3/III

V neděli ráno brácha ještě trucoval. Já jsem byl naopak hrozně hodný. Na snídani jsem šel v teplácích a pomohl jsem dědovi odmetat sníh, který přes noc napadal. Brácha vstával zase až, když jsem pro něj přišel. Tentokrát ještě spal. Měl jsem dobrou náladu a tak jsem ho ani nevytřepával ze spacího pytle. Prostě jsem s ním trochu zacloumal a řekl jsem mu, že na něj čekáme se snídaní. Dolů přišel brácha nabručený a táta mu řekl, že se teda chová pěkně, den před Štědrým dnem. Máma byla na bráchu naštvaná, že je zase v manžestrácích a ne v teplácích, když i já jsem si tepláky dnes vzal. Nic mu ale neřekla, vůbec se s ním nebavila. Táta bráchovi řekl, že dneska bude doma, dokud se neomluví. Brácha šel po snídani zase nahoru a tam si pouštěl rádio a četl si.

Šel jsem za Járou a Mílou. Ti měli včera za ten pozdní příchod ještě větší peklo než my a dneska navíc ještě nesmějí ven. Chvíli jsme si teda hráli u nich na zahradě. Zbytek dopoledne jsem pomáhal babičce, mámě a tetě s posledním úklidem. Máma tím byla příjemně překvapena a u oběda mě za to chválila. Brácha se při tom na mě nevraživě díval.

Po obědě jsem se zeptal Pavly, jestli by se nešla projít. Nebyla proti a tak jsme vyrazili ven. Celou cestu jsme si dobře povídali. Mluvili jsme i o bráchovi. Slíbil jsem Pavle, že mu domluvím. S Pavlou se mi dobře povídá, přestože je holka. Dovede mě pochopit a rozumí mi. Právě proto se mi ji taky skoro nikdy nepodaří obelhat. Skoro vždycky mě prokoukne. Většinou jí ale říkám pravdu a v některých okamžicích mi připadá, že mě má radši než máma. Ale dneska je i máma fajn. Při obědě se na mě usmívala.

S Pavlou jsme se na procházce bavili o všem možném i nemožném. Ze začátku jsem většinou mluvil já a vykládal jsem jí o Martinovi, Míšovi a o Ivanově partě. Taky jsem jí říkal o Michalovi Gazdovi, jak ho jeho třídní ostříhala. Pavle ho bylo líto, i když prohlásila, že se holkám mstít nemusel. Vysvětlil jsem jí, že holky nemají Michala moc rády, protože se frajeří.

Uvědomil jsem si, že pořád mluvím jenom já a tak jsem se začal vyptávat Pavly. Pochlubila se, že už má v předtermínu udělané dvě nejtěžší zkoušky a po Vánocích ji už čekají jen tři. Až je udělá, pojede na čtrnáct dní na hory. Chtěl jsem, aby mi toho vyprávěla trochu víc, ale Pavla je toho názoru, že by mě asi její holčičí problémy nezajímaly. To bude asi pravda, protože Pavla je nejenom holka, ale je ještě o deset let starší a tak bych asi dost jejich starostí třeba ještě nepochopil. Kdežto mě ona chápe líp, protože chce být učitelkou a tak musí dětem rozumět. Řekl jsem jí, že bych ji docela bral za třídní, až bude učit. Myslím, že jí to polichotilo.

Po večeři brácha ještě trucoval a šel hned nahoru. Dívali jsme se na televizi. Když jsme šli spát, brácha si ještě četl. Řekl jsem mu, že myslím, že to s tím trucováním přehání, vždyť zítra je Štědrý den. Máma s tátou se na něj můžou naštvat a třeba mu nedají nic k Vánocům. Odsekl mi, že netrucuje a pak už klidněji řekl, že se možná zítra omluví. Šli jsme spát.