10/II

Večer jsem byl zase sám s bráchou doma. Táta s mámou šli do divadla. Přišel brácha Honzy Beneše. Řekl jsem bráchovi, aby mě zase zapřel. On na bráchu zase naléhal, aby to pro mě vzal. Brácha ale odmítl a on mu začal vyhrožovat. Brácha mu chtěl přibouchnout dveře, ale on mu tam strčil nohu. Brácha mu řekl, že jestli mu něco udělá, že zavolá rodiče. Beneš mu řekl, že si to sním vyřídí jindy. Bráxha Benešovi začal vysvětlovat, že on to fakt vzít nemůže, že je to moc peněz a že bych mu pak mohl vynadat nebo ho i zmlátit, kdyby to bylo špatně. Brácha nasadil takový prosebný tón, že mu Beneš řekl, že se mě teda pokusí zastihnout zítra. Na bráchu se už tvářil přátelštěji a nic mu ani později neudělal.

Beneše jsem potkal hned v pondělí, když jsem šel do školy. Hned zamířil ke mně. Zvolil jsem útočnou taktiju a vynadal jsem mu za to, že mi ty peníze ještě nevrátil, když slíbil, že mi je vrátí do prázdnin. Tím jsem ho překvapil, protože to nečekal. Řekl mi ale, že mi dá jen pět set padesát korun. Řekl jsem mu, že chci i úrok, jak jsme se dohodli, jinak že mu nevrátím hodinky. Jsou to digitálky, které stojí kolem tisícovky. Beneš mi řekl, že mě zmlátí. Řekl jsem, že jestli mi něco udělá, že to řeknu jeho rodičům a všechno na něj praskne. Obvinil mě, že jsem se před ním schválně schovával a řekl, že mu nevadí, co řeknu jeho rodičům, ale že jestli jim něco řeknu, že mě zmlátí. Řekl jsem mu, že ty peníze mohl dát klidně mojí mámě, když s ní mluvil a že se ho nebojím, protože zo, že jí je nedal, znamená že nechce, aby o tom věděli moji rodiče, protože se znají s jeho rodičema a ti by se to od nich mohli dozvědět. Benešova máma totiž učí na stejné škole, jako můj táta.

Beneš mi řekl, že jsem hnusný lichvář a že mi to teda přinese. Výměnu jsme udělali hned ve čtyři u mě v pokoji. Vedle v pokoji byl táta, takže Beneš na mě nemohl udělat žádný podraz. Kdyby to bylo někde venku, tak by mi mohl hodinky prostě sebrat a pak všechno popřít. Takhle mi dal peníze, já mu vrátil jeho dodinky a on odešel. Radši jsem se mu nějaký čas vyhýbal, ale o nic se nepokusil, protože se bál, abych to na něj neřekl.