4/IV

V půlce února byly třídní schůzky. Míša šel obezřetně den před tím k holiči. Učitelka si na schůzkách stěžovala, že my kluci máme dlouhé vlasy a žádala, abysme šli všichni do konce týdne k holiči. Míša tomu unikl, protože šel den předem a tak to třídní jeho rodičům neřekla. Udělal to proto, že jinak by se totiž musel nechat ostříhat víc. Takhle si nechal vlasy dlouhé asi tak, jako můj brácha, když šel od holiče. S tím se třídní spokojila i když měla stejně poznámky. Ocenila ale, že šel Míša dobrovolně ještě před schůzkama. Od Martina na schůzkách nikdo nebyl.

Mě poslal táta k holiči a řekl mi, ať se nechám ostříhat aspoň tak, jako je teď brácha. To celkem šlo, protože brácha má už teď vlasy celkem slušně dlouhé. Martin šel k holiči se mnou. Nechtěl riskovat, že by mu třídní napsala poznámku. Pak by se totiž musel nechat ostříhat hodně. Nechal si vlasy o něco delší než já. Třídní měla sice řeči, ale uznala, že šel vlastně dobrovolně, protože neměl rodiče na schůzkách a tak ho nechala. Mě řekla, že jsem se taky mohl nechat ostříhat víc.

Ostříhaní přišli všichni kluci. Rozumné rodiče mají Radek Holub, Libor Mařatka a Petr Kocourek. Ti byli ostříhaní jen o něco víc než já. Vyloženě nakrátko byl Vojín, který ani k holiči nemusel, protože měl už před schůzkama z nás evidentně nejkratší vlasy.

Nejlepší to mají béčáci. Přestože mají někteří dost dlouhé vlasy, tak jejich třídní neřekl na schůzkách rodičům nic. Největší spoušť ale nadělala učitelka v céčku. Tam přišli všichni mimo Ivana dost nakrátko. Ivan si ale stejně nechal během týdne vlasy trochu zkrátit. Hned jsem mu řekl, že s tou sázkou s tátou kecal. Řekl, že nekecal, že se s tátou domluvili. Jejich třídní totiž dělala na schůzkách brajgl a Ivanův táta jí řekl, že se s Ivanem vsadil a prohrál. Ona mu na to řekla, že nemá žádnou autoritu. Ivanův táta potom doma Ivanovi navrhl, že když si zkrátí vlasy na rozumnou míru, nebude po něm nikdy chtít, aby nosil vyloženě krátké vlasy. Tak se dohodli, že Ivan bude nosit vlasy v rozmezí tří až šesti centimetrů přes límec. Dělal jsem, že mu nevěřím, ale v duchu jsem musel uznat, že bych to taky bral. Protože mít třeba do prázdnin vlasy až na ramena a pak zase jenom centimetr přes límec, to by mě nebavilo. Ale tři až šest centimetrů, to je něco. Zkoušel jsem se s tátou taky o něco vsadit, ale nepřijal to. Slíbil mi ale, že přes prázdniny si budu moct nechat vlasy, jak dlouhé budu chtít. Rozhodl jsem se, že si to teda načasuju tak, abych měl na konci školního roku nejdelší vlasy, jaké mi ještě třídní strpí.