8/XV

Další den jsme měli službu a jeli jsme s Míšou pro vodu. Bylo trochu chladněji a tak jsme si vzali zase džíny. Moc zima ale zase není, protože asi polovina dětí ještě nosí krátké kalhoty. Jindra se nám smál, abysme nezmrzli. Řekl jsem, že studánka je v lesíku a tam bude chladno. Nabrali jsme vodu a sami jsme se zase napili. Když jsme jeli zpátky, šli proti nám dva výrostci. Jednomu může být asi třináct a druhému asi patnáct. Oba mají vlasy dlouhé skoro až na ramena a na sobě mají otrhané džíny, skoro bílé s nohavicema po kolena, které mají dole schválně roztřepené, aby vypadaly jako třásně, které nosí Indiáni. Ten mladší na nás spustil, že potřebují prachy, abysme jim půjčili. Zase jsem se bál. Míša jim řekl, že peníze nemáme.

"Nekecej", řekl ten starší.

"Ukažte kapsy, jinak dostanete přes hubu", poroučel mladší a oba šli k nám. Mě se rozklepaly kolena a cítil jsem, že za chvíli budu mít asi mokré trenýrky. Míša vytáhl z kapsy nůž a otevřel ho. Kluci se na chvíli zarazili.

"Ještě krok a zabodnu to do vás", vyhrožoval Míša. Mladší kluk repliche orologi italia o krok ucouvl. Ten starší se ale začal smát a řekl: "To si netroufneš." Udělal další krok dopředu. Míša se rozmáchl k bodnutí a kluk ulekaně uskočil dozadu. "Neblázni", řekl vyděšeně.

"Tak vypadněte a nechte nás jít", řekl Míša. Kluci zmizeli. Pokračovali jsme v cestě do tábora. Míša si nechal radši ještě chvíli nůž venku otevřený. Když pak kluci definitivně zmizeli, zavřel ho a vrátil zase do kapsy. Zeptal jsem se ho, jestli by toho kluka opravdu bodl. Řekl, že ne.