VII. Lepší časy

V jídelně učitel Bartoš Pavla zastavil a požádal ho, aby šel s ním do kabinetu. Pavlovi bylo jasné, že je to určitě průšvih kvůli tomu dopisu. Učitel ho v kabinetu vyzval, aby si sedl. Pak byl Pavel překvapen. Učitel se mu omluvil za to, že si ty dopisy přečetl. Pak mu řekl, že mu věří, že není takový, jak píše učitelka z Bělé.

"Ale u tabule jsem tě opravdu nechtěl potopit", řekl.

Pavel nevěřícně pokrčil rameny.

"Já jsem stále nevěděl, co si o tobě mám myslet, tak jsem tě držel trochu zkrátka. No asi jsem to trochu přehnal. Ty jseš zřejmě dost trémista, co?"

"Zatím jsem s tím problémy neměl", řekl Pavel.

"Ale u té tabule jsi měl pořádné okno, co?"

Pavel přikývl.

"Takže zítra doufám okno mít nebudeš."

"Budu se snažit."

"Jo a tu písemku ti uznávám", řekl učitel a přepsal jednu pětku na jedničku. "Takže už nepropadáš", řekl žertem. Pavel poděkoval.

Ve čtvrtek to ale u tabule zase tak hladce neprobíhalo. Pavel byl nervózní stejně. Teď ho zase svazoval pocit, že když ví, že ho učitel nebude chtít potopit, že nesmí selhat. Zase se nemohl soustředit. Učitel mu řekl, ať v klidu přemýšlí a vyvolal Ríšu Capouna na jiný příklad. Pavel se přece jen na chvíli vzpamatoval a příklad spočítal.

"Tak vidíš, žes to překonal. Doufám, že ti už teď nebudu psát jiné známky než tyhle" a napsal Pavlovi jedničku.

Školní problémy byly zažehnány, matematika byla opravena a Pavlovi konečně skončilo domácí vězení a mohl se zase dívat na televizi.

Parta, která vznikla původně na obranu Pavla před partou Viktorovou, už ztratila svůj původní účel, ale nerozpadla se. Naopak ji rozšířili Martin s Markem a dokonce i Filip, kterého to už u Viktora nebavilo. A krátce po Filipovi sem přešli z Viktorovy party i Ruda a Jirka.

Kluci spolu jezdili na kolech a to i dál za město a chodili i na pěší výlety, občas i celodenní. Taky chodili společně hrát pingpong do sušárny, která je v jejich domě nevyužitá, protože všechny byty mají kryté balkóny. Kluci si vydělali sběrem na pingpongový stůl, který si sem koupili. Domovník vše projednal s nájemníky a ti vše odsouhlasili. Takže sušárna teď patří dvanácti chlapcům, kteří za to slíbili pomoc při úklidu domu.

Viktorova parta se prakticky rozpadla. Petr Pradáč začal kamarádit s klukama ze třídy a s osmákama a tak s Viktorem zůstali jen Jarda a Míla. Míla tu ale taky moc spokojený nebyl a tak se dost často potloukal v okolí, kde právě byli Pavlovi kamarádi. Snažil se upoutat jejich pozornost různými frajeřinkami. Všiml si, že Pavel je menší než on a tak se na něj zkusil vytahovat. Když byli jednou na louce za domem, vyzval ho, aby si zazápasili. Pavlovi se do toho moc nechtělo. Tak se ozval Míša: "Tak si to pojď rozdat se mnou."

Míša je taky malý a Míla moc dobře ví, že se pere velice dobře a tak se stáhl a dal Pavlovi pokoj. Když byli Míša s Pavlem sami, vzal si Míša Pavla do parády a začal ho učit sebeobranu. Míša chodil dva roky na džudo. Našli si teda měkkou louku a tam začali. Míša Pavla několikrát položil na zem, až se Pavel divil. Pak si zazápasili s tím, že Míša nepoužíval hmaty, která zná z džuda. Bylo to vyrovnané. Pak už Míša postupně učil Pavla jednotlivé hmaty. Když se pak chtěl Míla zase na Pavla vytahovat, Pavel mu během několika vteřin předvedl, že na něj nemá šanci.

Koncem října si kluci naplánovali velký výlet na Karlštejn. Bude to poprvé, co taky pojedou vlakem. Zatím měli všechny výlety do míst, které byly z Kamenice dosažitelné pěšky. V sušárně, kam chodí hrát pingpong si udělali nástěnku. Ondra namaloval k tomuhle výletu plakát, který na ni pověsili. Jinak tam byla tabulka turnaje v pinkponku a dalších soutěží. Opatřili si sem i židle, aby ti, co nehrají, se mohli dívat vsedě. Taky si nechali namnožit klíče a dostali je Pavel, Míša, Filip, Jirka, Ruda, Mirek a Ondra, teda všichni, kdo jsou z tohohle domu.

Kluci rozehráli dlouhodobý turnaj v pingpongu. Každý týden měl každý odehrát jeden zápas. Pavel i Míša byli zatím bez porážky. Míla se sem chodil taky dívat. Několikrát, když se začal vytahovat, ho odsud vyhodili. Tak toho nechal. Pingpong hrál rád a tak sem začal chodit pravidelně, až ho jednou nechali i zahrát. Nakonec ho vzali i do party.

Jednoho dne se na kluky přišel podívat Vašek Král z pátého patra. Chvíli se díval, jak si pinkají Pavel s Míšou, pak se zeptal, jestli by ho nechali chvíli zahrát. Kluci souhlasili a zeptali se ho, s kým si chce zahrát. Řekl, že je mu to jedno a náhodně si vybral Pavla. Chvíli pinkali. Bylo vidět, že to Vašek umí dobře. Stačil si při tom prohlédnout nástěnku a zeptal se kluků, jestli by mohl s nima na ten výlet.

"Klidně", řekl Pavel a i ostatní kluci byli pro. Vašek teda ještě chvíli pinkal s Pavlem a pak zase šel. Večer pak Míša s Pavlem kuli plány. Pavel dostal nápad. Kdyby se pan Král stal jejich vedoucím, mohli by podnikat větší akce. Ne každého totiž chtějí rodiče pouštět na celodenní výlety, když s nima není nikdo dospělý. Zdeňka na výlety pouštěli, ale na Karlštejn ho pustit nechtějí, že je to moc daleko a že se tam musí vlakem. Stejně na tom jsou i Filip, Martin a Marek. Když ale doma řekli, že s nima jede pan Král, hned mohli všichni.

Pavel s Míšou byli pevně rozhodnuti, že musí pana Krále přemluvit. Postupně to projednali i s ostatními kluky. Svolali si na to schůzi. Zpočátku bylo dost kluků proti. Teď mají větší samostatnost, když se vedou sami. První příznivci tohoto nápadu byli ti, které rodiče nechtěli pouštět na delší celodenní akce. Pak se Pavel zeptal kluků, koho z nich by rodiče pustili na sobotu i neděli. To kluci uznali. Ostatně nejsou odkázáni jenom na to, co pro ně připraví pan Král. Ten se s nimi stejně těžko bude scházet několikrát týdně, takže na vlastní činnost budou mít dost času.

Konečně tu byla tolik očekávaná sobota. Kluci se sešli před domem. Pan Král tu byl taky. Odjeli z nádraží vlakem do Srbska. Tam byl začátek jejich putování. Pavel s Míšou také začali svoji diplomacii. Nejprve nabídli panu Královi, že s nima může i na další výlety. Pan Král jim sdělil, že se jmenuje Vašek a že by byl radši, kdyby mu tykali. To kluci přijali a sami se mu taky představili. Udělali na chvíli zastávku a zahráli si pár her. Klukům se to líbilo.

"Ty bys byl dobrej vedoucí", začal Pavel.

"Vy sháníte vedoucího?", zeptal se Vašek.

Pavel se začervenal, jak ho Vašek rychle prokoukl. Přikývl.

"No vzhledem k tomu, že jste docela správná parta, tak by se o tom dalo uvažovat", řekl.

Krajinou se rozlehlo sborové "Hurá!". Během výletu pak Míša pořídil seznam všech kluků, kteří v partě jsou. S Mílou je jich teď přesně třináct.

"Hezké číslo", řekl Vašek s úsměvem.

"My ještě někoho seženeme", ujisťoval Rosťa.

"Od nás ze třídy určitě nějací kluci budou mít zájem", řekl Ruda.

"Od nás taky", řekl Mirek.

"Takže zaměření bude turistické", řekl Vašek. Kluci přikývli. Vašek jim teda nabídl, že by mohli založit turistický oddíl mládeže. Kluci moc nevěděli, co to je. Tak jim vysvětlil, že je to oddíl organizovaný v ČSTV, podobný oddíl jako vede spisovatel Jaroslav Foglar.

"Jestřáb", řekl Mirek.

"Ano, správně", ocenil Mirkovu znalost Vašek.

Mirek ostatním vysvětlil, že Jestřáb je Foglarova přezdívka v jeho oddílu.

Z výletu se vraceli kluci plni dojmů. I Vašek měl své plány. V dalších dnech zašel na tělovýchovnou jednotu. Tady zatím odbor turistiky není, ale Vašek zná několik turistů, takže ví, na koho se obrátit. Jednota ale nemá pro "tomíky" klubovnu. I s tím si ale Vašek poradil. V domě jsou dvě zcela nevyužité sklepní místnosti. Stačilo dojít za domovníkem a domluvit se. Pak několik podpisů nájemníků a vše bylo hotovo. Pak už přišel Vašek mezi kluky s hotovou věcí. Věděl, že ve středu je najde buď u pingpongu nebo na louce za domem.

Na louce hráli kluci fotbal. Už jich bylo čtrnáct. Míla si přivedl spolužáka Ondru. Kluci se kolem Vaška shromáždili a Vašek je odvedl do nové klubovny. Byl tu sice pěkný nepořádek, ale to klukům vůbec nevadilo. Místnost je dost velká a hned vedle je ještě menší jako sklad. Pavel zkonstatoval, že až se vyklidí ty krámy, co jsou na zemi a vymaluje se to, že tu bude útulno. Kluci hned začali s vyklízením. Do večera byli hotovi a domluvili si tu další schůzku.