12/IV

V sobotu jsme hráli s klukama na hřišti fotbal.Přijel tam na kole kluk, který mohl být asi stejně starý, jako my. Má zajímavé terénní kolo. Takové jsem ještě neviděl. Opřel ho o strom a díval se na nás. Má tmavě černé vlasy, nepatrně kratší než já. Na sobě má úplně nové džíny a barevné tričko. Je o něco větší než já, ale ne o moc.

Zpozoroval jsem, že poslední dobou rostu nějak hozně moc pomalu. Všichni kluci, kteří byli loni stejně velcí jako já, jsou letos větší. Hynek mě přerostl asi o tři centimetry. Dokonce mě dorostl i Míša a jsme oba stejně velcí. Na tělocviku ale stojím při nástupu před ním. V našem ročníku je menší než já jedině Tomáš Slepička z céčka, ale i ten mě pomalu dohání. Loni byl menší asi o deset centimetrů, teď už asi jenom o čtyři. Dokonce mě dorostl i brácha. Ten je teď stejně velký jako já a Michal Gazda mě o dva centimetry přerostl.

Chvílema při hře jsem toho nového kluka sledoval. Ještě jsem ho tu neviděl. Asi se sem nově přistěhoval a nebo je tu u někoho na návštěvě. Stále nás trochu nesměle pozoroval. Nevěděl jsem, jestli si jenom netroufá se nás zeptat, jestli si s náma může zahrát nebo jestli nemá zájem. Podle oblečení bych tipoval, že asi o fotbal moc zájem mít nebude. Měl sice na sobě džíny, ale úplně nové. Já bych v takových džínách, které bych tipoval, že jsou určitě z tuzexu, po ulici s klukama nechodil. To bych pořád musel dávat pozor, abych je někde neušpinil nebo neroztrhl.

Míč teď zalétl k tomu klukovi. Já ho nastřelil do bránícího Radima a od něho se odrazil k tomu klukovi. Já pro něj běžel. Ten kluk ho zastavil aby se neskutálel až k silnici a kopnul mi ho. Nahrál ho úplně přesně ke mně. Vypadá to, že fotbal hrát umí nebo aspoň tahle jedna přihrávka se mu povedla a i docela slušným způsobem zastavil ten míč, který trochu neposedně poskakoval, protože ta moje střela do Radima nebyla nejmírnější.

Zeptal jsem se ho, jestli si nechce zahrát s náma. Kývl, že ano a šel. Nás bylo o jednoho míň, tak hrál s náma. Poznal jsem, že fotbal skutečně umí. Ani ne za pět kinut mi nahrál na gól a vzápětí na to nahrál na další gól Míšovi. Před tím jsme prohrávali 1:4, protože nás bylo míň. Teď to bylo rázem 3:4 a za chvíli ten kluk po Rdkově nahrávce vyrovnal. Pak dal ještě Radek Šimek jeden gól navrch a šli jsme pomalu na oběd.

Začal jsem se s tím klukem bavit. Představil jsem se mu, že jsem Pavel. Míša se mu taky představil. On nám řekl, že je Radek Motyčka a dneska se přistěhovali. Hned se s ním začali bavit i další kluci a všichni se mu představili. Radek Holub řekl, že jestli si nás bude hned všechny pamatovat, že je borec. Během necelých pěti minut se mu totiž představilo asi patnáct kluků. On si pamatoval na poprvé mě, Míšu a Radka Holuba.

Kluci obdivovali Radkovo kolo i jeho džíny. Radek potvrdil, že jsou z tuzexu. Kolo mu koupil táta, když byl na montáži ve Švédsku. Byl tam pět let a teď mají tuzexové konto.

Domluvili jsme se s klukama, že odpoledne se pojedeme projet na kolech. Ondra pozval Radka a ten řekl, že pojede taky.

Při cestě domů jsem zjistil, že se nastěhovali místo Bartáčkových. Jejich byt teda nebyl dlouho prázdný.

Odpoledne přišlo dost kluků v nových džínách. Chtěli se před Rdakem ukázat. Ondra a dvojčata Pechlátovy měli džíny z tuzexu. Z naší třídy jsme z kluků byli v straších džínách jenom já, Míša a Radek Holub. Libor s Petrem měli zase jako obvykle manžestráky. V pondělí ale přišli oba do školy v nových džínách a tak z celé naší třídy nás mělo ošoupané džíny jenom šest – já, Míša, Radek Holub, Lubor, Luděk a Hynek, který začal asi před týdnem nosit do školy taky džíny.

První hodinu přišla v pondělí se Slámou do třídy naše třídní a Radek. Dozvěděli jsme se, že bude chodit s náma do třídy. Třídní mu řekla, ať si vybere kam si chce sednout. Měl to celkem jednoduché. Vedle Katky sedět nechtěl, sám taky ne a tak jsem mu na výběr zbyl jenom já nebo Ondra. Vybral si mě.

Třídní odešla a Sláma zase zkoušel. Jeho vztek už nebyl tak velký a tak dával trojky, přestože kluci uměli líp. Posledně ale dával za stejné vědomosti čtyřky a ještě před tím pětky. Vyzkoušel Honzu Beneše, Radima, Mirka Balcara a Honzu Soukupa. Pak si chvíli povídal s Radkem, co už probrali a ptal se ho, co měl z matematiky. Radek řekl, že jedničku.

Hned jsem se s Radkem skamarádil. Dozvěděl jsem se, že chodí ven v nových džínách proto, že jiné nemá a v teplácích chodí venku hrozně nerad. Stěhovali se totiž protože vyhořeli nebo spíš vybouchli. Měli rodinný domek na Spořilově a nechali si dělat plynovou přípojku. Jenže oni jim tam pustili plyn dřív než byla přípojka hotová a od ohně v krbu to vybouchlo. Naštěstí prý nebyl nikdo doma. Z domu ale byly sutiny a všichni sousedé prý měli vysklené okna. A protože na Praze 4 nebyl zrovna žádný volný byt, tak jim přidělili tenhle. Ostatně Radkův táta to tu má kousek do práce a jeho máma to má odsud taky blíž. Ta totiž dělá na národním výboru, který je asi pět set metrů od našeho domu.

Radkovi v tom domě shořely všechny šaty, takže nemá ani žádné ošoupané džíny. Před tím měl troje. Teď mu táta koupil dvoje nové džíny, jedny na ven a do školy a druhé na návštěvy a podobně. Takže kdyby teď Radek venku ty jedny džíny roztrhl, tak by doma ani nedostal. Prostě by mu jenom vynadali, jako kdyby roztrhl starší džíny. Radek prohlásil, že je bude muset rychle ošoupat.

Radek má ještě sedmiletého bráchu Tomáše. Ten teď taky chodí v nových džínách. Je Radkovi dost podobný, je to prostě takový Radek v menším podání. Nosí i stejně dlouhé vlasy.

Já se s Radkem moc dobře zkamarádil. Rozumím si s ním tak jako s Míšou a jako ze začátku s Martinem. Dokonce mi Martina něčím připomíná, ale nevím čím. Asi to je tím, že bydlí ve stejném bytě a že taky sedí se mnou v lavici.

Ve skříni jsem našel džíny, které jsem už vyrostl. Nabídl jsem je malému Tomášovi, který byl radostí bez sebe. Byl by mi za ně dal cokoli a mají toho doma požehnaně. Každý mají svůj kazetový magnetofon z tuzexu a spoustu kazet. Já ale nechtěl vypadat před Radkem jako lichvář a tak jsem si vzal jenom malé autíčko. Radkovi vyměnil ošoupané džíny jeden sedmák, který měl džíny, které mu už byly malé.

Ve středu vyzkoušel Sláma i mě a znova Míšu. Oba jsme se tvářili moc nevinně. Míša dostal dvojku a já dokonce jedničku. Sláma už neměl vztek a navíc já jsem se tenkrát nesmál, alespoň ne tak, aby to bylo vidět. Dal jsem si totiž ruce před pusu, takže nemohl vidět, že se trochu směju. Teď to vypadá dobře, protože mi vychází dvojka a ještě bude určitě nějaká písemka, takže bych mohl mít třeba na vysvědčení i jedničku.

Po nás zkoušel Sláma Lubora a Luďka. Těm spíš pomáhal aby jim mohl dát čtyřku, hlavně Luborovi. V pátek zkoušel zase samé holky.

V pondělí přišel další nový kluk, který si sedl vedle Ondry. Jmenuje se Martin Novotný a z matematiky měl loni dvojku. Do Prahy se přistěhoval z Úval. Je jen malinko větší než já. Má trochu delší vlasy, má je dlouhé asi jako Míša. Na sobě má zachovalejší džíny se spoustou drobností v kapsách. Hynek hned viděl, že má v pravé zadní kapse pionýrský průkaz a tak ho chtěl zlákat do pionýrského oddílu Semafor. Mirek ho ale hned varoval, aby do Semaforu nechodil. Radim pak zvědavě, ale nenápadně koukal, co má Martin dalšího v kapsách. Martin se totiž bavil s Ondrou a při tom klečel na židli opřený loktama o lavici. Když si všiml, jak mu Rdaim zvědavě kouká do kapes, tak si sedl, aby Radim už nic dál neviděl.

Luděk zkusil hned druhou přestávku na Martina frajeřit. Viděl jsem na Martinovi, že se ho bojí, ale že se mu nechce podrobit. Hned jsme seho s Ondrou zastali a tak se Luděk stáhl a dal mu pokoj. Od té doby se s Luděk s Luborem snažili s náma navázat spíš přátelské vztahy. Zejména se točili kolem mě, protože přede mnou mají asi dost velký respekt.

Sláma zkoušel v pondělí Hynka. Zkonstatoval, že má matematiku spíš nadřenou, než by ji rozumněl a dal mu trojku. Pak vyvolal Radka Holuba. Ten se ale přestal učit a protože jsme brali novou látku, tak to neuměl. Dostal další pětku. Před čtvrtletím dostal zápal plic a byl skoro dva měsíce doma. Nepsal teda ani čtvrtletní písemnou práci. Z té jsem dostal jedna mínus a Sláma mi dal ve čtvrtletí jedničku. Radkovi Holubovi pětku Sláma nenahlásil. Co mu ale napsal, jsme se nedozvěděli. Radek přišel do školy až po Vánocích a na pololetí mu hrozila pětka. Když přišel po nemoci do školy, tak už bylo i po pololetní písemce, z které jsem já měl jedničku.

Sláma Radkovi Holubovi řekl, že ho za týden vyzkouší, aby se všechno naučil. Radek Holub mu na to skoro s brekem řekl, že je mu jedno, jeslti bude mít v pololetí čtyřku nebo pětku. Sláma mu na to řekl, aby nebyl uražený a pořádně se to naučil a neměl zbytečné obavy. Radek do toho moc chuti neměl, ale já s Míšou jsme mu domluvili, aby nebláznil. Tak to všechno dohnal.

Sláma zkoušel Radka dost opatrně, protože moc nevěřil, že to všechno dožene. Zameškal toho fakt hodně a navíc měl hodně dohánění i v ostatních předmětech. Makonec si Sláma troufl dát Radkovi dost obtížný příklad a když ho Radek spočítal, tak mu dal jedničku. Radek si spočítal, že mu vychází přesně čtyřka. Měl totiž tři pětky a jedničku. Sláma mu ale dal v pololetí jedničku. Ty pětky mu prostě nepočítal. Radek měl radost a se Slámou se docel i spřátelili. V dalším pololetí už Sláma naší třídu nestíral. A i ostatním ty známky, které dal ve vzteku, tak moc nepočítal. Hynek dostal z matematiky dvojku a to mu ještě Sláma přidal, protože mu nechtěl kazit vysvědčení trojkou, když měl Hynek jinak mimo tělocviku samé jedničky.