9/II

V sobotu přijeli zase rodiče a tentokrát přijeli i strýc Pavel a teta Marcela. V neděli ráno totiž pojedeme do Brna. Rozhodli jsme se s celou naší partou, že si večer uděláme táborák. Všichni mimo malého Davida (Jakubova bratrance) máme dovolíno, že u ohně můžeme zůstat až do desíti. Davida bude muset Jakub odvést v devět domů.

Nachystali jsme dříví na oheň a po¨tom jsme přemýšleli, co budeme až do večera dělat. Jakub řekl, že zná jednu pěknou hru, kterou bysme si mohli zahrát. Souhlasili jsme. Hra se jmenuje Kdo uhodil? a Jakub nám ji vysvětlil.

Jakub hledal dobrovolníka. Přihlásil se brácha. Sklonil se ke špalku a rukama si přikryl oči, aby neviděl. My zbylí stáli zezadu v půlkruhu kolem bráchy. Vojta ho slabě plácnul rukou. Brácha se otočil  a my salutovali, abychom bráchu oklamali. Brácha hádal, kdo ho uhodil. Hádal Jakuba a tak se musel otočit znovu. Teď ho plácl Mirek a brácha Mirka uhodl. Mirek teď zaujal bráchovo místo.

Hned jsem dal Mirkovi pořádnou ránu, ale on mě odhalil. Ví totiž, že já na něj mám ještě pořád od Vánoc vztek. Uprostřed jsem teď byl já. Všichni mi dávali středně silné rány, které jen trochu štíply. Nemohl jsme nikoho uhodnout. Brácha s Pavlem se tvářili vždycky hrozně provinile, ale když jsem je hádal, nikdy to nebyli oni. Nakonec jsem uhodl Davida. Ten tam vydržel dost dlouho. Dobře jsme spolupracovali. Uhodl až Mílu. Míla tam ale dlouho nebyl, protože David mu plácnutí hned vrátil a Míla ho uhodl. David pak už zase nemohl nikoho uhodnout. Začal říkat, že ho to nebaví a tak jsme ho vystřídali. Postupně jsme se vystřídali úplně všichni. Každý tam byl nejmíň dvakrát. Tak jsme se do hry zabrali, že jsme málem přišli pozdě na večeři. Upamatovala se Jiřina a tak jsme honem spěchali domů.