5/II

Republika se udržela až do prázdnin. Během toho se ale ještě událo mnoho věcí. V půli dubna mi Martin řekl, že se budou začátkem prázdnin stěhovat na druhý konec Prahy. Pojedou hned prvního července ráno. Krátce na to jsme šli s Vláďou na motokros, sehnal nám volné lístky. Pak nás zase povozil Vláďův brácha Pavel v soutěžním vozu. Vláďa nás vzal na trénink na závody do vrchu. Pavel nás každého kousek svezl. Bylo to perfektní, i když s námi nejel tak rychle, jako jezdí při soutěžích. Přesto s námi jel rychleji, než jezdíme s tátou. Pavla jsme si velice oblíbili. Má stále veselou povahu. Při pingpongu tenkrát dokázal spravit náladu Martinovi a teď nás všechny povozil. Řídit nás ale nenechal. Říkal, že kdyby se něco stalo, tak by mu sebrali licenci. Občas si taky přišel s námi zahrát pingpong a přesto, že je velmi dobrý, tak umí hrát i s hodně slabším tak, že to toho slabšího baví. Vláďa viděl, jak jeho bráchu obdivujeme a tak na něj začal být pyšný a začal se s ním vytahovat. Dokonce i Ivan s ním už kvůli tomu nekamarádí tolik jako dřív. Michal Gazda Vláďu rád popichuje. Pokaždé, když Pavel nedojede nebo má defekt, tak se Vláďovi vysmívá. My to Vláďovi docela přejeme, protože s ním pomalu není k vydržení. Vláďa se jednou kvůli tomu s Michalem Gazdou popral, ale prohrál.

Jednou dávali v televizi rallye. Pavel tam ke konci dostal smyk a havaroval. Přenos hned po tom skončil a tak jsme nevěděli nic bližšího. Tohle ale Michalovi Gazdovi stačilo. Hned druhý den první přestávku se začal Vláďovi vysmívat, že Pavel zase nedojel. Jenže Vláďa mu tentokrát dal pěstí do obličeje, až Michal upadl. Vláďa se na něj vrhl a začal ho mlátit. Michal byl tak překvapený, že se dostal pod Vláďu. Pod náporem jeho ran si akorát kryl obličej, ale ne moc úspěšně. Vláďa mu začal otloukat hlavu o dlaždičky, až jsme čekali, kdy mu ji rozbije. Dost lidí to Michalovi přálo, protože už zase začínal trochu frajeřit. Z té Vánoční příhody se už vzpamatoval a teď mu otrnulo. Martin je chtěl odtrhnout, ale sám na to nestačil a nikdo mu nechtěl pomoct. Míša by sice ochotný byl, ale při jeho velikosti by na to nestačili.

Divil jsem se, jak se Vláďa do Michala tak prudce pustil, nikdy jsem ho takhle vzteklého neviděl a teď snad chtěl Michala umlátit. Tomu už tekla z obličeje krev. Tekla mu z nosu a z úst. Byl už tak otřesený, že se už ani nebránil. Vláďa mu stále mlátil hlavou o zem. Zasáhl učitel Pavlíček, jehož příchod jsme skoro ani nezpozorovali. Měl práci dostat Vláďu z Michala. Michal zůstal ležet na zemi. Z obličeje mu tekla krev a brečel. Vláďa taky brečel a to jsem nechápal. Vždyť Michal se nezmohl mu dát ani jednu ránu.

"Proč brečí Vláďa, to teda nechápu", řekl jsem nahlas. Martin mi to vysvětlil jednou větou: "Pavel se včera zabil."

"Co?", zeptal jsem se udiveně a přeběhl mi mráz po zádech.

"Pavel se zabil", opakoval Martin. "Dneska to bylo v novinách."

Zamrazilo mě. Takový to byl bezva kluk a zabil se. Teď už jsem Vláďu chápal. Já na jeho místě bych Michala snad zabil. Jenže Michal to asi taky nevěděl. Já chtěl dneska taky Vláďu popíchnout. Ještě, že mě Michal předběhl, jinak bych tady asi teď takhle ležel já. Zpráva o Pavlově smrti s námi všemi otřásla.

Pavlíček začal zjišťovat, co se stalo. Vláďa ale nebyl pro brek schopný souvisle mluvit a vůbec mu nebylo rozumět. Brácha s Lubošem Šolínem se ujali Michala Gazdy a pomohli mu vstát. Měl asi trochu otřes mozku, protože jim málem spadl. Pavlíček pochopil, že ani z něho teď nic nevypáčí. Naštěstí mu to vysvětlil Martin, který věděl i důvod rvačky.

Pavlíček Martina mlčky vyslechl. Potom nám řekl, že až dáme Michala do pořádku, že ho máme poslat za ním do kabinetu. Vláďu si odvedl s sebou. Jenže než z něj něco vypáčil, musel ho nechat, aby se uklidnil. Brácha s Lubošem odvedli Michala k nim do třídy. Tam ale nevěděli, jak mu pomoct. Sice mu omývali krev vodou, ale spíš nalili vodu na zem, než mu pomohli. Holky pomoct nechtěly, protože mají na Michala vztek. Brácha teda zašel za našima holkama. Vlasta se ho zeptala, proč mu nepomůžou jejich holky. Brácha jim vysvětlil, že jsou na Michala naštvané. Vlasta mu na to řekla, že ony mu ze solidarity taky nepomůžou. Ostatně neměl prý Vláďu popichovat. Holky totiž Vláďu přímo zbožňují, přesto že se tak vytahuje. Brácha chtěl už odejít, že teda půjde pro učitelku, aby Michalovi pomohla zastavit krev. V tom se ozval Martin: "Holky, neblázněte. Jestli se do toho zaplete Ravářka, tak bude mít Vláďa dvojku z chování!"

"Vždyť už o tom ví stejně Pavlíček", namítla Jana.

"Jo, jenže ten je dobrej a nebude z toho nic dělat", zařval na ni vztekle brácha.

"Hele, neřvi na mě a odprejskni", křikla na bráchu Jana. Brácha zařval: "Jste pitomé slepice" a šel pryč. První vstala Zuzana. "Já teda jdu", řekla a Pavla se k ní hned přidala. Spěchaly, než dojde brácha pro Ravářovou. Brácha ale čekal na chodbě. Zuzka mu řekla: "Hele, my u tebe nejsme žádné slepice" a chtěla mu dát pohlavek. Brácha se ale sehnul a holky ho už nechaly a šly raději za Michalem.

"Vy dvě nejste slepice", řekl brácha, který byl rád, že někoho sehnal. Pak šel hned za nimi, aby jim případně pomohl.

Holky ze 4.A začaly našim holkám nadávat. Zuzka jim řekla, že někdo Michala ošetřit musí. Hádavá Klára jí ale řekla, ať si ho ošetří učitelka. Jenže brácha na ni vyjel, že je pitomá slepice, že by měl Vláďa průšvih. Kdežto, když to bude řešit jenom Pavlíček sám, tak to dopadne dobře. Klára na to řekla: "To určitě. Jen se s tím vaším Pavlíčkem nezblázněte. A za tu slepici dostaneš" a vyběhla na bráchu.

Brácha je o hlavu menší než Klára, ale stejně se jí nebál. Dana, která stále vedle, jí ale zadržela, že půjdou radši pomoct Zuzce a Janě. Klára ji poslechla. Ostatně věděla, že brácha by se od ní stejně zmlátit nenechal. Aspoň mu vynadala za to, jakou tu udělal potopu.

Holky Michala ošetřily a brácha ho odvedl do kabinetu. Michal se ještě trochu motal a před tím zvracel, naštěstí do umyvadla. Pavlíček si ho vzal do sborovny, protože Vláďa se ještě neuklidnil. V kabinetu s Vláďou zůstala učitelka Benková. Od bráchy jsem se dozvěděl, že Pavlíček si Michala vyslechl. Poznal, že Michal o Pavlově smrti nevěděl. Dozvěděl se od ní až od Pavlíčka a dost ho to zarazilo. Taky měl Pavla rád. Řekl, že to nevěděl a že se Vláďovi omluví. Pavlíček s ním šel do kabinetu. Vláďa se už trochu uklidnil, ale jak uviděl Michala, tak se na něj chtěl zase vrhnout. Pavlíček ho ale zadržel. Řekl mu, že Michal o Pavlově smrti nevěděl. Michal se mu pak omluvil, že ho to moc mrzí. Pak se zase Vláďa omlouval Michalovi za to, že ho tak zřídil. Tak je nakonec Pavlíček poslal do tříd a nic se jim nestalo. Brácha pak hned triumfoval nad holkami z jejich třídy. Uznaly, že Pavlíček je formát.

Po té rvačce se Michal Gazda i Vláďa změnili. Oba se přestali vytahovat a frajeřit. Ostatně Vláďa se teď už neměl s kým vytahovat. Na Pavla jsme ale všichni vzpomínali ještě dlouho. Byli jsme mu na pohřbu. Petra Maška to taky hodně sebralo. Oba Pavlovi bráchové na pohřbu plakali. Mě, Martinovi, Míšovi a bráchovi bylo taky do breku, ale ovládli jsme se.