8/VII

V druhém týdnu našeho pobytu na táboře se výrazně oteplilo, většina z nás vyměnila tepláky a džíny za krátké kalhoty. Z dětí začal nosit jako první krátké kalhoty Radek. Má takové docela pěkné z dost ošoupaných džín, takže podobně jako já, Míša, brácha, Michal a Radek zůstal džínám věrný. Podobné krátké kalhoty mají i Boris s Honzou.

Radek, který přijel na tábor ze všech nejvíc opálený, je teď za dva teplejší slunné dny naprosto rovnoměrně opálený do hněda. Docela mu ta barva kůže barevně ladí k jeho hnědým vlasům.

Od druhého týdne se začaly noční hlídky střídat od druhého konce tábora. Nás teď vždycky budili na noční hlídku Bartáčkovi a my budíme bráchu a Michala. Stále se nic nedělo, až v úterý. To jsme měli hlídku od dvanácti do jedné. Uviděli jsme v jednom stanu světlo a tak jsme tam šli. Ze stanu někdo vylezl, posvítili jsme mu do obličeje. Byl to Bořek. Nevrle nám řekl, ať mu nesvítíme do obličeje. Sklonili jsme teda světlo do země.

"Co se děje?", ptal jsem se. "Kam jdeš?"

"Alan má horečku a dusí se", řekl. "Musíme vzbudit Marušku."

Šli jsme teda s Bořkem ke stanu číslo pět, kde Maruška spí. Dřív se vzbudila Jana a rozespale se ptala, co se děje. Když jí Bořekl řekl, proč je budíme, vzbudila Marušku. Ta vylezla ze stanu a šla se na Alana podívat. Já s Míšou jsme jí svítili. Alan hekal a blouznil. Maruška mu sáhla na čelo a šla vzbudit Edu. Tomu chvíli trvalo, než se oblékl. Maruška se šla zatím taky obléct. Mezitím už šel Eda k autu. Řekl mi, abych mu šel otevřít závoru, že zajede s autem do tábora. Rozběhl jsem se k závoře, ale pak jsem si uvědomil, že nemá cenu spěchat. Eda musí stejně nejdřív dojít k autu, odemknout a nastartovat ho. Zpomalil jsem teda a nechal jsem se Edou zase dohnat. Eda si závoru trochu nadzvedl a podlezl pod ní. Nasedl do auta, já mu zdvihl závoru a Eda vjel do tábora. Maruška se už mezitím stihla obléct. Vzhůru byl i Jarda a pomohl Edovi naložit blouznícího Alana do auta. Pak šel zase spát.

Maruška si sedla dozadu k Alanovi a Eda za volant. Běžel jsem zase k závoře a otevřel jsem jim ji. Bořek se ještě chvíli díval za autem, které ale brzo zmizelo pod kopcem. Pak zalezl do stanu a dlouho nemohl usnout.

Zbytek hlídky se už nic nedělo. Už byla jedna a tak jsme se chystali vzbudit bráchu a Michala. Uslyšeli jsme ale auto a tak jsme běželi k závoře. Eda ale dovnitř nejel a zaparkoval venku. Alan se s nima nevrátil. Zeptal jsem se, kde je. Maruška nám řekla, že má zápal plic a že si ho tam nechali. Eda nás upozornil, že už je jedna pryč. Šli jsme teda vzbudit bráchu a Michala a šli jsme spát.

Druhý den ráno Milan telefonoval Alanovým rodičům. Ti jeli Alana v sobotu navštívit a stavili se v táboře pro jeho věci. Bořek se ptal, jestli se už Alan do tábora nevrátí. Maruška mu řekla, že ne. Protože je teď Bořek ve stanu sám, má noční hlídky společně s Romanem a Oldou.