Na úvodní stránku



5/I

Miloslav Fuček

Kamarádi

Přečteno: 1600


Kapitola pátá, I. část


V půli ledna jsme si s Martinem začali hrát na republiku. Přidala se k nám celá naše třída, dokonce i holky. Během týdne to s námi hráli i béčáci a céčáci a postupně se přidali i čtvrtáci a mladší. Nakonec neodolali ani starší. Šesťáků se přidalo dost, sedmáků už míň a osmáci jen dva. Prvních čtrnáct dní to ani republika nebyla, byla to spíš prvobytně pospolná společnost i když jsme jí říkali Pražská republika. Hráli jsme to všude. Každý si vybral funkci, jakou chtěl a prostě jsme si hráli. Někdo dělal policajty, někdo zloděje, někdo učitele, někdo žáky a podobně. Byla i armáda. Když už nás bylo ve hře dost, tak jsem navrhl, že bysme tomu měli dát nějaký řád. Martin souhlasil a tak jsme se rozhodli, že uděláme volby na prezidenta a do vlády. Jenže každý chtěl být kandidátem, zejména starší kluci. Martin teda navrhl, že každá třída si může zvolit jen dva kandidáty, z nichž jeden bude kandidovat na prezidenta a druhý do vlády. Hned jsme si navrhli, kteří ministři budou vládu tvořit. Ve vládě bude dále předseda vlády. Jednotliví ministři budou mít svoje ministerstva, kde budou mít další lidi. Ministr spravedlnosti bude současně hlavním soudcem a bude mu podléhat prokuratura a ještě jeden soudce, který ho bude v případě potřeby zastupovat. Ministr financí si zase určí ředitele banky a tak podobně se utvoří i další ministerstva. Budou i národní výbory, každá třída, kde hraje alespoň třetina žáků, bude mít svůj národní výbor. Chvíli jsme se dohadovali, pod koho budou spadat. Nakonec jsme je dali přímo pod předsedu vlády.

Odpoledne jsme s Martinem vymýšleli zákony. Občas přispěli dobrými nápady i další kluci. Měli jsme dvě stě padesát paragrafů, které určovaly právní řád republiky. Dlouho jsme rozmýšleli, jak trestat. Jednoznačné jsou pokuty, protože budeme mít svoje peníze. Vězení je ale třeba dost omezené, protože nemůžeme nikoho nechat ve vězení třeba přes noc. Vylepšili jsme to ale tím, že ve vězení budou odsouzení buď pracovat nebo třeba cvičit. Takže někoho odsoudíme k vězení s tím, že tam musí během svého pobytu udělat třeba sto dřepů. Padl i návrh na tělesné tresty a na mučení. Dost lidí bylo proti. Nakonec jsme tento trest postavili na roveň trestu smrti, tedy jako mimořádný trest. Za tím účelem budeme mít taky katy.

V jednotlivých třídách nastaly volby. V naší třídě vyhrál přesvědčivě Martin. Šlo teď o druhého kandidáta. Měl jsem stejně hlasů jako Míša. Martin podpořil mě, že jsem to s ním vlastně vymyslel já a tak bych se měl stát druhým kandidátem já. Míša proti tomu neprotestoval a ustoupil. Byl jsem Martinovi za ten návrh velice vděčný a Míšovi jsem slíbil, že jestli dostanu nějaké dobré ministerstvo, tak si ho vezmu k sobě na nějaké dobré místo.

Druhý den jsme měli listinu kandidátů z jednotlivých tříd a proběhly centrální volby na prezidenta. Protože by ale každá třída volila svého kandidáta a tak by vyhrál ten, z jehož třídy je v naší republice nejvíc lidí a to by nebylo spravedlivé, vymyslel Martin, aby každý dával tři hlasy. Tím musí dát i hlasy kandidátům z jiných tříd a ty už jistě nebudou tak jednoznačně rozděleny. Tenhle nápad se všem líbil a ocenili ho i osmáci. Ti jsou jen dva a tak by neměli ve volbách vůbec šanci.

Odpoledne jsme se sešli u nás ve sklepě, kde je nejvíc místa. Začalo sčítání hlasů. Dalo to přes dvě hodiny práce. Vyhrál Martin. Určitě mu pomohl ten nápad s provedením voleb. Teď přišla objektivní připomínka Michala Gazdy, že zbylých kandidátů do vlády je hrozně moc a že při dalších volbách bude zmatek. Rozhodli jsme se teda, že za každou třídu bude zase kandidovat jen jeden kandidát. Z druhých kandidátů se doplním mezi první pouze já, protože Martin je prezidentem a do vlády už tedy volen nebude. To byl návrh Martina, s kterým ostatní souhlasili. Uvědomil jsem si, jaké mám štěstí, že byl Martin zvolen prezidentem, protože jinak bych jako druhý kandidát neměl šanci se do vlády dostat.

Volby proběhnou zítra ve škole. Než jsme se rozešli, tak jsme ještě ostatní seznámili se zákoníkem, který jsme vytvořili. Líbil se a já s Martinem, kteří jsme jeho hlavní tvůrci, jsme za něj sklidili obdiv. I oba osmáci řekli, že je to dobré a hlavně, že jsme tam dali úplně všechno. Zdeňkovi se líbilo, že jsme tam dali i zákon o amnestii prezidenta republiky a že je hned prvním paragrafem. To byl můj nápad a Martin to hned Zdeňkovi řekl. Amnestie sice nebyla prvním zákonem, který jsme vymysleli, ale protože jsme ji považovali za důležitou, tak jsme ji zařadili na první místo a ostatní zákony jsme přečíslovali.

Zákoníkem jsem si získal popularitu i v jiných třídách a to mi při volbách prospělo a byl jsem do vlády zvolen. Jednotlivá ministerstva jsme si vybírali podle toho, kolik jsme měli hlasů. Nejvíc hlasů měl Ivan a vybral si ministerstvo národní obrany. Druhý byl Radek Šimek, který si vybral ministerstvo vnitra. Já měl stejně hlasů jako Milan Kracík a Martin Klokánek. Milan chtěl být předsedou vlády, takže s ním problémy nebyly. Já a Martin jsme ale oba chtěli být ministrem spravedlnosti. Tentokrát mě podpořil Míša, který řekl, že když jsem ty zákony vymýšlel spolu s Martinem Bartáčkem, že bych měl dostat před Martinem Klokánkem přednost. Martin Bartáček o tom dal hlasovat a velká většina s tím souhlasila. Martin Klokánek si teda vybral ministerstvo obchodu. Brácha si vybral ministerstvo financí.

Ustanovil jsem si advokátní kancelář. Míšovi jsem dal vybrat, jestli chce být obhájcem nebo prokurátorem. Vybral si obhájce. Prokurátorem se stal Robert. Dalším advokátem je Jakub Lapka, který je druhým obhájcem a současně i zástupcem prokurátora. Řekl, že podle potřeby bude klidně dělat obojí.

Ministr vnitra Radek jmenoval prezidentem policie Jirku Bartoše z béčka. Jirkův táta dělá na kriminálce. Jirka si hned kolem sebe soustředil mohutný policejní aparát. Své nejlepší kamarády Slávka a Hynka Petříčka udělal komisařema.

Začaly se volit národní výbory. U nás se stal předsedou Ondra Korálek a aby se holky přestaly bouřit, tak si vzal Katku Lapkovou jako sekretářku. Katka si na národní výbor prosadila ještě Pavlu Mařatkovou a Zuzku Konečnou. Další holky se uplatnily ve školství. Ministrem školství je Zdeněk, který jmenoval inspektory Petra Maška z osmé A a Lenku Plachou z sedmé A. Vznikly tři školy a Lenka si na dvou prosadila ředitelky. Ředitelem třetí školy se stal Pepa Doležal, který hned udělal Radima svým zástupcem. Na této škole učí taky Vojín.

Martin dal za úkol bráchovi a Michalovi, kterého jmenoval brácha ředitelem banky, aby vyrobili přes sobotu a neděli peníze. Kluci v pátek vyráběli, ale pak udělal ministr sportu mistrovství republiky v pingpongu a to trvalo celou sobotu a neděli. Vybojoval jsem bronzovou medaili ve dvouhře a s Míšou jsme se ve čtyřhře dostali až do finále, kde jsme prohráli se Šimkovými.

V pondělí peníze hotové nebyly a tak jsem vyzval prokurátora, aby na bráchu a Michala Gazdu podal žalobu. Konal se soud. Obhajoval je Míša. Chystal jsem se oba odsoudit k dost vysokým trestům, ale Míša je z toho dostal. Našel spoustu polehčujících okolností a vyžádal si i podporu ministra sportu. Tak byli osvobozeni s tím, že peníze musí udělat do zítřka. To splnili za cenu toho, že na tom makali celý den a ještě jim pomáhal Luboš Šolín, Marek Polák a David Motyčka. Luboše a Marka si vzali k sobě na ministerstvo, Davida nemohli, protože ten dělá v jejich třídě předsedu národního výboru, což má lepší.

Ministerstvo sportu pracovalo skutečně dobře. Michal Šimek dělal jednu akci za druhou. Následovaly závody na bobech, mistrovství republiky v krasobruslení, v hokeji a další. V létě byly letní discipliny jako fotbal, atletika, cyklistika a podobně. Měli jsme i svoje olympijské hry. Ivan je taky aktivní, ale nemá s kým válčit, protože chybí nepřátelská armáda. Dělal teda vojenské přehlídky, povyšoval, rozšiřoval armádu a povolával do základní vojenské služby. Tak jsem dostal k soudu i několik případů dezerce. Vojenský soud nemáme a tak jsem tyhle případy řešil já. Míša v těhle případech nenašel moc argumentů pro obhajobu, protože dezerce je v našem zákoníku dost jasný případ a tak jsem většinou odsuzoval k nejvyššímu trestu, který náš právní řád má. Byli to naštěstí menší kluci a tak s nima kati neměli problémy. Ostatně Mirek Balcar je dostatečně silný a navíc je k mladším klukům dostatečně shovívavý.

Dostal jsem k soudu civilní případ, v kterém se Petr dostal do šarvátky s Liborem. Tak napůl z legrace se prali. Petr Libora nakopl a ten to dal k soudu. Míša hájil zase perfektně a tím mě štval, protože to není žádná legrace, když každého osvobodí. Kdybych to byl věděl, tak bych mu tu funkci nedal. Už jsem mu i říkal, ať nehájí tak zuřivě, ale on řekl, že má profesionální čest a kašlal na mě. Teď jsem aspoň prosadil, že Petr musel dělat padesát dřepů. Moc se mu to nelíbilo a začal mi vyhrožovat. Prokurátor Jakub řekl, že ho žaluje za urážku soudu. Za to dostal Petr pokutu. Tu už přijal bez reptání.

Petr dělá v naší republice ilustrátora, protože umí hezky kreslit. Má měsíčně (u nás ve skutečnosti týdně) příjem dva tisíce pražských korun (zkratka Pk). Dostal pokutu tisíc pražských korun. Petr ilustruje povídky Radka Holuba. Ten píše povídky a spolu s dvojčaty Pechlátovými vydávají noviny, které nazvali Ravora, podle prvních slabik křestních jmen: Radek - Vojta - Radek. Dvojčata sice moc dobře psát neumí, ale reportáže třeba ze sportovní akce zvládnou celkem dobře. Radek Holub píše do Ravory fejetony a politické úvodníky. V prvním čísle popsal volby prezidenta a vlády, v dalším čísle chválil ministerstvo sportu, potom ministerstvo národní obrany a podobně. Dvojčata mají doma psací stroj a tak Ravoru píšou na stroji. Vojta umí psát všemi deseti a tak Ravora někdy vychází i v nákladu padesáti výtisků. Vojta rozmnožil i Radkovy povídky. Velice úspěšná byla povídka o dvou desetiletých klucích, která je trochu humorná. Celkem ji musel Vojta napsat stokrát, aby uspokojil zájem. Radek se tak stal slavný a hlavně bohatý. Jeho povídka se prodávala za padesát pražských korun a Radek má z každé prodané čtyřicet pražských korun. Kupovali to i osmáci a zájem měli i lidi mimo republiku. To byla zase práce pro ministra zahraničních věcí, protože ministra zahraničního obchodu nemáme. Ti, co nabídli protislužbu, protože naše peníze nemají, povídku dostali. Někteří kvůli téhle povídce vstoupili do naší republiky. Radek měl brzo slušné konto v bance. Navíc proslavil svými články i Ravoru. Její redakce se brzo rozrostla. Přišly sem dvě holky, které umí psát na stroji a taky ho doma mají. Poptávka po Ravoře se stále zvyšovala, takže měly obě práci. Začala taky stoupat cena, nejdříve na dvě a potom na pět pražských korun. Zájem byl i v zahraničí.

Ministr obchodu Martin Klokánek ke mě podal žalobu na Radka Holuba. Důvodem bylo, že několik kluků z devítky a osmičky nabídlo Radkovi za novou knihu povídek pět korun a Radek jim ji prodal. Bylo to poškozování republikového obchodu. Radek takhle utržil padesát korun a republiku ochudil na daních o padesát pražských korun. Z každé prodané povídky, která stojí padesát pražských korun, dostává totiž Radek čtyřicet pražských korun, pět pražských korun dostává tiskárna a pět státní pokladna. Radek prodal povídek deset.

Míša z toho zase Radka dostal s pokutou deset tisíc pražských korun. Zpřevracel všechny paragrafy, které jsme s Martinem vymysleli, až jsem se divil. Ani se mi nepodařilo prosadit, abysme mu těch padesát korun, které utržil, zabavili. Tak Radkovi ani ta pokuta moc nevadila, protože přece jenom mezi skutečnými penězi a našimi je rozdíl. Ovšem Robert se jako prokurátor v tomhle případě moc nevyznamenal. Pořád jsem mu musel napovídat, jenže on to zvoral. Trochu to potom odčinil v procesu s Vojínem. Tam to měl ale snažší, protože Míša Vojína odmítl obhajovat. Věděl, že by ho z toho dostal, ale já a ostatní kluci bysme mu pak hrozně nadávali. Tak prostě řekl, že Vojína hájit nebude. Ochotně se toho ujal Jakub. Ten mi plně vyhovoval. Tvářil se, jak se snaží, ale při tom to naschvál voral, ovšem jen tak, aby to Vojín nepochopil.

Vojín byl zažalován za to, že ve škole šikanuje žáky. Stěžoval si na něj ředitel školy Pepa Doležal a inspektor Petr. Vojín se skutečně k prvňákům a druhákům chová hrozně. Vytahuje se na ně a některé i bije. Odsoudil jsem ho k nejvyššímu trestu, přestože v tomhle případě to náš zákoník nepřipouští. Vojín ho ale nezná a tak to nevěděl a Jakub ho hájil schválně špatně, tak na to neupozornil. Mirek si na Vojínovi zgustnul a Vojín šel žalovat. Mirek dostal poznámku. Vojín za to šel před soud, tentokrát pro vlastizradu. Jakub mu vynadal, jak ho má hájit, když se nechá zažalovat za takovouhle věc. Znova se tvářil, jak se snaží. Jenže tentokrát by se i snažit mohl, ale v tomhle případě by Vojínovi nepomohl. Rozsudek byl stejný jako minule.

Jakub tentokrát docílil, že Vojín nežaloval. Nevím, jak to docílil, ale slyšel jsem, že Vojínovi řekl, že ho jinak už nebude obhajovat a bude to mít ještě horší. Vojín se teda chtěl odhlásit z naší republiky. Jenže §106 praví, vycestování z Pražské republiky se nepovoluje. Vojín byl zažalován za pokus o neoprávněné opuštění republiky a znovu dostal nejvyšší trest. Začal mi nadávat a přišla žaloba za urážku soudu. Při tomhle procesu byl Jakub nemocný a tak Vojína hájil Míša. Vojín dostal za urážku soudu jenom pokutu. Bude ji ale muset splácet, protože tolik peněz si ještě v naší republice nevydělal. Michal Gazda mu dal půjčku na desetiprocentní úrok za týden.

V Ravoře se objevil buřičský článek od Radka Holuba, že soud postupuje příliš brutálně a není demokratický. Radek poukazoval na to, že není možnost se proti rozsudku odvolat. Napsal jsem tedy do Ravory jménem ministerstva spravedlnosti článek, který otiskli:"Milý čtenáři, nedávno bylo napadeno ministerstvo spravedlnosti, že jeho soudní aparát není dostatečně demokratický a že náš soud postupuje příliš brutálně. Nespokojenec Radek Holub nás napadá, že není možnost odvolání proti rozsudku. To je celkem logické, když máme jen jeden soud. Ke komu by se měl odsouzený odvolávat? Znova k tomu samému soudu? Vždyť to by nemělo smysl. Žádný soudce přece ze dne na den nezmění svůj rozsudek. A to, že jsou tresty příliš tvrdé? To je také nesmysl. Soud třeba přinutil ministerstvo financí, aby udělalo peníze. Bez toho bysme provozovali směnný obchod jako ve středověku. Rovněž dezertování je nutno tvrdě postihovat, vždyť obrana vlasti je nejčestnější povinností. Jiné země dávají za dezertérství provaz. No a o případu učitele Hynka Klokánka už ani nemluvím. Ten klidně týrá naši nejmladší bezbrannou generaci, která mu byla svěřena a v které je naše budoucnost. Za to je i ten nejvyšší trest malý. Rovněž obohacování se na úkor republiky je nebezpečné. Připadá mi směšné považovat za vysokou pokutu 10 000 Pk, uloženou někomu, kdo má na svém kontě v bance přes sto miliónů Pk a ještě se obohacuje na úkor republiky. Nejlepší pak je, když má ještě tu drzost napadat naše soudy."

Můj článek měl celkem ohlas. Jenže Radek si to nenechal líbit a odpověděl, že překrucuju fakta, že mu vůbec nešlo o něho ani o dezerci, ale že třeba v případě Vojína už byly další žaloby zbytečné. Taky zpochybnil §106 a napsal, že by soudy měly být rozhodně dva. Napsal jsem další článek, v kterém jsem s ním polemizoval o §106. Ostatně celý zákoník byl schválen vládou hned po jejím zvolení. To byl můj hlavní argument. Můj článek nebyl tentokrát tak úspěšný.

S Martinem a Míšou jsme se bavili o odvolacím soudu. Oba byli toho názoru, že by být měl. Proto jsem náš soud prohlásil za hlavní a zřídil jsem soudy prvního stupně při národních výborech. V naší třídě jsem to svěřil Míšovi. Doufal jsem, že se ho tím zbavím jako obhájce. Míša to přijal, ale jako obhájce zůstal taky.

Prosadil jsem, že závažnější případy, jako vlastizradu a podobné přečiny proti republice, bude řešit přímo hlavní soud. S tím Martin souhlasil. Drobné šarvátky řešily jednotlivé soudy prvního stupně. Pokud se mi zdál rozsudek soudu prvního stupně moc mírný, tak jsem ho prozkoumal, na což mám jako nadřízený orgán právo a vrátil jsem ho k opětnému vyřešení s doporučením přísnějších trestů. V jednom případě mi nahrál Libor, který se sám odvolal. Já mu rozsudek patřičně přiostřil. Libor mi za to začal nadávat a tak šel k soudu za urážku soudu. Tento případ dal Jakub na můj popud rovnou k našemu hlavnímu soudu.

Ještě před soudem s Liborem napsal Radek Holub další článek, v kterém mě napadl. Psal, že urážka soudu není tak závažná, aby musela jít přímo k hlavnímu soudu. Potom psal ještě o tom, že všechny země mají zásadu, že při odvolání se neukládá vyšší trest, jenom my ne. Napadl celý náš soudní systém. Hned na to vydal krátkou povídku zaměřenou proti mě. Nejhorší na tom bylo, že byla komická, že se tomu smál i Martin. Oba jsme museli uznat, že je to vtipné, ale Martin uznal, že mě v tom nemůže nechat. Napsal do Ravory článek, v kterém podpořil mé rozhodnutí ohledně projednávání urážky soudu přímo u hlavního soudu. Psal, že soud je důležitý státní orgán a že je nutné udržet jeho autoritu. Prokurátor Jakub zažaloval Radka Holuba a Vojtu Pechláta. Všechny tři procesy se konaly u hlavního soudu týž den.

Před těmito procesy jsem měl ještě jedno odvolání ze sedmičky. Odsoudili Viktora Mařatku za nerespektování nařízení národního výboru. Odmítl poslat své dítě do školy. Jeho dítětem je jeho bratranec ze čtvrté A. Žalobu na něj podal předseda národního výboru na popud inspektorky Plaché. Mě se ale nechtělo si to s Viktorem rozházet, protože je to sedmák a tak jsem starý rozsudek zrušil a případ jsem vrátil k projednání soudu prvního stupně. Doporučil jsem mírnější trest, pokutu do maxima sto pražských korun. Viktor byl spokojený a já mám navíc argument proti Radkovi Holubovi, že taky rozsudky zmírňuju.

Začal proces proti Liborovi. Míša ho zase dobře obhajoval, ale Jakub se taky snažil. Následoval proces s Vojtou Pechlátem, který byl zažalován za to, že vydal Radkovu povídku. Vojta se bránil, že on ji nemnožil, jenže je šéfem tiskárny a tak mu to nebylo nic platné. Míša ho hájil, že je to pouze nepřímá vina, což měl pravdu. Jakub teď nebyl tak aktivní, jako v předchozím případě, ale prosazoval zákaz činnosti. Tak byl Vojta degradován a odsouzen k pokutě tisíc pražských korun. Navíc dostal ještě podmínečný trest vězení osmi hodin se zkušební dobou jeden měsíc. Šéfem tiskárny se stal jeho brácha. Robert hned podal žalobu na Evu Ďoubalíkovou z osmičky, která povídku psala na stroji.

Na řadu teď přišel Radek Holub. Prokurátorem byl teď Robert, kterého případ politického buřiče zaujal a skvěle se na něj připravil. Protože naše zákony jsou vymyšlené především na ochranu vlády a soudu, tak Míša nenašel moc argumentů na Radkovu obhajobu. Odsoudil jsem Radka k zákazu činnosti, velké pokutě a ještě vězení se stovkou dřepů. Radek nesmí psát do Ravory ani žádné povídky.

V pondělí vyšla další Radkova ilegální protistátní povídka. Tentokrát s úvodem, který měl být původně v Ravoře, ale tam mu to Radek Pechlát neotiskl, protože nesmí. Ravora se tentokrát neprodala a hodně jí zbylo. Proto se toto číslo prodávalo pouze za jednu pražskou korunu, potom i za půl. Zato Radkova povídka šla na odbyt. V úvodu tentokrát Radek napadl celé zřízení naší Pražské republiky. Robert na něj znovu podal žalobu.

Proběhl nový soud s Liborem. Míša ho zase hájil dobře, jenže Libor byl zažalován za styky s Radkem Holubem a za to, že pomáhal šířit jeho zakázanou povídku. Odsoudil jsem Libora k dvanácti hodinám vězení a dvěma stům dřepů. Následoval soud s Evou, která mi trochu připomíná Pavlu. Protože jsem si to nechtěl rozházet u kluků z osmiček a devítek, kterým se líbí a ani u ostatních holek, tak jsem jí dal jenom pokutu tisíc pražských korun a policejní dohled. Aby seděla ve vězení bysme ji totiž stejně nepřiměli. Tentokrát jsem byl Míšovi vděčný za to, že ji tak dobře hájil.

Dalším případem bylo, že brácha zažaloval Michala Šimka za machinace s penězi. Protože je Michal sedmák, dal jsem mu jen pokutu. Pak byl ještě soud s Petrem Kocourkem. Toho jsem odsoudil, ale Martin měl zrovna narozeniny, tak ho amestoval. Toho dne ještě amnestoval asi pět rozsudků na soudech prvního stupně.

Před soud se dostal Radek Šimek. Zase ho zažaloval brácha. Protože jsem s Radkem zadobře a pomohl mi v turnaji k postupu tím, že mě nechal vyhrát a taky mi dal krabičku míčků Nitacu, dal jsem mu nejmírnější trest. Další kluk, který měl být souzen pro obohacování na úkor republiky, si mě začal předcházet a dal mi malý model autíčka a ještě mi prokazoval další cenné služby. Taky dostal jen malou pokutu.

Radek Holub se teď na chvíli odmlčel, protože byl čtrnáct dní nemocný. Soudil jsem v té době několik dalších případů. Jaromír, ze šesté třídy byl zažalován za nedovolené podnikání. Dal mi ale zadarmo svoji sbírku básní a protože ten den bylo hodně případů a prokurátor nebyl moc dobře připraven, tak jsem Jaromíra úplně osvobodil. Začali jsme si teď s Jakubem nahrávat. Jakub brával žaloby v těch případech, kdy jsem chtěl, aby byl obžalovaný osovobozen. Já jsem potom vycházel zase vstříc jemu při některých jeho obhajobách, na kterých mu záleželo. Navzájem jsme se takhle kryli, Robert s Míšou neměli o našich úplatcích ani ponětí.

Sotva se Radek Holub uzdravil, vydal rozsáhlý manifest proti Pražské republice, v kterém zkritizoval celý náš systém. Kritizoval hlavně soud, ale i vládu, že to mlčky trpí. Musel mít nějakého informátora, protože naše machinace popsal úplně přesně. Kritizoval mě za to, že osvobozuju sedmáky a osmáky. To napsal takovým způsobem, že ti to vůbec nebrali jako útok na sebe a ještě s tím souhlasili.

Do Ravory začal psát další odvážlivec, šesťák Aleš, který nás kritizoval za naši diskriminaci vůči Radkovi Holubovi. Byl zažalován, ale psal dost opatrně, takže ho Míša uhájil. Vyzval jsem Martina, abysme se sešli a dohodli se na opatřeních. Na poradu jsme si pozvali ministry nejdůležitějších odvětví, tedy Ivana, Radka Šimka, Zdeňka, Martina Klokánka a bráchu. Radek dostal za úkol vypátrat, kdo informuje Radka Holuba. Taky má za úkol zajistit kordon policistů k dalšímu soudnímu přelíčení s Radkem Holubem a popřípadě i s Alešem. Radek na to řekl, že je to těžké, protože nepokoje jsou i v řadách policie. Martin dal teda pokyn bráchovi, aby všem policajtům zvýšil o polovinu plat. Dále budou policajti zvýhodněni v nákupu nedostatkového zboží, jako jsou některé povídky a básně. Dále jim bude přednostně zajištěn nákup vstupenek na koncerty naší kapely Orion, které jsou vždycky vyprodané. Poslední výhodou bude, že si budou moct zakoupit nezávadné povídky od Radka Holuba, které se teď nesmějí vydávat ani prodávat na veřejnosti, protože Radek Holub byl označen za politicky škodlivého.

Ivan požadoval tytéž výhody pro armádu, jinak prý za nic neručí. Martin mu je slíbil. Brácha se ale ohradil, že ve státní pokladně není tolik peněz. Martin mu řekl, ať teda peníze přidělají. Brácha se netvářil moc nadšeně a tak mu Martin slíbil taky zvýšení platu. To čeká celou vládu. Členové vlády budou mít o polovinu vyšší plat a rovněž se na ně budou vztahovat všechny výhody, které jsou pro polici a armádu. Martin Klokánek dostal pokyn, že má zvýšit všechny ceny aspoň o padesát procent. Ravoru teď začali číst čtenáři zase díky Alešovi a tak se zvedla její cena na deset pražských korun. Nahoru šly ceny všech povídek, mimo povídek mimořádně vydávaných, které nebyly určeny pro veřejnost. Naštěstí se v republice objevili tři úspěšní básníci a dva prozaici, takže bylo co vydávat a prodávat. Zdražilo se také vstupné na sportovní a kulturní akce. Brácha zvýšil o pětadvacet procent daně a tím teda snížil platy. Daně se pochopitelně nevztahovaly na členy vlády, policii a armádu. Současně byl Radek Šimek upozorněn, že policejní dohled nad Evou je pochybný, když napsala Holubův manifest. Slíbil, že to prošetří.

S Martinem jsme Míšu přiměli, že se vzdal obhajoby Radka Holuba. Jako obhájce jsme mu sehnali Otu z béčka. Domluvili jsme se s ním, že bude Radka hájit špatně a naopak nám bude nahrávat. Ota je právníkem soudu prvního stupně v béčku a náš zákoník zná dobře. Žalobu jsem s ním prošel já i Robert, který bude prokurátorem.

Soud začal. Bylo tu hodně diváků. Radek Holub odmítl Otu jako obhájce. Řekl, že se bude hájit sám. Na to má právo. Osočil nás, že jsme odstavili Míšu od jeho obhajoby. Musel jsem mu vzít slovo. Ozvali se diváci z davu. Autoři protestovali proti zvýšení cen jejich děl. Jejich odměna z jednoho vydaného výtisku je totiž stejná a rozdíl jde od státní pokladny. Jenže v důsledku zvýšení cen se výtisků prodá méně, takže jejich výdělek klesl. Taky protestovali proti znehodnocení peněz jejich přiděláním. Musel jsem proces přerušit a odročit. Přišla nám petice, že má Radka Holuba soudit porota a ne samosoudce. Martin mi řekl, abych jim vyhověl. Byli jsme nuceni do poroty dát i Míšu. Třetím porotcem byl Oto.

Na žalobu, kterou přečetl Jakub, se ozval pískot. Nepodařilo se mi je ztišit. Míša vstal, bouchl pěstí do stolu a pohrozil vyklizením sálu. Dav se ztišil, Míšu respektovali. Jakub dočetl žalobu. Teď se k ní měl vyjádřit Radek Holub. Zcela ji rozvrátil. Obvinil celou naší vládu a soud včetně policie a armády. Dav souhlasně hučel. Míša zase zasáhl.

Vyslechl jsem svědky obžaloby. Pozval jsem i bráchu, který na Radka Holuba vytáhl machinace s penězi při prodeji manifestu. Dalším svědkem byl kat Honza, kterého Radek zesměšnil básničkou, kterou otiskl v manifestu. Honza se opravdicky urazil a byl na Radka Holuba naštvaný. Dále svědčil Martin Klokánek o poškozování obchodu a další svědci. Někteří byli málem vypískáni. Radek Holub měl dva svědky. Nejprve Aleše, jehož řeč se setkala s kladným ohlasem. Někteří kluci začali provolávat hesla, abych byl sesazen z funkce ministra spravedlnosti. Zase musel zasáhnout Míša. Aleš Míšu osočil, že se nechal koupit. Nechal jsem Aleše odvést

Druhým svědkem obhajoby byl Petr Kocourek. Veřejně nám prozradil, že on informoval Radka Holuba po čas jeho nemoci a že ho nevypátrali proto, že v policii je korupce a příslušní policajti jsou podplacení. Na to navázal Radek Holub a dav začal zase šílet. Na Míšu už vůbec nereagovali. Zklidnil je Radek Holub. Řekl, že chce pokračovat. Najednou ale změnil myšlenku své řeči a začal nás obhajovat. Veřejně se přiznal k protistátní činnosti a hlavně k machinacím se svými povídkami, které prodával za opravdové peníze. Všechny nás to překvapilo. Využil jsem toho a navrhl jsem nejvyšší trest. Ozvala se nevole. Radek Holub dav ztišil. Řekl, že rád přijme rozsudek a že se dá na cestu nápravy. Jedině tak prý může skončit korupce, která v naší republice panuje.

Odešli jsme se poradit. Míša nemohl Radkovi moc pomoct, protože Radek se přiznal k činnosti, na kterou je podle §50 nejvyšší možný trest. K tomu byl taky Radek odsouzen. K stejnému trestu byl odsouzen i Petr Kocourek. Oba přijali trest bez reptání.

Martin vydal dekret, kterým zrušil zákaz vydávání nezávadných povídek Radka Holuba. Jeho nové povídky ale musel před vydáním schválit ministr kultury Zdeněk, jestli jsou nezávadné. Stav v republice se stabilizoval a ceny a platy se vrátily do původních mezí. Radek Šimek provedl razii v policii a úplatné policisty suspendoval, mezi nimi i jednoho komisaře. Jirka Bartoš musel jmenovat nového. Já jsem přestal mít na Radka Holuba vztek a zase jsem s ním začal kamarádit. Radek pro mě napsal pěknou povídku a věnoval mi ji.


Sdílet na Facebooku

Zpět


Provozuje a vytvořil Ing. Miloslav Fuček - MF SOFT
Všechna práva vyhrazena ©2002-15
Kopírování částí webu či přebírání částí textu není povoleno bez souhlasu majitele webu.

Dnes je středa
11.12.2024