9/VI

Druhý den bylo vedro a tak jsme se rozhodli, že pojedeme na brněnskou přehradu. Stavili jsme se pro Marka   a rodiče ho po delším přemlouvání pustili. Měli obavy, aby se ve vodě neprochladil, když je po nemoci. Řekli jsme jim, že s námi jedou rodiče a že ho vezmeme autem a tak mu to dovolili. Brácha řekl Lence, že máme sestřenici Pavlu, které je dvaadvacet a je taky bezva jako ona. Lenka se trochu začervenala nad tou lichotkou a zeptala se bráchy, jak ví, že ona je bezva. Brácha jí řekl, že to ví od Jindry a Iva. Lenka mu na to řekla, že kluci přehánějí, ale že s náma pojede. V autě si sedla vedle Pavly. Já s bráchou jsme vzali mezi sebe Marka.

Pradědeček a prababička se koupat nejeli, že prý jim moc slunce nedělá dobře. Zůstali teda doma. Ostatní jeli všichni. Jeli jsme přes Bystrc. Tam nám táta řekl, že až se za týden vrátí, tak si zajdeme do zoo. Táta s mámou totiž dnes večer odjedou do Prahy. Dědeček s babičkou se s nima svezou do Jeníkovic.

K vodě jsme dojeli skoro až v deset. Jeli jsme na pláž u zastávky parníku Sokolské koupaliště. Jindra se totiž domluvil  s Radkem, Jakubem a Láďou, že tam kluci přijedou na kolech. Kluci tam už byli. Radek hlídal na pláži kola a držel pro nás místo. Jakub s Láďou čekali u parkoviště, aby nám ukázali cestu k místu, kde nám drží místa. Dospělí je za to chválili, že jsou to hodní kluci.

Pavla se po cestě spřátelila s Lenkou a moc si spolu rozumí. My kluci jsme se hned převlékli do plavek a běželi jsme do vody. Lenka ale Marka ve vodě moc dlouho nenechala a tak jsme vylezli s ním. Na břehu jsme si hráli v písku. Dohodli jsme se, že po obědě se projedeme parníkem a potom si vypůjčíme šlapadla. Rodiče nám to dovolili. Táta s mámou pojedou parníkem s náma. Pojedou i Pavla s Lenkou.

Do oběda jsme šli ještě jednou do vody a po obědě jsme se vydali na zastávku parníku. Chvíli jsme čekali. Kolem jel velký parník s nápisem Praha, ale jel na druhou stranu, než jsme potřebovali. Já s bráchou bysme s ním klidně jeli, ale Marek nám vysvětlil, že potřebujeme jet do Bystrce. Ostatně náš parník se za chvíli objevil na obzoru. Byl taky velký a jmenuje se Moskva. Netrpělivě jsme čekali, až dojede k molu. Koupili jsme si lístky do Bystrce.

Hned jsme vylezli na palubu a já s bráchou jsme fotili. Parník přejel na druhou stranu přehrady a zastavil v zastávce Kozí horka. Tady dost lidí vystupovalo a asi tři přistoupili. Marek nám řekl, že tady potom vystoupíme, až si půjdeme půjčit šlapadla. Teď jsme ale jeli až do Bystrce. Parník přejel zase na druhou stranu, kde má konečnou. Tady vystoupili všichni. Šli jsme si koupit lístky na okružní jízdu. To je z Bystrce do Veverské Býtýšky a zpátky. My kluci jsme se ale rozhodli, že zpátky nepojedeme až do Bystrce, ale vystoupíme na Kozí Horce.

K molu teď přistavili malý parník Pionýr. Táta řekl, že si radši počkáme na nějaký větší, protože tenhle nemá palubu a byl by z něj špatný výhled. Souhlasili jsme a tak jsme počkali na Bratislavu. Šli jsme na palubu a tam jsme se uvelebili u zábradlí. Já s bráchou jsme fotili. Táta fotil taky, ale na barevný diafilm.

Vyjeli jsme z Bystrce a jeli jsme do Kozí Horky. Tenhle úsek už známe a tak jsme si teď spíš prohlíželi parník. Paluba byla úplně plná. Jelo tu asi deset pionýrů se svými vedoucími. Měli na sobě zelené pionýrské košile s šátkama a většina z nich měla krátké kalhoty. Pak tu jelo ještě několik dětí s rodiči.

Zastavili jsme u Kozí Horky. Tady zase dost lidí vystupovalo. Začal jsme mít obavy, aby nevypůjčovali všechna šlapadla a aby na nás nějaké zbyly. Jeli jsme dál. Dojeli jsme na Sokolské koupaliště. Tady nikdo nepřistoupil a vystoupila tu jenom jedna rodina s kuframa. Byli to manželé s dvěma už staršími kluky. Těm mohlo být tak osmnáct a patnáct.

Jeli jsme dál a já začal fotit. Minuli jsme parník Kyjev. Jeli jsme teď pořád po jedné straně přehrady a Marek mě upozornil, že pojedeme podle pláže, kde jsme se dopoledne koupali. Já jsme si pláž vyfotil. David měl s sebou dalekohled a tak jsme se všichni podívali. Na vodě jsme viděl strýce Pavla a strýce Karla. Začali jsme jim mávat, ale neviděli nás. Našel jsem si dalekohledem všechny, i tetu Marcelu, tetu Věru, dědečka a babičku. Ti seděli na břehu.

Za chvíli nám pláž zmizela z dohledu a přijeli jsme do stanice Osada. Dál jsme jeli pořád po pravé straně kolem nějakých chatiček. Přehrada se tu zužuje. Přejeli jsme na levou stranu a zastavili jsme v zastávce Rokle. Spíše jsme jí projeli, protože tu nikdo nenastupoval ani nevystupoval. Jeli jsme dál a přehrada se zúžila ještě víc. Zase po levé straně je zastávka Obora. Tady zase vystupovalo a nastupovalo hodně lidí.

Pokračovali jsme dál do Zouvalky, která je zase na pravé straně přehrady. Za ní se přehrada prudce stáčí doleva a následuje zastávka hrad Veveří, která je snad vůbec nejkratší. Jenom jsme přejeli na druhou stranu přehrady a kousek jsme popojeli a už jsme tu byli. Vyfotil jsme si hrad Veveří, který je trochu vidět.

Přehrada se teď zase stáčí, tentokrát doleva. Přijeli jsme do Mečkova, který je na stejné straně přehrady jako hrad Veveří. Koryto přehrady se za Mečkovem zužuje ještě více a následuje  zastávka Na skalách. Tady se koryto přehrady trochu rozšiřuje, ale ne na dlouho. Po levé straně je ještě jedno rameno, to je ale slepé. Jeli jsem vpravo. Koryto je tu úplně nejužší. Před Veverskou Býtýškou je ještě jedno slepé rameno doleva.

Ve Veverské Býtýšce skoro všichni vystoupili. Zůstali jenom ti, co měli lístek na okružní jízdu, jako my. To byli ti  pionýři a ještě jedna rodina se dvěma asi desetiletými holkami a asi šestiletým klukem. Za chvíli jsme jeli zpátky. Paluba se zase zaplila novými cestujícími.

Při zpáteční cestě jsem si vyfotil zřícený most, který mi při cestě sem unikl, protože jsem zrovna měnil film. Brácha si ještě fotil Veveří a parníky, které jsme potkávali. Chtěl je mít vyfocené úplně všechny.

Vyfotil jsme si na palubě našeho parníku kluky, hlavně Marka a Davida, ale i ostatní. Když jsme dojeli k Sokolskému koupališti, tak jsme se začali připravovat, protože příští stanici budeme vystupovat. Dali jsme si hodinky k tátovi, abychom je na šlapadlech náhodou neutopili. Nechali si je jenom David a Pavla, protože ti je mají vodotěsné. My všichni kluci jsme si dali k našemu tátovi džíny a další šaty, abychom si je nenamočili. Někteří kluci si nechali odvézt i boty, že to pak dojdou bosi.

Táta mi dal igelitovou tašku a do té jsem si dal svoje polokecky. Na sobě jsme si nechal jenom plavky a přes ně trenýrky. Polokecky jsem si teď vzal na nohy naboso. Do kapsy trenýrek jsem si dal peněženku. Brácha s Markem si nechali taky přes plavky trenýrky. S Markem jsme si  s sebou vzali ještě nůž a Marek ještě taky kapesník. Mě zbylo v kapse ještě i trochu místa a tak jsem vzal k sobě ještě peněženku Jindry. Brácha vzal zase k sobě do kapsy peněženku Iva a Marek Evžena. Jindra, Ivo, Evžen a Luboš totiž zůstali jen v plavkách a na nich kapsy nemají. David má na sobě krátké kalhoty z džín. Do levé zadní kapsy vzal peněženku Lubošovi a v pravé měl svoji.

Jela s námi i Pavla a Lenka. Ty si ale vystačily samy. Všechno si daly do igelitové tašky. Daly si do ní i boty. Jinak jely obě jen v plavkách. Já jsem se dohodl s Markem, že si půjčíme společně jedny šlapadla. Brácha hned vytvořil dvojici s Ivanem, Evžen s Lubošem, Jindra s Radkem,  Jakub s Láďou a David zůstal sám. Vůbec mu to ale nevadilo. Utvořil se mnou a Markem takovou trojici a dělali jsme různé pak přestupy. Pavla jela pochopitelně s Lenkou. Potřebovali jsme tedy sedm šlapadel. Měli jsme hrozné štěstí, že je zrovna měli. Ty sedmé zrovna někdo vrátil a naštěstí o deset minut dřív, než musel. Spěchal zřejmě na parník.

Vyrazili jsme na vodu. Já s Markem a Davidem jsme si postupně přesedávali. Chlápek z půjčovny nám za to vynadal a tak jsme toho nechali. Jeli jsme pryč od půjčovny. Marek navrhl, abychom se jeli podívat na druhou stranu na naši pláž. Souhlasili jsme a hned jsme se vydali na cestu. Kousek za prostředkem jsme potkali parník. Luboš s Evženem z toho byli trochu vyjevení, ale já s Markem jsme jeli schválně těsně kolem parníku. Málem jsme se ho dotkli, jenže nám ujel. Radek s Jindrou projeli schválně před parníkem a trochu se o něj otřeli. Cestou jsme potkali ještě jeden parník, který jel na druhou stranu. Zase jsme jeli těsně k němu. Brácha s Ivem do něj schválně najeli. Já s Markem jsme projeli těsně kolem něho a já jsem si na něj málem sáhl rukou. Trochu nás ale odhodila vlna. Jindra s Radkem jeli zase těsně před parníkem, který je trochu popostrčil. Pavla s Lenkou nás napomínaly, ale my na ně nedbali. Ze břehu si toho naštěstí nikdo nevšiml. vylezli jsme na chvíli na pláž a pak jsme zase jeli jezdit. Vydali jsme se směrem k zastávce  parníku. Tam je totiž můstek, z kterého se dá skákat do vody. Další výhodou je, že tam nebudeme na očích dospělým. Já s Markem jsme si svlékli trenýrky a dali jsme si je do igelitové tašky. Přidali jsme tam ještě polokecky  a šli jsme skákat do vody. Brácha to udělal taky tak. David si svlékl krátké kalhoty a taky si je dal do igelitové tašky, kterou si vzal na břehu. Pod kalhotami měl rovnou plavky.

Chvíli jsme se bavili skákáním do vody a taky jsme si při tom zaplavali. Když už nás to nebavilo, poodjeli jsme do další zátoky a tam jsme na sebe udělali nájezdy. Věci jsme si dali raději na břeh. Stahovali jsme se ze šlapadel a stříkali jsme po sobě. Pavla s Lenkou nás z povzdálí sledovaly, ale nechtěly se zapojit do našich bojů. Respektovali jsme to.

Když už nás bojůvky nebavily, tak jsme si dojeli na břeh pro věci a zase jsme jen tak jezdili. Brácha si hned oblékl trenýrky, ale od mokrých plavek se mu celé promočily. Já s Markem jsme čekali, až nám plavky trochu uschnou.

Jeli jsme směrem k Bystrci. Slunce pěkně svítilo a tak nám plavky celkem rychle schly. Jenže, protože jsme seděli, tak jsme je  měli na zadku pořád mokré. Proto jsme se rozhodli, že se vystřídáme, jeden bude šlapat a druhý si vzadu ve stoje sušit na sluníčku plavky. Přelezl jsem si dozadu a lokty jsem se opřel o opěradlo sedačky. Marek šlapal. Za chvíli jsem měl plavky celé suché a tak jsme si to s Markem vyměnili. Lavička šlapadel na mojí půlce byla teď docela rozpálená. Naštěstí půlka, na které seděl Marek, brzo uschla, a tak jsem si na ni přesedl. Nestačila se zatím rozpálit, takže horká nebyla. Svoji půlku jsme vodou trochu schladil. Než měl Marek suché svoje plavky, byla už natolik suchá, že se na ní dalo sedět a nepálilo to.

Projeli jsme kolem veslařského oddílu Lachtan Brno. Oba jsme si zase oblékli trenýrky a šlapali jsme společně. Dojeli jsme skoro až ke Svratce. Tam jsme si zase  trochu zablbli a najížděli jsme na sebe. Už jsme na sebe ale nestříkali a nepotápěli se, protože já, Marek i brácha jsme už byli v trenýrkách a nechtěli jsme je mít mokré. David měl už na sobě také krátké kalhoty. Tak po sobě stříkali jen ostatní kluci a nás vynechali. Ostatně, kdyby postříkali někoho z nás, tak by si postříkali i svoje věci, které mají u nás. My jsme byli solidní a nestříkali jsme po nich taky. Ivo sice postříkal Evžena s Lubošem, ale ti mu to neoplatili, protože s Ivem jede brácha, kterého postříkat nechtěli. Když ale Ivo stříkal dál, tak na něj začali stříkat taky a postříkali i bráchu, i když nechtěně. Brácha měl teď trenýrky celé mokré a tak začal stříkat taky. Málem postříkal i Davida, který ale stačil ujet. David musí mít kalhoty suché, protože v nich pojede zpátky autem a namočil by tátovi potahy.

Evžen s Lubošem chtěli bráchu a Iva potopit, když už má brácha stejně trenýrky mokré. Brácha jim za to vynadal, že jsou blbí, protože by mu promočili všechno, co má v kapse a také polokecky, které má v igelitovém pytlíku. Tak toho nechali. Ostatně mají u bráchy svoje věci.

David, který má vodotěsné hodinky  a má je teda s sebou, nás upozornil, že už je dost hodin. Jeli jsme teda zpátky. Potkali jsme zase  několik parníků. Luboš s Evženem si troufli se trochu přiblížit, ale moc ne. Já s Markem jsme jeli zase rovnou na parník, ale Pavla  s Lenkou nás volaly a tak to Marek kousek od parníku otočil. Jindra s Radkem a brácha s Ivem projeli těsně před parníkem,. Rodiče nás teď neviděli.

Další  parník jsme potkali v místech, kde už nás bylo z pláže vidět a tak jsme si dali radši pokoj. Dojeli jsme vrátit šlapadla a šli jsme na parník. Dohodli jsme se, že zítra si vezmeme šlapadla už ráno na celý den.

Parník nám akorát přijel. Rodiče na nás už čekali a byli připraveni k odchodu. Radek, Jakub a Láďa nasedli na kola  a jeli zpátky do Řečkovic. Hned po večeři jsme se rozloučili s tátou, mámou, dědou  a babičkou  a ti odjeli.

Druhý den jsme jeli zase na celý den na přehradu. Bylo ještě větší vedro, než včera. večer. Mě, Marka a bráchu vzali tentokrát do auta dědeček s babičkou (rodiče mámy a strýce Karla). Hned, když jsme se usadili na pláži, jsme šli na parník. Tentokrát s námi šly na šlapadla i Jarka s Jiřinou. Zase jsme jeli nejdřív na naši stranu přehrady. Původně jsme chtěli jet na naši pláž, ale pak jsme si to rozmysleli  a odjeli jsme kus směrem k Veverské Býtýšce, aby nás nebylo vidět ani z pláže, kde jsou strýcové a tety a ani z půjčovny. Tam jsme já a Marek dostali bojovou náladu. Trenýrky a polokecky jsme si dali do igelitové tašky a začali jsme stříkat po ostatních, mimo těch, co měli na sobě krátkém kalhoty nebo trenýrky. Marek postříkal Iva tak, že na bráchu nespadla ani kapka. Brácha na  nás ale začal stříkat a tak jsme ho postříkali taky, přestože byl v trenýrkách.

Radek s Jindrou se pustili taky do bojů. Postříkali nás a chtěli nás i převrátit. Marek jim ale řekl, že máme v tašce trenýrky a boty a tak nás nechali. Jenom nás ještě postříkali, ale nepřevrátili nás. Postříkali jsem Pavlu a Lenku. Nechtěly bojovat, ale my to dnes nebrali na vědomí. Daly se na ústup. Zlili jsem Jiřinu a Jarku. Jarka mi řekla, že jsme blbec a tak jsem jí za to shodil do vody. Stejně byla v plavkách.

Když jsme se pořádně vyřádili, tak jsme zase počkali, až jsme uschli, což bylo dost brzo, protože jsme měli plavky jen trochu postříkané a do vody jsme v nich vůbec nelezli. Zase jsme se oblékli do trenýrek a společně jsme jeli kousek dál. Projeli jsem kolem rybáře a strašně moc jsme při tom řvali. Začal nám nadávat, že mu plašíme ryby. Zařval jsem na něj, ať se na nás nevymlouvá, že stejně nic nechytí. Začal na mě řvát, že jsem drzej a vyhrožovat mi, že mi nařeže. Protože jsme byli kus od břehu, tak jsem na něj provokativně zařval, že bych to docela chtěl, protože mě svědí zadek.  "Aspoň bys mě podrbal", křičel jsme na něj. Měl vztek, já mu totiž navíc začal tykat, přestože mu je určitě už přes třicet  let. Zařval na mě, že jestli vleze do lodičky, že toho budu litovat. Lodičky jsem si prve nevšiml a protože jsem si nebyl jistý, jestli bysme mu na šlapadlech ujeli, tak jsem toho radši nechal. Přestal jsem si ho radši všímat  a jeli jsme dál.

Za chvíli jsme se otočili a jeli jsme zpátky, abychom dorazili včas k naší pláži na oběd. Cestou jsme zase projeli před několika parníky a někteří lidi z paluby nám začali nadávat. Někteří i vyhrožovali. Začal jsem provokovat podobně, jako toho rybáře. Z paluby parníku nám totiž nemůžou nic udělat. Brzo se přidali i ostatní kluci a taky na cestující provokativně pokřikovali. Lenka s Pavlou nám domlouvaly, tak jsem je za to scákali. Řekli nám, že to na nás řeknou, ale my jsme se jim vysmáli. Marek se Lence smál, že to na něj stejně neřekne. Já jsem si byl jistý, že na nás to Pavla taky neřekne a tak jsem jí řekl, ať si to klidně řekne, že už se těším, až mě strýc Pavel bude drbat řemenem, že mě stejně svědí zadek a že, když mě nepodrbal ten rybář ani nikdo z paluby parníku, že mě aspoň trochu podrbe strejda. Kluci se tomu smáli. Pavla měla vztek  a začala nadávat, že bysme potřebovali dostat pár facek.

Lenka zatím pořád ještě Markovi domlouvala, ale Pavla jí řekla, že po dobrém s námi nic nesvede. Já jsem  Pavlu znova pocákal a ona my vyhrožovala, že by mi mohla nařezat. Začali jsme se jí s Markem smát. Brácha s Ivem do šlapadel Pavly najely ze zadu a shodili Pavlu do vody. Ivo za to slízl od Lenky pořádný pohlavek, ale pak šla mojí a Markovou zásluhou do vody i Lenka. Pavla nám řekla, že nás převrátí, ale já jí řekl, ať nechá šlapadla na pokoji, že tu máme věci a my, že jsme jim jejich věci taky nepotopili. Měly je totiž pořád v igelitové tašce na svých šlapadlech. Tak nás teda nechaly, vylezly zpátky na svoje šlapadla a jenom nám vyhrožovaly a nadávaly.

Ivo s bráchou na ně pořád doráželi. Iva naštval ten pohlavek. Já s Markem jsme potopili Jiřinu a Jarku a ujeli jsme. Znova se rozpoutaly menší šarvátky. My s Markem jsme byli dost šikovní. Oba jsme zůstali v trenýrkách a oba je máme suché. Teď na nás ale začali dělat nájezdy Radek s Jindrou. Marek jim řekl, že už nechceme bojovat, protože máme na sobě trenýrky a nechceme je mít mokré. Nechali nás teda, v což jsme ani tak moc nedoufal. Jenže oni zřejmě respektují, že jsem o tři roky mladší a tak nás nechtěli proti naší vůli vymáchat, i když by to pro ně jistě bylo velice jednoduché.

Octli jsme se v oblastech viditelných z naší pláže  a tak jsme se mírnili. Marek by byl sice řádil rád dál, protože tu rodiče nemá, nic mu nehrozí, jenže nechtěl udělat průšvih mě, protože mě teď má pod dohledem strýc Pavel a táta mu dal před odjezdem všechny pravomoci, takže případný průšvih by pro mě nedopadl dobře. Začal jsem si udobřovat Pavlu, aby přece jenom  náhodou něco neřekla. Sliboval jsem jí, že už budu až do konce prázdnin hodný. Lenka se do mě navezla, že teď slibuju, když se bojím, abych nedostal výprask. Pavla mi nekompromisně řekla: "Proč škemráš, když stejně chceš od strejdy podrbat řemenem na zadku?". Začal jsem se omlouvat, že jsem to tak nemyslel, ale Pavla mi řekla, abych to vysvětloval až strejdovi. Už se se mnou nebavila. Začal jsem se bát, aby to doopravdy neřekla. Takhle naštvanou ji ještě nepamatuju.

Pavla zatím nežalovala, tak to bylo dobré. Naobědvali jsme se a chvíli jsme museli zůstat na břehu, protože dospělí tvrdili, že není dobré chodit s plným žaludkem do vody. Na šlapadla jsme směli až za půl hodiny. Jeli jsme zase skákat z můstku. Zase jsme potkali parník, byl to Pionýr. Starší kluci na něj najížděli, my mladší jsme toho raději už nechali. Já s Markem jsme se sice k parníku rozjeli, ale v dostatečné vzdálenosti od něj jsme zatočili a jeli jsme zpátky. Pavla s Lenkou na nás už nevolaly, byly na nás zase naštvané. Tím, že jsme to sami od sebe otočili, jsme si je ale trochu usmířili.

Ostatní kluci do parníku zase najížděli, až vyběhl jeden muž z posádky parníku a začal nám nadávat. Parník dokonce zastavil. Kluci se rozprchli. Ten chlap na nás řval, že potřebujeme pořádně nařezat. Vyhrožoval nám, že nás odveze na policii. Nejhorší bylo, že řval zrovna na mě a Marka. Pamatoval si nás ze včerejška, když jsme na něj s Markem podnikli dva větší nájezdy a asi si pamatuje mě, že jsem jako první začal provokovat a pokřikovat na lidi z parníku. Poručil nám, abychom jeli k němu. Vůbec se nám nechtělo, ale parníku bysme těžko ujeli. Tak jsme pomaloučku jeli. Řval na nás, ať si pospíšíme, nebo že nám pomůže. Když jsme už byli celkem blízko, tak na nás odepnul pásek. Zastavili jsme a dál jsem nejeli. Začali jsme se hájit, že teď jsme nenajížděli. Marek sliboval, že už toho necháme, ať nás nechá. On byl ale naštvaný z toho dopoledne. Řval na nás, že jestli si pro nás dojde, že to bude hroší a připomněl nám to naše provokování. Někteří cestující se tím náramně bavili a někteří ho i pobízeli, aby nám nařezal.

Začal jsem strašně moc prosit a lhal jsem, že za to dopoledne nás už rodiče potrestali, tak ať nás nechá, že už chceme být hodní. Marek pomaloučku přijížděl k parníku, aby toho chlapa nenaštval, že jsme ho neposlechli a nejedeme k němu. Oba jsme se hrozně moc báli. Zřejmě to na nás bylo vidět, protože někteří cestující se nás začali zastávat, ať nás teda nechá, že jsme z toho už dost vyplašení.

Radek, Jindra, Luboš a Jakub k parníku přijeli z druhé strany a najeli do něho. Potom hned ujeli. Tím odpoutali pozornost od nás a my začali rychle ujíždět ke břehu za ostatníma klukama. Parník se na nás otočil  a my se začali hrozně moc bát, že pojedou za námi a že nás doženou. Nemohl jsme strachy ani šlapat. Jenže oni nás jenom strašili, protože v místech, kde jsme byli, už je pro parník mělko. Parník se otočil zpátky do původního směru a já jsem si hrozně moc oddychl. Dost dlouho jsme se ale z toho leknutí vzpamatovávali.

Ještě jsme si chvíli zaskákali a chvíli jsme jen tak jezdili. Pak jsme potkali znova Pionýra, jak se vracel. Všichni jsme jeli radši rychle ke břehu a co nejdál od mola, které bylo nedaleko. Ještě jsme  minuli jeden parník. Tentokrát si k němu někteří kluci troufli. David jel skoro až těsně k němu, brácha s Ivem taky. Pozadu nezůstali ani starší kluci Jindra, Radek, Luboš a Jakub.

Vrátili jsme se k pláži. Chvíli jsme poleželi na břehu. Strýcové se šli za naší nepřítomnosti projít a tak jsme teď, když se vrátili, zjistili, že nás viděli. Já jsem teď už nic nedělal a tak se mi nic nestalo. Davidovi řekl strýc Karel, že hned, až se vrátí do Řečkovic, mu dá výprask. Tady teď nechtěl dělat lidem divadlo. Strýc Pavel na to tak úzkostlivě nekoukal a vyřídil si to s bráchou hned na místě. Hned byli potrestáni i Ivo a Jindra. Jejich tátové se také na okolní lidi neohlíželi. Luboš s Evženem měli štěstí, že teď také nic nedělali. Radek, Jakub a Láďa mají zase štěstí, že tu nemají rodiče i když strejdové vyhrožovali, že to jejich rodičům řeknou. Já se teď jenom modlil, aby na mě Pavla přece jenom nežalovala, abych nedostal taky.

Asi hodinu jsme museli zůstat u břehu. Zaplavali jsme si. David byl teď velice hodný. Kdykoli mu strýc Karel nebo teta Věra řekli, že má jít z vody nebo třeba něco udělat, okamžitě poslechl. Hodina rychle uplynula a směli jsme zase na šlapadla. Už jsme byli klidnější, na parníky jsme nenajížděli, ale aspoň jsme si zabojovali. Holky se zase nezapojily a tak jsem je tentokrát nechali. Nezapojil se ani David. Je teď strašně vzorný, ale k čemu mu to je, když mu strýc Karel řekl, že stejně hned, jak se vrátíme do Řečkovic, dostane. Teď už může klidně zlobit, když má stejně slíbený výprask. Jenže se bojí.

Vrátili jsme šlapadla a šli jsme na parník. Tentokrát jsme na něj chvíli čekali. Zrovna přijel Pionýr. Já s Markem jsme se na něj báli nastoupit, ostatní trochu taky. Nakonec jsme si ale přece jenom troufli. Já s Markem jsme nechtěli čekat na další parník, tak jsme nastoupili taky. Když jsme si kupovali lístky, tak nás ten chlápek poznal. Zeptal se mě: "Ještě tě pořád svědí zadek? Já bych tě klidně podrbal, jestli chceš, stačí říct." Řekl jsem, že mě už nesvědí a hrozně moc jsme se bál. Klepala se mi ruka, když jsem platil. Viděl to a tak nás už nechal. Marek se taky bál a taky to na něm bylo vidět. Oddechli jsme si, když jsme vystoupili.

Došli jsme k pláži. David sám od sebe došel umýt nafukovací matrace, které byly na písku a vypustil je. Jindy se vždycky hádá s Jiřinou, kdo to bude dělat. Dneska se nehádal a  složil i deky. Snažil se si tátu udobřit. Byl jsem zvědavý, jestli mu to bude něco platné. Bylo, protože ho za to vzal strýc Karel na milost a nedostal. Z vděčnosti za to ještě umyl sám od sebe po večeři auto.

Na přehradě jsme byli i další den. Na šlapadla jsme ale směli jít až po obědě. K parníkům jsme raději nejezdili. Zajeli jsme si zaskákat a pak jsme po sobě chvíli stříkali. David byl zase opatrný, ale teď už si  s námi taky trochu zablbnul.

V sobotu přijeli rodiče. Ochladilo se a v noci a ještě i v sobotu dopoledne pršelo. Koupat jsme se teda nešli. Marek byl včera po večeři u nás. Dneska odpoledne jsme si zajeli do kina. Jeli jsme původně k nádraží, ale když jsme jeli kolem kina Jadran, všiml si Marek, že tam hrají docela dobrý film, a tak jsme tam vystoupili Pavla s Lenkou jely zase s námi. Lenka se už s Markem dávno smířila. Marek se jí ještě ten den omluvil a Lenka na něj doma nic neřekla.

Odpoledne jsme jeli s tátou, mámou, strýcem Pavlem, tetou Marcelou a Pavlou do Bystrce do zoo. Jela s námi i Lenka s Markem a i strýc Karel, teta Věra, David a Jiřina. Já s bráchou jsme v zoo zase fotili, táta fotil taky, ale zase na barevný diák.

V neděli se zase oteplilo a tak jsme se šli zase koupat. Zase jsme si zašli na šlapadla. Parníky jsme už nechali na pokoji. Jakub s Láďou se k nim sice trochu přiblížili, ale když je nikdo z nás nenásledoval,. tak je to přestalo bavit. Strýcové na Radka, Jakuba ani Láďu nežalovali, takže jim to najíždění prošlo.

Když jsme přijeli k naší pláži, tak si ode mě a Marka na chvíli půjčili šlapadla táta s mámou. Za necelou čtvrthodinu nám je zase vrátili.

Pavla si vyměnila s Lenkou adresu a večer se strýcem a tetou odjela.