale moc nebolelo a byl spokojený. Věděl, že ten jeden kopanec bolel Viktora o hodně víc než jeho ty dva, co dostal od Viktora. A navíc sebral Viktorovi všechny lístečky a peníze za poslední sběr. Viktor taky pěkně řádil, když to zjistil. Začal Honzovi vyhrožovat, že jestli ty peníze nevrátí, že mu nařeže. Honza mu se škodolibým úšklebkem řekl, že už ty peníze odevzdal do oddílu. Viktor se ho za to pokusil přehnout přes koleno a nařezat mu řemenem. Honzu přehnul celkem snadno, ale pořád potřeboval obě ruce k tomu, aby ho držel. Když si konečně uvolnil druhou ruku a vzal do ní řemen, vrátili se domů rodiče a tak Honzu zase pustil. "Však počkej, až nebudou rodiče doma", vyhrožoval. "Jestli mi nařežeš řemenem, tak to řeknu tátovi", varoval Honza. "Tak ty chceš žalovat?" "To není žalování, ale varování. Říkám ti to předem." Honza na Viktora většinou nežaluje. Teď se ale tvářil natolik sveřepě, že se Viktor rozhodl, že to radši zkoušet nebude. Lvíčata se díky sběru dostala v soutěži družin na druhé místo. Honza s Lukášem sbírali jak diví a strhli i Mílu a Ondru Baláže. Ondra Máša s Petrem toho taky nasbírali dost a hned to bylo znát na bodech. Honza se teď skamarádil víc s Pavlem. Pavel mu vysvětlil práci s buzolou, kterou Honza stále nechápal. To byla poslední věc, která Honzovi chyběla k prvnímu stupni. Tak byl Pavlovi za tuhle pomoc dost vděčný. Viktor jednoho dne viděl Pavla vedle Honzy. Všiml si, že jsou stejně velcí. Ještě pořád měl touhu Pavlovi něco provést. Teď ho napadlo, že když se mu podařilo celkem bez problémů přehnout přes koleno Honzu, že to může zkusit i na Pavlovi. Viktor je velký a Pavel mu nesahá moc nad pás, přestože je mladší jen o rok. Viktor teda šel na Pavla, že ho přehne přes koleno a nařeže mu. Jenže Pavel se nedal a praštil s ním o zem. Výborně se mu teď hodily hmaty, které ho naučil Míša, protože jinak by proti Viktorovi moc šancí neměl. Viktor měl vztek. Očekával úspěch a pokoření Pavla před kluky, kteří stáli okolo a zatím to dopadlo naopak. Viktor ležel na zemi a Pavel nad ním stál a čekal. Viktor pomalu vstal a ohnal se po Pavlovi řemenem. Pavel dostal řemenem přes ruku a to ho naštvalo. Vrhl se na Viktora a složil ho na zem. Ruka ho pálila a to podporovalo jeho vztek. Pustil se do Viktora pěstma. Viktor ho setřásl a málem zalehl. Pavel se vzpamatoval a zase se chvíli pral technicky. Několika hmaty replicas de relojes rolex baratos se osvobodil a dostal se zase na Viktora. Dal mu několikrát pěstí a několik facek. Zase ale ztrácel pozici. Než se ale Viktor stačil osvobodit, Pavel mu nasadil kravatu a začal ho škrtit. Vůbec ani nevnímal, že se už Viktor dusí a že shluk kluků, kteří stáli kolem a dívali se, přilákal několik dospělých. Byl tu i pan Kukačka, Viktorův táta. Pavel nevnímal jeho výzvu, aby Viktora pustil. Dva asi dvacetiletí kluci se tedy pokusili Pavla od Viktora odtrhnout, ale nepodařilo se jim to. Spíš by utrhli Viktorovi hlavu. Pan Kukačka tedy odepnul pásek. Honza rychle varoval Pavla. Zacloumal s ním a houkl mu do ucha: "Pozor, táta!" Pavel se rozhlédl a uviděl pana Kukačku s řemenem. Pustil Viktora, bleskurychle se přetočil a když byl zase na nohou, vstal a utekl. Pavel se zastavil až za chvíli. Viděl, že za ním nikdo neběží. Moc klidný ale stejně nebyl. Když mu chtěl pan Kukačka nařezat, tak se jistě nesmíří s tím, že mu Pavel utekl a půjde žalovat rodičům nebo do školy. Takže si Pavel tím útěkem vlastně vůbec nepomohl, možná by udělal líp, kdyby neutíkal. Jenže na tyhle úvahy teď už bylo pozdě. Pavlovi se domů moc nechtělo a tak bez cíle bloumal po zadní části Kamenice. Domů se vracel až na večeři. S ne nejlepším pocitem vstupoval do bytu. Tady ale byl klid. Pavel si oddechl, ale jenom prozatím. Buďto pan Kukačka ještě přijde a nebo, což připadalo Pavlovi pravděpodobnější, si zajde zítra do školy. Pavel se navečeřel a šel za Míšou. Míša mu vylíčil, co se událo po Pavlově útěku. Honza tátu upozornil, že začal Viktor, na což mu jeho táta řekl, že je mu to jasné. Honza se teď začal divit, proč teda chtěl táta Pavlovi nařezat. Tak mu táta vysvětlil, že Pavlovi nařezat nechtěl, že chtěl jenom, aby pustil Viktora, protože ten se už dusil. Až by Pavel Viktora pustil, tak by ho pan Kukačka nechal. Viktor stále ležel na zemi a byl bledý, tak mu udělal táta pár vdechů umělého dýchání. Viktor dostal zdravější barvu a za chvíli si sedl. "On by ho snad uškrtil", řekl polohlasně pan Kukačka. "On to ale neudělal schválně, že to na něj neřekneš", naléhal Honza. "Vyřídím si to s ním sám", řekl pan Kukačka. "Teď, když to Míša Pavlovi vyprávěl, se Pavel zeptal podobně jako prve Honza:"On mně chce nařezat?" "Ne, prý si s tebou promluví. Přesně takhle se zeptal Honza. Byl celý vyděšený, aby ti jeho táta nenařezal." Pavel se teď trochu usmál. Rozhodl se, že se zítra půjde panu Kukačkovi omluvit. Začalo ho teď mrzet, že se na Viktora tak rozzuřil. Byl si vědom toho, že to přehnal. Pan Kukačka mu druhý den řekl, že je jak buldok, ten taky, když se zakousne, tak nepustí. "Co ti vlastně Viktor provedl, že tě tak naštval?", zeptal se pan Kukačka. Pavlovi se na tuhle otázku odpovídat nechtělo, protože by tím vlastně na Viktora žaloval. Panu Kukačkovi to došlo a tak ani moc dlouho na odpověď nečekal a ukončil to tím, že řekl Pavlovi, že by se měl víc ovládat. Tím ale ještě všechny starosti nekončily. Pavlova popularita po téhle rvačce stoupla. Pavel měl teď definitivně od Viktora pokoj. O téhle rvačce si cvrlikali i vrabci na střeše. Tak se o ní dozvěděl i Pavlův táta. Míša rvačku popisoval Zdeňkovi v samoobsluze, když stáli ve frontě na košíček a nevšiml si, že kousek od něj stojí Pavlův táta. Míša vše líčil velice barvitě a leccos přehnal. Takže z Pavla udělal ještě většího hrdinu, ale na Pavlova tátu to působilo spíš obráceně. Vyslechl vše až k tomu, když Pavel utekl a Viktor dostával umělé dýchání. Pak dostali kluci košíček a šli nakupovat. Večer se zeptal táta Pavla: "Nechceš mi něco říct o té rvačce s Viktorem?" V Pavlovi zatrnulo. Odkud to táta ví? Od pana Kukačky určitě ne. Tenhle tátův začátek vypadá na delší rozmluvu. Pavlovi se teď vířily v hlavě různé myšlenky. Věděl, že když táta začíná takhle, že to neskončí výpraskem. Jenže táta může Pavlovi taky zakázat výlet na Tulácký ostrov a to by pro Pavla bylo horší, než kdyby mu dal výprask. Pavel tyhle myšlenky zahnal, protože si uvědomil, že musí rychle odpovědět. "Viktor začal, já jsem se jen bránil." "Co ti prosím tě udělal, žes ho chtěl uškrtit?" Tohle Pavla zaskočilo. Táta ví tedy úplně všechno. Ale od koho? Že by mu žaloval Viktor? Pavel začal tátovi vyprávět, jak to bylo, že ho chtěl Viktor přehnout přes koleno a že s ním Pavel praštil o zem. Viktor ho pak napadl páskem. Táta teď řekl Pavlovi, že je v pořádku, že se bránil. On se jako kluk taky pral. Ale tohle Pavel přehnal. "Viktor ti zas tak nic hrozného neudělal", řekl táta dost přísně. Pavel začal vysvětlovat, že ho rozzuřila ta rána páskem přes ruku. Hrozně ho bolela a ukázal tátovi červený pruh, který tam ještě bylo vidět. Řekl tátovi, že ho mrzí, že se tak rozzuřil a že se neovládl. To na tátu zapůsobilo. Koukal na tu Pavlovu ruku a pak už smířlivěji řekl: "No dobře, ale příště se snaž ovládat." Takže to pro Pavla skončilo výborně, domluvou. Ale ani teď ještě nebylo všem starostem konec. O Pavlově rvačce s Viktorem se doslechli i někteří učitelé. Někteří pochopili, že už je to vyřízené a tak se do toho nechtěli míchat. Jiného názoru byla ale učitelka Špetová. Ta na to hned upozornila ředitelku, že by se to mělo vyšetřit, že prý Pavel Viktora málem uškrtil. Ředitelce bylo trochu divné, že jí na to upozorňuje právě učitelka Špetová, která není třídní ani Viktora a ni Pavla. Taky se jí moc nezdálo, že by Pavel mlátil Viktora, který je víc jak o dvě hlavy větší. Přesto požádala učitele Bartoše, aby to vyšetřil. Učitel Bartoš se teda zeptal třídy, jestli o tom někdo ví. Třída mlčela, tak si učitel k sobě po vyučování pozval do kabinetu Pavla. Pavel tam šel trochu s obavami, ale učitel ho hned uklidnil. Řekl mu, že byl požádán ředitelkou, aby to vyšetřil. Zároveň ale Pavla ujistil, že z toho nebude chtít dělat žádnou aféru, protože si na Pavla nikdo oficielně nestěžoval. Pavel ujistil učitele, že se s panem Kukačkou domluvili a že pan Kukačka si na něj stěžovat nebude. To slyšel učitel rád a Pavel to na něm poznal. Věděl teď, že to má u třídního dobré. Pavel si chvíli s učitelem přátelsky povídal, takže se učitel dozvěděl o rvačce všechno. Pochopitelně si to nechá pro sebe. Ocenil, že Pavel si je vědom toho, že to přehnal a že ho to mrzí. Pavla samotného překvapilo, že se tak rozzuřil. Nijak zvlášť vzteklý totiž není. Jenže tohle bylo zřejmě nahromaděné za delší dobu. Někdo zaklepal. Vešla ředitelka. Když viděla, že učitel vyšetřuje, chtěla zase odejít, ale učitel jí řekl, že už skončil. "Případ už byl vyřešen mimo školu, takže se tím myslím už nemusíme zabývat." "Vpořádku", řekla ředitelka. Pavel odešel a ředitelka si projednala s učitelem co potřebovala. Byl tu pátek a jelo se na výlet na Tulácký ostrov. Na nádraží Vašek představil klukům svého kamaráda Ivana, který s nimi pojede na výlet a Vaškovi bude pomáhat s vedením oddílu. V oddílu je jako rodový náčelník. Oddíl nastoupil do vlaku. S sebou vezli družinové praporky, ty byly rozvinuté a oddílový prapor, který převáželi zabalený. Dojeli do Loukovic a odtud šli již známou cestou k ostrovu. Převezli se lodičkou a začali stavět stany. Za chvíli byl nástup v jeskyni u kamene, u kterého přísahali věrnost oddílu. Tady Vašek vyhlásil pro družiny úkol, prozkoumat oba ostrovy. Ta družina, která najde nejzajímavější věc, dostane sto bodů. Problém byl, jak se kluci dostanou na druhý ostrov. Když tu byli minule, tak přeplavali. Teď je ale podzim a voda je studená. I s tím ale Vašek počítal. Měl s sebou lano. Sám přeskočil na druhý ostrov obrovským skokem. Ivan mu hodil konec lana a Vašek ho připevnil ke stromu. Ivan pak uvázal druhý konec lana. Vašek se po laně vrátil a tím vyzkoušel, že je skutečně dost pevné. Pak kluci přelezli na druhou stranu. Poutníci a Kočovníci začali průzkum na zadním ostrově, Robinsoni a Lvíčata na předním. Poutníci prohledávali každý keř. Míša najednou někam zapadl. Když se vzpamatoval z leknutí, zjistil, že díra, v které je skoro až po ramena, pokračuje vlevo. Dřepl si a uviděl vchod do jeskyně. Zavolal ostatní. Vlezli do jeskyně. Byla tu ale tma. Naštěstí měl s sebou Pavel baterku. Vyrobil si ji tenkrát, když mu kluci zhasínali ve sklepě. Je na malou baterii na devět volt a je jen o málo větší než krabička od sirek. Pavel ji nosí skoro pořád v kapse. Teď se hodila. Kluci začali prohledávat jeskyni. Poznali, že tu kdysi už někdo byl. Našli strouchnivělý stolek, lavici, dvě židle a polici. Stůl byl už napůl rozložený, deska byla propadlá. Zdeněk si něčeho všiml a upozornil Pavla, aby na stůl pořádně posvítil. Pod stolem spatřili kroniku. Zřejmě byla na stole a jak deska stolu prohnila, tak se propadla na zem. Vypadalo to, že kronika je dost stará. Zdeněk ji sebral. Kluci se podívali na první zápis. Našli tu datum s rokem 1885. "Ty mede, to je staré sto let", řekl Marek. Kluci začali dál hledat. Pavel šel k poličce a posvítil do ní. Našel tu ještě dva díly kroniky. Jeden vzal Pavel a druhý Míša a hledali dál. Teď zase někam zapadl Pavel. Ještě štěstí, že při tom nerozbil baterku. Ale kronika mu spadla do díry. Posvítil tam. Zjistil, že tu jsou výstupky, po kterých se dá slézt ještě níž. Slezl teda dolů, aby to prozkoumal. Ostatní čekali nahoře. Pavel slezl asi o tři metry níž a tam jeskyně pokračovala rovnou chodbou. Zavolal na kluky, aby slezli za ním a svítil jim. Našel tu i tu kroniku, co mu spadla. Naštěstí se jí nic nestalo. Když byli všichni dole, vydali se chodbou. Ušli asi sto metrů a chodba začala mírně stoupat a po dalších asi dvou stech metrech narazili na podobnou šachtu, jakou slezli do téhle chodby. Teď lezl nahoru první Míša a Pavel mu zespoda svítil. Míša se dostal do jeskyně. Nakonec za nim vylezli všichni, Pavel jako poslední. Jeskyně byla stejně velká jako ta první. Kluci ji prohlédli, jestli v ní něco nenajdou. Vypadalo to, že tu kdysi někdo spal, ale asi dost dávno. Jinak tu nic zajímavého nebylo. Začali teda hledat, jestli má jeskyně svůj východ. Našli ho těsně nad vchodem, kterým sem vlezli. Byla to taková hodně úzká chodba, kterou se museli téměř plazit. Pavel ji lezl prozkoumat. Protože je malý, mohl tu lézt po čtyřech. Chodba končila v dost hustém křoví, kterým se Pavel dostal ven.Ostatní kluci vylezli za ním. Zdeněk se rozhlížel a snažil se zjistit, kde vlastně jsou. Vydali se směrem, odkud sem přišli chodbou. Zdeněk navrhl, že tak dojdou k vchodu do první jeskyně. Jenže došli na konec ostrova. "My jsme zpátky na tom prvním ostrově", řekl Zdeněk. "To znamená, že ta chodba spojuje oba ostrovy", řekl Pavel. "A my jsme šli pod vodou", doplnil Míša. "To je ale fantastický objev", řekl Marek. Kluci se vydali k místu, kde postavili stany. Předali Vaškovi tři kroniky a řekli mu, co zjistili. Pak pomohli Vaškovi a Ivanovi s přípravou večeře. Za chvíli se vrátily z průzkumu i ostatní družiny. Robinsoni našli trosky voru, Kočovníci studánku a Lvíčata nic. Navečeřeli se a šli do jeskyně, kde prvně skládali přísahu. Zdeněk dal návrh, aby se jmenovala Jeskyně věrnosti, protože tu přísahali věrnost oddílu. Návrh byl schválen. Další dvě jeskyně pojmenovali Míšova, protože ji objevil Míša a Pavlova, protože ji objevil Pavel. Vašek vyhodnotil splnění úkolu. Sto bodů přidělil Poutníkům za objevení jeskyně a kronik a padesát bodů Kočovníkům za objevení studánky. Večer si kluci body rozdělili. Nakonec se shodli na tom, že Pavel dostal čtyřicet bodů, a Míša se Zdeňkem po třiceti. Kluci se shromáždili v jeskyni kolem ohně. Každý si přinesl něco, na co si sedl nebo lehl. Nejdříve prostudovali kluci kroniky. Zjistili, že ta, kterou našel Zdeněk, je poslední. Navrhli, aby Pavel, který našel první a druhou kroniku, z ní četl. Pavel byl tou poctou potěšen. Vašek mu dal lampu. Pavel si lehl na deku na břicho a začal číst. První zápis je z roku 1873 z 15. října. Ten den byl oddíl založen. V úvodu kroniky je charakteristika zakládajících členů. Vůdcem party byl Martin Řehák, řečený Márty. Pavlovi Francovi říkali Ždiblík, Michalovi Koutnému Pinďa, Davidovi Böhmovi Cvalík, Radkovi Kudrnovi Silák a Petrovi Sýkorovi, který byl kronikářem, říkali Písmák. Parta se ustavila na tomto ostrově, který nazvali Ostrov přátelství. Druhý ostrov pojmenovali Ostrov záhad. V kronice je plánek obou ostrovů. Podobně jako Tuláci i tato parta si přísahala věrnost v jeskyni na tomto ostrově. I oni ji říkali Jeskyně věrnosti. Kluci bydleli v nedaleké malé vesničce Loukovice. Jiní kluci v den založení party v této vesnici nebyli. Parta se pojmenovala Stopaři. Nebyl to vlastně oddíl, ale parta, protože neměli dospělého vedoucího. Nejstaršímu Mártymu bylo dvanáct, nejmladšímu Cvalíkovi devět. Kluci zkoumali oba ostrovy a našli studánku a všechny tři jeskyně. Pavlovu jeskyni objevil Ždiblík a jmenovala se Ždiblíkova jeskyně a Míšovu jeskyni objevil Pinďa a tak ji nazvali Pinďova jeskyně. To, že jsou obě jeskyně spojené, objevil Pinďa až o dva dny později a tuto chodbu nazvali Pinďovou cestou. Kluci byli do čtení kroniky zabraní, že ani nevnímali čas. Najednou byla půlnoc. Vašek dal pokyn jít spát. Zítra je čeká celodenní výlet. Ten bude třetí částí zápočtové cesty, kterou dělají. Ráno se klukům moc vstávat nechtělo, ale vstali. Všichni Poutníci a Lvíčata začali po snídani plnit bobříka hladu a Robinsoni a Kočovníci začali hned po budíčku s bobříkem mlčení. Druhý den si to prohodí. Budíček byl ráno v půl osmé a krátce po osmé už Tuláci vyráželi na tůru. Přeplavili se na břeh a vydali se směrem k vesnici, kde bydlí Pavlův dědeček. Přes tuto vesnici ale nešli. Odbočili více na východ. Kus šli po silnici, než sešli opět na lesní cestu. Asi po hodině cesty došli do malé vesničky. Tady navštívili zříceninu hradu. Potom ušli asi tři kilometry a byli v malém městečku, kde se podívali do muzea a na rozhlednu. Odsud jim Vašek ukázal ostrov, kde táboří. Byla odtud vidět i vesnice, kde bydlí Pavlův děda a Pavel ukázal Míšovi rybník, kam se chodil koupat. Kousek od něho je statek, kde jezdil Pavel na koni. Ten ale odsud není vidět. Ivan, který Pavla slyšel, řekl, že na tom statku se můžou zastavit, protože půjdou kolem. Pavel si až teď uvědomil, že to vlastně není tak daleko, protože statek, dědův dům a ostrov neleží v přímce. Od dědy k ostrovu je to skoro třicet kilometrů a na statek dobrých dvacet. Při tom ze statku na ostrov to není ani třicet kilometrů. Ivan to Pavlovi upřesnil, je to přesně pětadvacet. Dál pokračovali po polní cestě, kterou po chvíli vystřídala silnice, z níž po pár metrech odbočili do lesa. Stoupali do strmého kopce až došli k další zřícenině hradu. Tady zůstali na oběd. Zatím co Vašek s klukama vařil, Ivan připravil jednoduchý azimutový závod, který si kluci po dvojicích proběhli. Pavel běžel pochopitelně s Míšou. Výsledky se ale dozví až na ostrově. Teď pokračovali dál v cestě. Cesta teď vedla podle řeky, kterou několikrát křížila. Vašek s Ivanem po cestě sebrali pár listů a větviček a při následující zastávce udělali pro kluky soutěž v znalostech květin, stromů a keřů. Nejlepší byl Marek, druhý Mirek a třetí Zdeněk. Míša s Pavlem se dělili o šesté místo. Ještě je čekal jeden kopec a pak už se šlo celou cestu z kopce a po rovince. Lesní cestu vystřídala luční cesta. Prošli další obcí, kde se kluci u pumpy napili. Teď se šlo asi kilometr po silnici. Rozcestník jim sdělil, že do Lhoty je to pět kilometrů. Však už taky byla pokročilá hodina. Chvíli šli podle trati, pak cesta uhnula doleva a najednou Pavel zjistil, že to tu zná. Asi po kilometru se objevil statek. Kluci tu ale bohužel nebyli. Tak se šlo dál. Prošli kolem rybníka, kde se Pavel koupal. Teď to měli na nádraží už jenom něco přes kilometr. Šlo se polem a potom kousek lesem. Když vyšli z lesa uviděli před sebou Lhotu. Kus šli luční cestou a kousek po silnici. Vašek koupil lístky a asi za čtvrt hodiny přijel vlak, kterým dojeli až do Loukovic. Po večeři byl zase oheň. Vašek vyhodnotil dnešní den. Všichni Poutníci budou mít za několik hodin splněného bobříka hladu. Všichni se rozhodli si splnit vyšší kategorii, to znamená nebudou jíst šestnáct hodin a budou mít splněnu kategorii do 14 let. Jíst tedy budou smět až o půlnoci. Z Lvíčat Lukáš s Honzou už splnili kategorii do 12 let. Ti právě teď večeřeli. Svoji kategorii splnili už před dvěma hodinama, jenže příští rok by museli plnit bobříka znovu, protože jim už bude deset, tak to teď radši vydrželi o dvě hodiny déle. Ostatní čtyři Kočovníci se rozhodli, že taky zkusí vyšší kategorii, takže nebudou taky jíst až do půlnoci. Takže tady je zatím úspěšnost plnění stoprocentní. Horší to je v bobříku mlčení. Z Robinzonů teď vítězně končí pouze Mirek, Matyáš a Luboš a z Kočovníků Robert a Igor. Ostatní během dnešního výletu odpadli. Vašek teď také uzavíral bobříka ušlechtilosti. Přesně před měsícem ho začali plnit všichni Poutníci. Lukáš ho zkazil hned první týden a Rosťa tři dny po něm. Ti ho tedy zkoušejí znovu. Z Robinzonů je zatím úspěšný Mirek, z Kočovníků Igor a z Lvíčat Ondra. "Těchto sedm z vás tedy dnešním dnem splnili na první pokus bobříka ušlechtilosti.", oznámil Vašek. Pavel si teď uvědomil, že on ho vlastně porušil. Při rvačce s Viktorem byl hrubý. Přiznal se k tomu Vaškovi. Ten jeho přiznání ocenil. Zbylým šesti klukům předal bílé knoflíky - bobříky. Rozvinula se diskuse, jestli když se někdo popere, porušil bobříka ušlechtilosti. Dohodli se, že pokud se brání přiměřeným způsobem, tak ne. Pavel se sice bránil, ale přiměřené to nebylo. Takže Vašek si u něj napsal druhý pokus od následujícího dne po dni rvačky. Ivan vytáhl kytaru a zpívalo se. Nakonec se hrálo pár her. Kluci byli ale pochodem zmoženi a tak šli dneska brzo spát. V noci na kluky čekala noční bojovka. Chodili po jednom a měli za úkol vlézt do Pavlovy jeskyně, projít do Michalovy jeskyně, potom dojít ke studánce, tam se podepsat a vrátit se po lanu zpět. Intervaly byly po pěti minutách a začalo se v jedenáct večer. Jako první šli kluci z Lvíčat, kteří jsou nejmladší. Tato bojovka byla současně bobříkem odvahy. Jak se ukázalo, ne všichni ho splnili. Z Lvíčat uspěli jenom Honza, Míla a Ondra. Lukáš, Petr a Ondra Boháč se vrátili. Nejdál se z nich dostal Petr, který prolezl až do Michalovy jeskyně. Lukáš se bál hned v Jeskyni Pavlově a Petr se neodvážil do průlezu mezi jeskyněmi. Jako druzí šli Poutníci. Ti uspěli všichni. Z Robinzonů se vrátil Pepík, který se také bál vlézt do spojovací chodby. Ve stejném místě skončil i Jirka z Kočovníků. Jindra sice prošel obě jeskyně, ale na cestě ke studánce ho něco polekalo a vrátil se k lanu, aniž by došel ke studánce. V neděli ráno se vstávalo skoro až v devět. Po snídani se vyrazilo zase na tůru, tentokrát kratší. Převezli se loďkou na břeh, ale vydali se na druhou stranu, tedy po proudu. Přešli přes most a šli chvíli po silnici a potom po široké cestě. Došli do Horních Loukovic, kde si prošli naučnou stezku. Navštívili zříceninu a prohlédli si i dvě jeskyně, které tu jsou. Pak šli zase dál, až přišli znova k řece. Pokračovali dál po proudu a po lávce přešli na druhou stranu. Za lávkou teď šli zpátky proti proudu. Tady si na louce chvíli hráli hry a pak šli dál proti proudu řeky až došli k zastávce Loukovice. Tady se vyfotili a došli po cestě až do Loukovic k nádraží. Celkem ušli něco přes deset kilometrů. Hned po návratu se začal chystat oběd. Po něm se ještě chvíli hrály různé hry a pak se začalo balit. Ve vlaku zase Vašek vyhodnocoval. Bobřík odvahy splnilo osmnáct kluků, kteří teď dostali tmavohnědý knoflík. V bobříku mlčení pokračují z Poutníků zatím všichni a z Kočovníků Robert, Igor, Ruda a Jirka. Jarda s Jindrou ho už zkazili. V bobříku hladu zatím problémy nebyly. Kluci budou dneska zakončovat bobříky až doma, proto dostali od Vaška lísteček, kde je uvedeno, kdy mají končit a rodiče jim tam potvrdí splnění. Kluci budou dnes končit až v devět večer. Vašek ještě dovyhodnotil včerejšího bobříka hladu. Z Poutníků málem odpadl Rosťa, který se málem v noci při noční bojovce najedl. Pavel ho zarazil v poslední chvíli. Petr a Ondra Baláž starší kategorii splnit nedokázali. Před noční bojovkou se najedli. Míla s Ondrou to vydrželi. Ostatní kluci byli na bojovku buzeni až po půlnoci, takže problémy neměli. Kolem sedmé hodiny byli zpět v Kamenici a před osmou už byli doma. Pavel hned strčil rodičům do ruky lísteček: "Držím bobříka mlčení, až do 9 hodin, tak na mě radši nemluvte, ať ho nezkazím." Míša měl podobnou cedulku. S Pavlem i Míšou byli rodiče solidární a oba bobříka úspěšně splnili. Zdeňkův táta si zase chtěl naopak Zdeňka prověřit a tak na něj mluvil, aby to Zdeněk neměl tak lehké. Zdeněk ale přesto odolal. Smůlu měl Marek, kterého sice rodiče prověřovat nechtěli, ale omylem se ho na něco zeptali a on odpověděl. Robert s Igorem bobříka taky nezkazili a naopak si ho protáhli až do jedné v noci a splnili tak nejvyšší kategorii nad 14 let. Pavel má k dnešnímu dni splněno už jedenáct bobříků, chybí mu už jenom dobré činy, kterých má zatím čtyřicet a květiny, kterých zná zatím také čtyřicet, turistická zdatnost a ušlechtilost. Míša má o bobříka ušlechtilosti víc. Díky němu se teď Míša dostal v bodování na první místo. Pavel je druhý, těsně za ním je Zdeněk. Na následující družinové schůzce Poutníků si Zdeněk všiml, že všech šest Poutníků má na sobě stejné džíny - Lee Cooperky. K nim měli na sobě zelené košile s modrými šátky. Ty stejné džíny byla sice náhoda, ale Zdeňka to inspirovalo k tomu, aby si zavedli družinový stejnokroj. Kluci byli pro. Lee Cooperky mají všichni, tak se dohodli, že je budou nosit na družinové a oddílové akce. Marek navrhl, že by si mohli udělat i jednotný sportovní oděv. V Prioru mají levné, ale hezké teplákové soupravy. Kluci se dohodli, že si je koupí. Marek věděl, že souprava stojí 65,-- Kčs. Mají ji ve dvou variantách, buď kombinaci tmavě modrá a světle modrá nebo kombinace červená a světle modrá. Kluci si vybrali tu první. Dohodli se, že si koupí ještě samotné tepláky, protože ty se ušpiní rychleji než bunda, protože když je teplo, tak se bunda nenosí. Pavel měl ještě dobrý nápad, že si koupí ještě jedny modré tepláky podobné, ale v provedení šponovek. Tyhle jsou totiž s nápletem a byly by nešikovné pro jízdu na kole. Pavel s Míšou na to dostali peníze od rodičů. Zdeňkovi a Markovi na to dali rodiče stokorunu s tím, že si mají zbytek doplnit z kapesného. Rosťa a Lukáš dostali také část peněz od rodičů. Ostatní družiny tenhle nápad taky přijaly. Kočovníci se rozhodli pro zelené teplákové soupravy a z džín se dohodli na Wranglerkách, které mají všichni mimo Igora. Tomu je ale rodiče koupí, protože mu stejně chtějí džíny kupovat. Robinsoni byli taky dost pohotoví. Jako kalhoty si vybrali manžestráky Eagle. Nedokázali sice najít stejnou barvu, ale všichni měli tmavé. Nejvíce převládala hnědá, kterou mají Martin, Mirek a Filip. Zelené má Pepík a Luboš a tmavě modré má Matyáš. Pro teplákové soupravy si vybrali černou. Ta se bude dobře hodit k žlutým šátkům. Lvíčata chtěla zůstat u teplákových souprav věrna hnědé barvě. Ty ale nemohly sehnat a tak se nakonec rozhodli pro červenou. Nemohli ale najít stejné kalhoty. Chtěli také džíny, jenže většina z nich má Lee Cooperky, které už mají Poutníci. Nakonec jim pomohla Petrova babička. Kluci si našetřili na džínovinu a ušila jim stejné džíny. Na levé zadní kapse mají našitý znak oddílu, který si nastříkali na koženou nášivku. Podobné nášivky si opatřili všichni Tuláci na zelené košile na levý rukáv, kde mají znak oddílu a pod ním znak družiny. | ||||
Sdílet na Facebooku
Provozuje a vytvořil Ing. Miloslav Fuček - MF SOFT
Všechna práva vyhrazena ©2002-15
Kopírování částí webu či přebírání částí textu není povoleno bez souhlasu majitele webu.