8/VI

Večer při nástupu jsme dostali s bráchou dopis od rodičů. Na nástupu se totiž vždycky rozděluje došlá pošta, která sem začala chodit hned třetí den. Většinu dopisu psala máma, táta připsal jen pár řádek. Máma psala: "Ahoj Pavle a Martine, doufám, že se tam máte dobře a že nezlobíte vedoucí. Asi si myslíte, že jsem vás nechala na dopis dlouho čekat, když vy jste psali hned první den, ale měla jsem hrozný frmol. Ostatně teď vám aspoň můžu napsat, co je všechno nového. Martina Bartáčka dali do polepšovny. Dozvěděla jsem se to od paní Bartáčkové, kterou jsem náhodou potkala a taky si o tom šuškají všichni v našem domě. Při vyšetřování vyplynulo, že se scházel s nějakou bandou zlodějů a vykrádali byty. On vždycky prolezl tam, kde ti dospělí neprolezli a pak jim otevřel. Sehnali několik svědectví lidí, kteří je zahlédli při útěku. Tak vidíš Pavle, jakého jsi měl kamaráda. Doufám, že do toho nejseš namočenej s ním.

Ti dospělí zloději prý hrozně zapírali, že ho neznají. Bodejť by se taky přiznali, že ho sváděli k trestné činnosti. To by pro ně byla přitěžující okolnost. Málem by na to prý nepřišli, ale hned druhý den po tom, co Martin kradl ve sklepě u pana Vernera, ty dva zlodějě chytli.

Jinak se po Tobě Pavle sháněl nějaký větší kluk. Chtěl vědět, kdy budeš doma. Řekla jsem mu, že se vrátíš 21. července z tábora a pak pojedeš na čtrnáct dní k babičce. Měl hrozně naspěch. Řekl, že jednadvacátého je pryč, ale že se za Tebou pak staví. Ani jsem mu nestačila říct, že pak jedeme zase na Moravu, takže nevím, jestli Tě zastihne, ale snad to tak nespěchá a počká to až po prázdninách." Máma ještě psala několik běžných rad, na co si máme dávat pozor a že nemáme zlobit. Táta připsal, že už máme zařízenou celou chatu. Nám sehnal do našeho pokoje takový nábytek, jaký jsme chtěli.

Docela mě potěšilo, že mě Honzův brácha do konce prázdnin asi nezastihne a po prázdninách bude pěkně sypat penízky. Martina Bartáčka je mi líto. To jsem nechtěl, aby se dostal do polepšovny a aby na něj bylo, že kradl s tou partou. Ale co, aspoň mě nemůže zmlátit za to, co jsme mu ve sklepě s bráchou udělali. Ostatně za to, že je v polepšovně, já nemůžu. Kdyby to šlo, tak bysme ho z toho okénka vysvobodili. Za to, že se zaseklo, nemůžeme. Utekli jsme až na poslední chvíli, jinak by tam pan Verner chytl i nás a lítali bysme v tom taky. A do toho okýnka jsem ho zavřel jen z legrace. Nemohl jsem vědět, že to takhle dopadne.

Další den jsme šli na výlet na Čertovo jezero, který byl pro nejisté počasí odložen. Byla neděle a tak šel s náma i Milan. V táboře zůstal vedoucí dne Jirka a Maruška, která opatrovala nemocného Alana. V táboře s Alanem zůstal dobrovolně jeho kamarád Bořek a tak byl zároveň službou. To zachránilo Pavla s Péťou, protože jinak by si je tu Jirka nechal jako službu, protože jsou z jeho oddílu nejzlobivější.

Na Čertovo jezero je to asi sedm kilometrů. Já s bráchou jsme si s sebou vzali foťáky a cestou jsme fotili. Chvíli jsem šel úplně první a za mnou šel Olda s Helenou. Olda se chtěl vytahovat a tak mi zezadu podrážel nohy. Řekl jsem mu, ať se nefrajeří a nechá toho. Surově mě za to nakopl, až jsem poposkočil. Ještě se tomu smál. Nevšímal jsem si ho teda, jenže mi zase podrazil nohy, že jsem málem spadl na zem. Zastavil jsem se a pustil jsem je před sebe. O kus dál jsem se Oldovi pomstil. Cesta byla dost strmá a šla z kopce. Předstíral jsem, že jsem uklouzl a při tom jsem podrazil Oldovi nohy. Ten zahučel až po kolena do potoka, který teče vedle cesty. Hrozně mi nadával, tak jsem se mu omluvil, že jsem to udělal nerad. Vyléval vodu z bot a tak mě nechal.

Konečně jsme došli k Čertovu jezeru. Všude kolem je les. Ani se nedá celé obejít, protože těsně vedle jsou cedule, ohraničující hraniční pásmo, kam se nesmí. Ty cedule jsme viděli už podél cesty. Šli jsme po silnici, kde byly tyhle cedule z obou stran. Za nima jsou hranice s NSR. Milan navrhl, že se půjdeme ještě podívat k Černému jezeru, které je nedaleko od Čertova. Milan s Jindrou a Martinou šli vpředu. Zhruba uprostřed šel Sváťa s Jardou a na konci šla Jana, Franta a Luboš. Já s Míšou jsme šli taky až vzadu. Brácha s Michalem šli zase vpředu mezi prvníma. S náma vzadu se ještě drželi Pavel, Péťa, Radek a Martin. Pavel s Péťou se bavili tím, že chodili za cedule a zkoušeli, co Jana vydrží. Radek s Martinem to začali hned dělat po nich. Jana jim vyhrožovala, že je zastřelí pohraničníci, ale Pavel se tomu začal smát. Radek s Martinem chodili za cedule dál. Pavel s Péťou šli nejdál dva metry, ale Radek s Martinem se moc rozdováděli a chodili za cedule podstatně dál. Přebíhali přes silnici sem a tam a chodili dost daleko do hraničního pásma. Pavla s Péťou to už přestalo bavit a tak se bavili tím, že Radka s Martinem hecovali. Jana dala Péťovi pohlavek a Pavel utekl dopředu. Jana si s Frantovou pomocí chytla i Martina a ten dostal taky pohlavek, ale jenom malý. Radek Janě utekl, ale už přestal do pásma chodit. Jana si ho volala k sobě, aby mu dala taky pohlavek, ale on začal prosit a slibovat, že už bude hodný. Zdeněk se Janě nabídl, že jí ho chytí a přivede. Nebylo to ale třeba, protože Radek na Janu počkal a tak škemral, že už bude hodný, že mu pohlavek nakonec stejně nedala.

Konečně jsme došli k Černému jezeru. Zase jsme s bráchou fotili. Na chvíli jsme se tu zastavili a potom jsme se pomalu vydali na cestu zpátky. Olda využil téhle zastávky k tomu, aby mě zase nakopl. Má vztek, že jsem ho srazil do potoka. Dost mě ten kopanec bolel a tak jsem si umínil, že na zpáteční cestě poletí do potoka znova. Na příhodném místě jsem zase jako uklouzl a Olda tam tentokrát zahučel až po pás. Hrozně mi nadával, ale Jindra mu řekl, ať nenadává, že jsem to jistě neudělal schválně. Potom jsem šel zbytek cesty radši až úplně vzadu.

Přede mnou šli Bartáčkovi a před nima Vítek a Libor. Kousek od tábora Pavel nakopl Vítka, který se sehnul, aby si zavázal tkaničku. Víťa se skutálel do potoka, kde mu byla voda skoro až po ramena. Franta se Zdeňkem, kteří šli těsně před ním, ho vytáhli. Jana řekla Pavlovi a Péťovi, že si to s nima v táboře vyřídí, že už jich má za celý den plné zuby. V táboře řekla všechno Sváťovi a ten si zase Pavla s Péťou odvedl do lesa. Co se tam dělo, nikdo z nás neví, ale kluci pak byli zase nějaký čas hodní.