8/IX

Olda začal chodit s Helenou. Hrozně se před ní vytahoval a Heleně se na něm líbilo, že mu nikdo z nás mladších kluků nic neřekne. Teď má ale Olda pošramocenou pověst s Radkem. Proto Radka hned po večeři znova nakopl. Radek za to po něm plivnul, ale netrefil se. Připadalo mi, že plivnul schválně vedle, protože se Oldy bojí. Potom utekl do stanu. Protože šel kolem Jindra, tak ho Olda zatím nechal. Ještě před nástupem k Radkovi ale znova přišel. Radek stál u bráchova stanu. Olda se ho zeptal, jestli chce nakopat. Radek, který viděl, že nedaleko stojí Sváťa, řekl, že klidně. Až teď Sváťu uviděl i Olda a řekl Radkovi: "Tak pojď k potoku."

Potok je pod úrovní tábora a tak by je nikdo z tábora neviděl.

"Thůdle", řekl Radek Oldovi a ještě mu něco ukázal rukou. Olda měl vztek, ale teď nemohl Radkovi nic udělat. Šel se teda připravit na nástup. Zaslechl jsem, jak mu Helena před stanem říká, aby už nechal Radka na pokoji, že je to srabárna. Už jí začínalo Oldovo frajeření lézt krkem, i když se jí zpočátku líbilo.

Po nástupu byl Radek u bráchova stanu. Brácha byl vevnitř a Radek se s ním o něčem bavil. Olda se k Radkovi nepozorovaně ze zadu přiblížil a vší silou praštil Radka páskem, který má na kalhotech. Radek zařval bolestí. Olda si ho chtěl ještě přidržet a praštit ho ještě jednou, ale Radek se mu vytrhl a začal utíkat. Olda běžel za ním, a tak Radek, který měl trochu náskok, zahnul ke stanům vedoucích. Olda se zastavil, tam si za Radkem netroufl. Měl myslím trochu strach, aby to na něj Radek neřekl. To na něm bylo vidět. Ostatně, ono by stačilo, aby některý vedoucí viděl Radka, jak brečí a už by se ho vyptával sám.

Když Radek viděl, že za ním Olda neběží, přešel do chůze. Prošel kolem Sváťova stanu a zmizel v lesíku. Tam se asi v klidu vybrečel. Byla to taková rána, že by po ní určitě brečel i ten pitomej frajírek Olda. Radek se vrátil asi za půl hodiny a už nebrečel.

Radek by po téhle příhodě několik následujících dnů celý zamlklý. Protože ho bylo předtím všude plno, skoro všichni jsme si toho všimli. Radek je totiž, jak říká Jindra, takový štírek. Každou chvíli někde provedl nějakou malou rošťárnu, které se občas zasmáli i vedoucí. Nikdy to ale nemyslel zle a tak ho mají všichni vedoucí rádi a dost mu toho i prochází. Nejvíce ho vždycky hájí Franta. Ten se teď taky jako první zeptal Radka, co s ním je. Radek ale na Oldu nežaloval a řekl, že nic. Pokusil se i o úsměv, ale Frantu tím nepřesvědčil.

Radka si všiml i Roman. Roman spí s Oldou ve stanu. Od té doby, co je předsedou táborové rady, je úplně jiný. První den na nás mladší taky trochu frajeřil, ale rozhodně nebyl surový. Když se stal předsedou táborové rady, přestal a naopak nám mladším začal pomáhat. Je na svoji funkci patřičně hrdý a nechce nás zklamat. Ostatně ho volili předsedové oddílů a tedy za nás mladší Míša a Kristýna.

Roman měl s Radkem trpělivost. Ptal se ho, jestli je naštvaný na něj, že mu neodpovídá. Radek jenom zavrtěl hlavou, ale zase nic neřekl. Proto se Roman zeptal na Oldu. Radek jenom neznatelně přikývl, ale víc už z něho Roman nedostal. Ostatně Romanovi to stačilo. Zbytek už vytáhl z Martina. Potom Odlovi domlouval, že je to hrozná srabárna, co udělal a že se může jenom modlit, aby to vedoucí z Radka nevypáčili. Olda se asi skutečně bál, protože jsme od něj teď měli dva dny pokoj všichni. Když se potom Radek zase vzpamatoval a začal být zase takový, jako byl dřív, začal Olda zase frajeřit, ale Radka a ani Martina si už nevšímal. Takže si Radek přece jen nakonec prosadil svou a neustoupil a nenechal se od Oldy pokořit.

Hned po téhle příhodě řekla Helena Oldovi, že je trapnej a přestala s ním chodit. Druhý den začala chodit s Jardou, který po ní už delší dobu koukal. Olda měl vztek a řekl jí, že chodí s Jardou proto, že je instruktor a chce mít protekci. Pak začal Olda chodit s Kristýnou.