4/II

Začátkem února začal chodit do školy Emil Slanina, spíše teda jezdit, protože chodit nemůže a jezdí na invalidním vozíčku. Na Martina to zase dolehlo, na mě trochu taky. Martin se cítí vinen a tak Emilovi všemožně pomáhá. Já se zas tak vinen necítím, byla to prostě nešťastná náhoda, že tam jeli zrovna v době, kdy byla ta značka schovaná. Přece jsme to neudělali schválně. Přesto ale taky Emilovi pomáhám, kde můžu.

Céčko má třídu v prvním patře a tak Emilovi vždycky kluci pomáhají nahoru. Starší kluci ho vždycky vynesou nahoru do schodů a my mladší mu vyneseme vozík, do omega replica kterého ho potom starší kluci zase usadí. Při vyučování zůstává Emil ve vozíku a přes něj si dává prkno, na které píše. Do lavice by se totiž s vozíkem nevešel a sám by se bez pomoci těžko přepravoval z vozíku na židli a zpátky.

Martin se dozvěděl, že má jít Emil v březnu na operaci. Možná se mu to zlepší, že by mohl chodit aspoň o berlích nebo o holi, ale úplně normálně už asi chodit nebude nikdy. Emil hrál dřív závodně fotbal, to jsme ovšem nevěděli. Asi v osmi letech ho porazilo auto a musel fotbalu nechat. Dal se na plavání. Byl výborný, ale teď má i po plavání.