11/I

21. září jsme jeli na týden na brigádu na brambory. Jeli šesté, sedmé, osmé a deváté třédy. Pravidelně jezdíme z naší školy do jednoho JZD u Benešova a oni nám za to půjčují svoje rekreační střediska na školu v přírodě. Na škole v přírodě jsme tam byli ve čtvrté třídě. Loni jsme nebyli, protože zařízení opravovali. Jeli jen čtvrťáci a šesťáci. Letos ale na školu v přírodě pojedeme.

Dozvěděli jsme se, že tentokrát jedeme na brigádu na víc míst. Do jednoho místa jedeme my všichni kluci z šestých tříd, do druhého místa všichni kluci ze sedmiček, do třetího místa kluci z osmiček a devítek. Do čtvrtého místa jedou holky ze šestek a ze sedmé B a do pátého místa zbylé holky. S náma pojede Pavlíček, naše třídní a Knotková. To je celkem dobré složení, protože Pavlíček je výborný, u třídní to mám teď taky dobré a u Knotkové ještě lepší.

Ráno čekalo před školou pět autobusů. Sraz jsme měli už v sedm hodin a u půl osmé jsme už vyjížděli. Jel i Radek Holub, který má zlomenou levou ruku a neměl původně jet. Když se ale dozvěděl, že by musel ten týden chodit do jiné školy, tak začal prosit Pavlíčka, aby mu zařídil, aby mohl jet taky. Radek sice nebude moct sbírat, ale Pavlíček ho vzal s tím, že mu bude pomáhat zapisovat, kdo nasbíral kolik košů. To si totiž vždycky učitelé píšou, aby pak věděli, jak nám mají rozdělit peníze.

Od sedmáků víme, že se bude asi sbírat ve dvojicích do jednoho košíku. Košík nám budou potom na valník vysypávat starší kluci, většinou tak jeden na pět až sedm dvojic. Dohodl jsem se s Míšou, že budeme sbírat spolu.

Odvezli nás do Kocháňova. Je to kousek od Benešova, přes který jsme jeli. Ubytovaní jsme byli v desetilůžkových pokojích. Spal jsem s Míšou, Radkem Holubem, Liborem, Petrem, Reném, Ondrou Šrámkem, Radkem Šimkem a Danem Urbánkem. Jedna postel zůstala prázdná, protože nás tu je pětačtyřicet. V jednom pokoji jich spí osm, v jednom deset a v ostatních po devíti.

Ve dvanáct jsme byli na obědě a dostali jsme do jedné hodiny volno. Pořádně jsme se teda ubytovali a připravili jsme se. V jednu hodinu nás autobus vyvezl ven z vesnice. Ještě jsme od něj museli jít asi půl kilometru po poli. Dost kluků si na sebe na pole vzalo starší džíny, asi polovina kluků měla tepláky a dva si vzali montérky. Pár kluků mělo na sobě staré manžestráky. Od nás z pokoje jsme měli všichni džíny.

Chvíli jsme čekali na traktor s vlekem, na kterém přijelo sedm asi osmnáctiletých kluků. Ti nám přivezli drátěné košíčky. Každá dvojice dostala jeden a obsadila jednu řádku. Pavlíček každé dvojici přidělil číslo od jedné do dvaadvacíti. To číslo jsme vždycky hlásili při vysypávání košíku. Máme k dispozici dva valníky najednou. Já s Míšou jsme byli hned v páté řádce, máme číslo pět a máme to blízko k valníku. U našeho valníku je Pavlíček a pomáhá mu Radek Holub. U druhého je třídní s Knotkovou. Ti, co jsou uprostřed, můžou vysypávat na oba valníky, podle toho, který je zrovna blíž.

Každý z těch sedmi kluků měl s sebou taky košík. Když šel někomu košík vysypávat, dal mu hned nový, aby ho nezdržoval. Někteří kluci ale berou dva košíky najednou a protože nabídnout můžou jenom jeden, musí druhá dvojice na košík čekat. Stejně je to ale pro ni výhodnější, protože když mají košík plný, by stejně museli čekat a nemohli by sbírat.

Já s Míšou jsem se dohodli, že první den budeme makat naplno, abychom byli nejlepší. Taky si chceme hodně vydělat. Ten chlap z JZD, který nás sem přivezl, nám řekl, že za jeden košík dostaneme zhruba padesát haléřů a za stravu, že nám každému počítají čtyři koruny na den. Zbytek nám doplácí škola. Takže šestnáct košíků jde každý den na stravu a zbytek je výdělek. Naplánovali jsme si dneska nasbírat sto košíků a další dny dvě stě. Košíky nejsou moc velké, takže to je celkem reálné. Máme výhodu, že jsme blízko u valníku a tak na vysypání nemusíme dlouho čekat. Většinou nám to vzal někdo, kdo už šel kolem s jedním košíkem. Než nám ho přinesl prázdný, tak jsme si zatím dělali hromádku a později jsme odpočívali. Sbírali jsem totiž úplně naplno. Za hodinu jsme byli na konci řádky a přešli jsme na novou.

Asi po čtyřech hodinách jsem vysbírali všechno, co bylo vyoráno. Protože jsme byli nejrychlejší, tak jsme šli na řádku k těm nejpomalejším a sbírali jsem proti nim. Je to Hynek, na kterého vybyl do dvojice Igor. Ten to dost flákal a tak většinu posbíral Hynek sám.

V úterý jsme vstávali v sedm a po osmé jsme už zase vyjížděli na pole. Vezli nás tentokrát na úplně na druhou stranu. Do desíti jsme sbírali zase napno. Pak byla svačina a dohodli jsme se, že do jedenácti trochu zvolníme. Ostatní kluci už taky zvolňovali. Tomáš Slepička s Radkem Šimkem po sobě začali z legrace házet malýma bramborama. Brzy se k nim přidali i Lubor, Luděk a Igor. Ti ale na rozdíl od Tomáše a Radka házeli velkýma bramborama.

Igor zasáhl jednoho z kluků, kteří nám vynášeli košíky. Byla to docela velká rána a dost velkou bramborou, takže toho kluka to dost bolelo a šel k Igorovi. Igor se docela bál, co mu za to ten kluk udělá.

„Chceš pět facek a nebo radši pětadvacet na zadek?“, zeptal se ten kluk.

„To radši na zadek“, nerozmýšlel se moc dlouho Igor.

„Tak mi půjč ten pásek“, řekl kluk. Igor poslechl a sundal pásek. Pak si klekl na zem a vystrčil zadek a dostal přes něj pětadvacet. Byly to takové střední až menší rány. Igor to snášel statečně.

Kluk vrátil Igorovi pásek a řekl mu ať kouká makat, nebo že si ten výprask zopakuje a že bude o něco větší. Igor opravdu přestal házet a začal pořádně sbírat. Hynek taky přidal a oba docela doháněli ostatní.

Po jedenácté hodině pro nás přijel autobus a odvezl nás na oběd. Večer nám řekla třídní, že od zítřka budeme dělat na dvě směny, že se máme rozdělit na dvě party. Rozdělili jsme se po pokojích. Dva a půl pokoje šlo dopoledne a dva a půl pokoje odpoledne. Sbírali jsme teď na menším poli a jen do jednoho valníku. Byl s náma Pavlíček a chvíli Knotková a chvíli Radek. Vstávali jsem už v šest hodin a na pole jsem jeli už v sedm Dělali jsme do jedné, tedy šest hodin. Pak přivezl autobus druhou směu a nás odvezl na ubytovnu. Ve čtvrtek jsme šli na odpolední my.

S klukama jsem po sobě zase házeli z legrace malýma bramborama. Hodil jsem po Liborovi a lehce jsem ho zasáhl. Brambora se od něj odrazila a spadla mu do zadní kapsy tepláků. To se mi líbilo. Libor na to nereagoval a sbíral dál. Tak jsem se mu snažil hodit do kapsy další bramboru. Třetím pokusem se mi to povedlo. Zaujalo to i Míšu a tak jsme mu začali zaplňovat zadní kapsu bramborama. On si nás ale nevšímal. Protože se přidali i Jakub Lapka, Ondra Korálek, Radek Šimek a Tomáš Slepička, tak jsem mu brzo kapsu zaplnili skoro celou. Petr Kocourek, který s Liborem sbírá, to se zájmem pozoroval a bavil se tím. Taky Liborovi přihodil do kapsy padáčkem dvě brambory. My už jsme ale přestali házet, protože Libor měl už v kapse tolik brambor, že se od nich nové odrážely ven. Libor tak asi půl hodiny chodil, než ho Petr z legrace kopl do kapsy a brambory se mu z ní vysypaly.

Igor zase hodil párkrát velkými bramborami a měl smůlu a zase zasáhl velkého kluka, co nám vynášel košíky. Skončilo to zase výpraskem, tentokrát větším. Potom zase Igor makal a byl hodný a sbíral naplno.

Házelo se i v druhé partě. To jsme se dozvěděli večer po návratu druhé směny. Luděk a Lubor hrázeli velkými bramborami a taky zasáhli velké kluky. Když na ně šli, tak před nima ale zbaběle utíkali. Tak jim to prošlo, protože před učitelkam asi na ně velcí kluci netroufli. Ale vztek na ně mají, protože je zásahli několikrát a dost je to bolelo.