8/III

Rozcvičku dnes vedl Jindra. Vyběhl s náma na louku nad silnicí a tam jsme cvičili. Z vedoucích s náma šel ještě Sváťa a instruktoři Franta a Luboš. Když jsme se vraceli z rozcvičky, vypadl Petrovi z kapsy kapesník. Protože jsme se teď trochu skamarádili, tak jsem mu ho dal. Běželi jsme oba poslední, takže jsem ho mohl klidně použít k další pomstě za ty sirky. Mohl jsem zase dát holkám do stanu žáby a pavouky a kapesník tam pohodit. Spolu s Petrem by to odnesl i Pavel. Petr má na kapesníku vyšito Petr B, takže by Sváťa šel na jistotu. Jenže nechci, aby Petr trpěl spolu s Pavlem. Proto jsem to neudělal a Petrovi jsem kapesník vrátil.

Uvědomil jsem si, že stejně Petr B nemusí znamenat jenom Petr Bartáček, ale mohl by to taky být Petr Balík. Jenže všem by bylo jasné, že Petr Balík by takovouhle věc holkám nikdy neudělal. Má v táboře pověst hodného kluka. Ostatně stejných dvojic jmen je tu víc. Mimo Petrů a Michalů, jsou tu ještě dva Pavlové a dva Martinové. Michalové se už díky mému rozlišení na Míšu a Michala nepletou. Horší je to se mnou a s Pavlem. Roman navrhoval, aby se mě říkalo Pavlík, že jsem menší. To jsem ale odmítl, protože nejsem žádnej malej kluk. Tak mi tak říkat nezačali. Vedoucí prostě připojují i příjmení, mimo Jindry a Franty, když volají mě a mimo Jirky a Zdeňka, když volají Pavla. Horší to je s Martinama, ti jsou totiž oba v naší družině. Martin Klokánek si po mém vzoru odmítl nechat říkat Martínek. Tak se zase připojují příjmení a nebo se říká Martinovi Martin mladší a bráchovi Martin starší. Bez problémů to mám já, protože já říkám bráchovi brácho. U Petrů je to jednodušší, protože Petr Bartáček řekl, že mu klidně můžeme říkat Péťo. Jenže vzhledem k jeho chování se do tohoto oslovení vedoucím mnohdy moc nechce. Jana teda navrhla, aby se to obrátilo a Péťo se říkalo Petrovi Balíkovi. To mu se to ale nelíbí, protože je už budoucí sedmák. Tak se teda říká Péťo Bartáčkovi, když je hodný a když zlobí, tak se mu říká Petře a připojuje se příjmení. My děti Petrovi Bartáčkovi říkáme Péťo skoro vždycky. Když je na něj někdo naštvaný, tak na něj volá příjmením.

Hned po snídani se dělal nábor do sportovních turnajů. Milan nám řekl, ke komu se můžeme hlásit na který sport. Pingpong mají na starosti Jirka se Zdeňkem. Jirka organizuje starší kategorii a Zdeněk mladší. Eda má na starosti fotbal. Ten bude organizován jako turnaj oddílů. Za každý oddíl nastoupí šest hráčů a dva náhradníci. Eda přemluvil i holky, aby hrály taky. Sváťa má na starosti šachy, Jindra s Frantou střelbu ze vzduchovky a Martina s Lubošem volejbal a vybíjenou. Tyhle dvě disciplíny budou hrát taky celé oddíly. Milan s Jardou se ujali nohejbalu, v kterém budou hrát tříčlenná družstva.

Přihlásil jsem se úplně do všech sportů. V pingongu jsem se přihlásil do obou kategorií. Jako mladší mám totiž možnost se hlásit i do starší kategorie. Na nohejbal jsem se dal dohromady ještě s Míšou a Markem. Brácha s Michalem se dali dohromady s Petrem. Po zapsání do jednotlivých disciplín byl zbytek času vyhrazen tréninku. Současně byly jednotlivé disciplíny rozlosovány a vedoucí vyvěsili tabulky. Potom většina vedoucích někam zmizela a v táboře zůstali akorát Jirka, Zdeněk, Eda a Maruška. Jirka se Zdeňkem mají službu a tak jsou většinou v kuchyni. Eda dohlížel na pořádek na hřišti a na louce, kde se trénoval badmington. Neměl to nejjednodušší, protože na malém hřišti chtěli někteří trénovat nohejbal, někteří volejbal a někteří badmington. Eda je musel porovnat a při tom musel dávat pozor na ty, co měli zájem o fotbal. Těch ale moc nebylo, jen ti malí si zkoušeli kopat na bránu. Ostatní si věřili natolik, že raději trénovali jiné sporty. Problémy nebyly ani u šachů, kde trénovali jen Vojín s Čendou.

Maruška byla u pingpongu a dohlížela, abysme se u dvou stolů spravedlivě vystřídali. Trochu jsem si zahrál s Míšou a pak jsme se šli podívat na rozlosování. Nejvíce nás zajímal pingpong. S Míšou se můžu setkat nejdříve ve finále a s Michalem v semifinále. S tím jsem celkem spokojený. Horší je to v starší kategorii. Tady dostanu Michala v druhém kole a Míšu nemůžu potkat dřív jak ve finále. Čtyřhru hraju spolu s Míšou. V mladší kategorii můžeme narazit na bráchu s Michalem až ve finále, což myslím odpovídá a ve starších taky. Tam se ale asi k sobě neprobojujeme. To ale záleží hlavně na tom, jak budou hrát ti osmáci.

Na šachy se nás přihlásilo dvanáct a budeme hrát každý s každým jednokolově. Potom se vyhodnotí absolutní pořadí a pořadí mladších. Mladší kategorii bych snad mohl vyhrát, protože šachy umím hrát docela dobře. Možná se umístím celkem slušně i mezi staršíma.

O poledním klidu zapsal Míša do kroniky. Taky namaloval pár obrázků, ale tak pěkné jako Markovy nejsou. Míša nakreslil, jak myjeme hrnec a potom jak vaříme v kuchyni jídlo. Kreslí, na rozdíl od Marka, pouze tužkou. Přesto jsem se ale poznal a bráchu taky. Podobní si jsou i Marek s Petrem, Franta a hlavně Radek.

Po poledním klidu jsme nastoupili na bojovou hru. Bude tam i kimova hra a tak si nesmíme s sebou brát ani tužku ani papír. Protože s sebou s Míšou nosíme bločky s tužtičkou, které máme stále pro případ potřeby u sebe v kapse, tak jsme si je teď nechali na startu u Sváti. Sice o tom většina dětí ani neví, že nosíme v kapse bloček s tužkou, ale je to jistější. Stejně bysme ho cestou nepoužili, protože by to bylo nepoctivé, a kdyby si toho někdo náhodou všiml, že jsem je měli s sebou na trati, byly by zbytečné komplikace.

Težiště bojovky spočívalo hlavně v tom neztratit cestu, která byla značena pochodovými značkami. Po cestě bylo několik stanovišť. Každá dvojice dostala startovní lístek, kam zapisovali vedoucí z jednotlivých stanovišť splnění úkolů. Běželi jsme po dvojicích, jako první běželi Piráti, kteří mají službu. Já s Míšou jsme běželi devatenáctí. Neběželi jsme zbytečně moc rychle, abysme neztratili šipky. To se vyplatilo, protože několik dvojic jsme předběhli díky tomu, že ztratily cestu a musely ji znova hledat, čímž ztratily čas.

Doběhli jsme na první stanoviště, kde byla zdravověda, kterou má na starosti Maruška. Díky Míšovi jsme vyvázli bez trestných minut. Běželi jsme dál. Málem jsme přehlédli text v morseovce. Na poslední chvíli jsem si ho všiml. Teď se uplatnila Míšova dobrá znalost morseovky. Já sice umím morseovku taky, ale luštil bych to nejméně čtyřikrát déle než Míša. V textu bylo, že máme do cíle přinést list javoru, dubu a buku a u cíle máme podat hlášení, které pro případ naší hlídky bude znít takto :"Hlídka číslo devatenáct dorazila do cíle ve složení Michal Procházka a Pavel Moravec."

Běželi jsme dál a cestou jsme se dívali po zmíněných stromech. Málem jsme přehlédli další stanoviště, kde byl Eda. tady se házelo granátem na cíl. Každý jsme měli tři hody. Míša první minul a tak jsme dostali trestnou minutu. Běželi jsme dál. Následovala topografie, u které byl Milan. Zorientovali jsme mapu a určili jsme azimut. Dále jsme určili každý jednu mapovou, jednu pochodovou a jednu turistickou značku.

Asi o pět set metrů dál jsme u Franty stavěli stan. I tady jsme to zvládli bez trestných minut. Běželi jsme další úsek k Jindrovi, kde jsme po laně přelezli malou rokli a o kousek dál u Luboše jsme určovali dopravní značky a odpovídali na otázky z dopravní vyhlášky. Opět jsme prošli bez ztráty.

U Martiny byly pro pionýry otázky o pionýrské organizaci a pro nás nepionýry otázky z kultury. Jednou jsme chybovali a dostali jsme za to třicet trestných vteřin. Zase jsme kus běželi. U Jany jsme určovali druhy ohnišť, luštili jsme šifru, určovali sever podle hodinek a slunce a ještě jsme určovali jedlé a jedovaté houby. Za Janou následovala Kimovka. bylo tu dvacet mapových značek a u nich písmena. Značky byly v ohraničeném obdélníku asi šest metrů širokém a deset metrů dlouhém. Každý jsme šli po jedné straně.

Po Kimovce jsme ještě běželi asi pět set metrů a doběhli jsme ke střelbě ze vzduchovky. Střílelo se na tři kovové panáčky a každý na to měl pět ran. Všechny jsem je sestřelil třemi ranami a Míša čtyřmi. Za tři ušetřené rány jsme měli k dobru minutu a půl. Doběhli jsme asi pětadvacet metrů do cíle, kde jsme řekli, co jsme viděli v Kimovce a předali jsme ty listy. Já jsem ještě podal hlášení a vzali jsme si od Sváti zpět naše bločky.

Bojovka skončila akorát před večeří. Vedoucí po večeři honem počítali výsledky a my měli až do nástupu osobní volno. Dohlíželi na nás instruktoři. Na nástupu jsme se dozvěděli výsledky. V mladší kategorii jsme první a v absolutním pořadí pátí. To je perfektní úspěch. Celkově vyhráli Roman s Oldou, druhá je Helena a Hana a třetí Marek a Petr. Čtvrtí jsou Oskar a Gusta. Těsně za námi, tedy šestí, jsou Alan a Bořek. Brácha s Michalem skončili celkově sedmí, což je taky slušné. Osmí jsou Bartáčkovi, kteří jsou hodnoceni jako starší, protože Pavel je už starší. i když Péťa vyšel teprve čtvrtou třídu a tedy je ještě mladší. Péťa mohl klidně běžet s Vojínem a byl by v mladší kategorii, ale nechtěl. Tak musel běžet Vojín s Čendou a taky byli jako starší, protože Čenda už letos vyšel šestou třídu. Skončili jako předposlední, za nima už byli jenom Víťa s Liborem.

Za první místo v kategorii jsme dostali deset bodů a za páté místo v absolutním pořadí další tři body. Protože jsme za úklid dostali pět bodů a za službu dalších pět bodů, máme už třiadvacet bodů. Celkově se zatím dělím s Míšou o první místo a o třetí a čtvrté místo se dělí Marek s Petrem. Pátí až šestí jsou brácha a Michal. Na sedmé místo se tlačí pět zájemců: Roman, Helena, Hana, Martin a Radek. Náš oddíl je teda jasně nejlepší.

O noční hlídce, kterou jsme měli v noci, se nic zvláštního nedělo. Chodili jsme po táboře a občas jsme se podívali, jestli nezmizelo Edovo auto.