Na úvodní stránku



Rošťáci

Miloslav Fuček

Poezie

Přečteno: 437


Báseň Rošťáci je již z pozdějšího období. Inspiroval mě k ní dětský turisitcký oddíl, který jsem v té době vedl. Jde o text k písni, který ale nakonec nebyl zhudebněn.


Na louce se s klukama proháníme,

na prázdniny se už velice těšíme.

Sluníčko vesele svítí,

na louce už kvete kvítí.

 

Beru do ruky prak,

a támhle letí pták,

na něj ale střílet nebudu,

měl bych tu leda ostudu.

 

Fotbal teď zase hrajeme,

mnoho gólů si přejeme.

Sousedním klukům jsme to nandali,

a z našeho plácku jsme je vyhnali.

 

V sadu třešně trháme

a hlídače se dočkáme.

Mámě v hlavně brouka,

z tohodle výprask kouká.

 

Doma jsme týden zavření

a věnujeme se učení.

Na louku mě to láká

a žába u řeky kváká.

 

A tak tajně pádím ven,

cítím tady rmen,

neuniknu výprasku,

za tuhle vycházku.

 

Teď mě všechno mrzí,

už nebudu doma drzý.

Konečně můžu zas ven,

čeká tam náš klukovský kmen.

 

Děláme velkou výpravu,

mé džíny chtějí opravu,

proč jsem si nevzal tepláky,

nebyli by teď tuláky.

 

 

Refrén:

Rošťárny s klukama tropíme

a doma za ně pak trpíme,

naše přátelství je věrné,

pevné, silné, nerozborné.


Sdílet na Facebooku

Zpět


Provozuje a vytvořil Ing. Miloslav Fuček - MF SOFT
Všechna práva vyhrazena ©2002-15
Kopírování částí webu či přebírání částí textu není povoleno bez souhlasu majitele webu.

Dnes je neděle
25.02.2018