10/V

21. září jsme si vzpomněli na naši Pražskou republiku. Vzpomněli si na to Radek Holub a Petr Kocourek. Zeptali se mě, co bude s Pražskou republikou. Řekl jsem, že ji obnovíme. Hned druhý den jsme si zvolili vládu. Uvolnilo se v ní místo ministra školství a kultury, protože Zdeněk už vyšel. Rovněž se uvolnilo místo prezidenta, protože Bartáčkovi se odstěhovali. Martin je navíc v polepšovně. Řekl jsem, že si musíme z členů vlády zvolit nového prezidenta. Tím se uvolní další místo ve vládě a budou už volné dvě. Ty potom doplníme. Navrhl jsem, že by bylo dobré je nahradit někým ze stejných tříd. Všichni s tím souhlasili.

Radek, který tu byl přítomný jako novinář, nezávazně navrhl jako kandidáta na prezidenta mě. Zdůvodňoval to tím, že jako ministr spravedlnosti jsem byl loni vlastně tvůrcem zákonů a teda druhá nejdůležitější osoba v republice. Radkovým dalším argumentem bylo, že jsem to vlastně loni s Martinem vymyslel. Všichni s tím souhlasili. Ivan řekl, že by ale měl být ještě jeden kandidát. Chvíli jsme se o tom dohadovali. Řekl jsem mu, že jsme socialistická republika a tam je jednotná kandidátka Národní fronty. Ivan ale trvrdil, že loni jsme rozhodně socialistická republika nebyli, protože v socialistické republice by nikdy nemohlo dojít k takovým nepokojům, k jakým v naší republice došlo. Radek Šimek mě podpořil tím, že letos klidně socialistická republika být můžeme, protože ta je lepší, než kapitalistická. Ivan odporoval, že to teda nemůžeme, protože by muselo dojít k revoluci a pak by musela být úplně jiná vláda. Radek Holub řekl, že v tom má sice pravdu, protože přechod k socialismu skutečně může proběhnout jedině revolucí a ne evolucí. Já jsem nevěděl, co je to evoluce, ale radši jsem se neptal. Jak jsem pak zjistil, nebyl jsem jediný, kdo to nevěděl. Radek pokračoval, že ale není pravda, že by v socialismu nemohly vzniknout nepokoje a řekl nám, abychom si vzpomněli na osmašedesátý rok. Kolem toho jsme chvíli diskutovali, až se nakonec Ivan stejně prosadil jako druhý kandidát.

Byl jsem v té době populárnější než Ivan. Do voleb taky přišla bramborová brigáda, na kterou jsme jeli. Holky jely jinam, než my kluci a tak volily později. Mezi kluky jsem vyhrál, protože pro mě byli všichni kluci z naší třídy i z béčka. Taky sedmáci, osmáci a oba deváťáci dali víc hlasů mě. Páťáci byli pod vlivem bráchy taky všichni pro mě a mezi třeťáky mi zase pomohli Martin Klokánek s Radkem Matějkou.

Holky jsem si získal svým volebním programem, který jsem vyhlásil. Řekl jsem, že je nesprávné, že ve vládě nejsou žádné holky a že by se aspoň jedno místo mělo obsadit holkou. Tím jsem získal dostatečnou popularitu a s přehledem jsem nad Ivanem vyhrál. Křeslo ministra školství a kultury dostala Lenka Plachá, která byla loni inspektorkou. Rozhodli jsme se, že i na ministerstvu spravedlnosti svěříme funkci někomu, kdo tam pracoval. Doporučil jsem Míšu a nikdo nebyl proti. Druhý kandidát Jakub Lapka byl bez šancí.

Republika se brzo rozběhla naplno. Míša byl ale jako soudce hrozně mírný. Občas sice poslal někoho do vězení, ale vůbec nevyužíval služby katů. Odůvodňoval to tím, že když jsme teď socialistická republika, tak bysme ani takové tresty mít neměli. Jenže jak chcete teda jinak účinně trestat, když opravdové vězení dát se nemůže. Já jsem z funkce prezidenta nemohl Míšovi do jeho rozsudků zasahovat. Maximálně bych je mohl amnestovat, ale opačně jsem nemohl dělat nic.

Radek Holub byl názoru, že za mě jako soudce, byla větší legrace a začal v Ravoře Míšu pranýřovat, za to že je moc mírný a že kriminalita v republice jen bují. Míša na to odpověděl článkem, že účelem soudu je vychovávat delikventy k pořádnému životu a ne se jim mstít. Chytl jsem se Radkova článku a chtěl jsem Míšu z funkce odvolat. To se ale nelíbilo ostatním, kteří prohlašovali, že za mě byly soudy vedeny příliš absolutistisky a že to chci zase nastolit. Tak se koncem října republika rozpadla.

Radek Holub s Petrem Kocourkem po rozpadu Pražské republiky prohlásili, že je to škoda, že mohla být legrace. Radek tvrdil, že Míša měl dávat rozsudky podobné, jako loni já a že kati je mohli provádět jenom symbolicky. On takhle neměl v Ravoře o čem psát, když se nic nedělo.