Na úvodní stránku



Kapitola třicátá

Miloslav Fuček

Mstitelé

Přečteno: 810


Začal školní rok, Martin jde opět do televize, dále ho čeká výslech ohledně jeho únosu a pak běžné školní starosti.


Hned po prázdninách si mě zase pozvali do televize. Petrův táta jim o mě napsal, že jsem vytáhl Petra z řeky a napsal i děkovný dopis ředitelce. Ta ho přečetla první den školního roku do školního rozhlasu. Někteří velcí kluci mi začali říkat Záchranář. Ředitelka totiž dostala i dopis od plavčíka, takže ten přečetla taky. Z vody jsem už vytáhl pět kluků.

V televizi nás bylo zase víc. Byli tam vítězové modelářské soutěže a další kluci a holky. Byl tam i David Kalanda a zpíval tam. Zase jsme se rozpovídali i o jiných věcech. Byla řeč o tom, že tam jsem už podruhé. Tak jsem vyprávěl, jak jsem vytáhl Petra z řeky. Potom se mluvilo i o těch klucích, které jsem vytáhl na koupališti. Zmínil jsem se i o Martině, že o mě píše diplomku. Mluvilo se i o mém únosu a o tom, že se znám s Davidem. Přiznal jsem i tu rvačku s ním. Zmínil jsem se i o týdnu u strýce Tondy a o našem klubovém táboře. Zase jsem na sebe řekl věci, které jsem ani říct nechtěl, ale dopadlo to naštěstí dobře. Toho čtvrtého únosce, kterého jsem zamlčel policajtům jsem neprozradil, svojí historku z Anglie jsem taky nevyprávěl. U historky s Rekem jsem pochopitelně Jakuba nejmenoval a nejmenoval jsem ani Kryštofa.

Po natáčení v televizi mě čekala nepříjemnost. Byl to výslech ohledně mého únosu. Přišli na to, že únosci byli čtyři. Tak mi nezbylo, než to přiznat. Jeden z těch vyšetřovatelů byl kvůli tomu na mě velice nepříjemný. Řekl mi, že je to křivé svědectví a že sice nemůžu být soudně stíhaný, protože mi není patnáct, ale že mě za to můžou dát do polepšovny. Tím mě trochu postrašil a tak jsem neměl chuť cokoliv vypovídat, abych si ještě nepřihoršil.

Druhý vyšetřovatel měl zřejmě vyšší hodnost. Někam si toho nepříjemného poslal a vyslýchal mě sám. Viděl jak jsem vystrašený, tak mi řekl, že to není zas tak horké, abych hlavně řekl pravdu. Tvářil se přátelsky, tak jsem mu řekl, jak to bylo a že mě ten chlap pustil a tím mě zachránil život. Vyšetřovatel mě pochopil a řekl mi, že za těhle okolností s ohledem na můj věk se mi nemůže nic stát. Sepsal moji novou výpověď a šel jsem domů.

Pak mě ještě vyšetřovali jednou, kvůli té křivé výpovědi. Řekl jsem tomu vyšetřovateli, že mě ten muž měl zabít, ale neudělal to a místo toho mě pustil. Tím mi zachránil život a nechtěl jsem, aby ho zavřeli. Tohle nebyl obyčejný vyšetřovatel, protože to rovnou uzavřel. Napsal, že jde o porušení nějakého zákona, které ale s ohledem k okolnostem případu a k mému věku nemůže být stíháno a další stíhání zastavil, protože jsem si při své první výpovědi neuvědomil, že porušuju zákon. Pak už jsem měl pokoj. Ještě proběhl soud. Těm únoscům se přišlo na to, že toho mají na svědomí víc. Byl jsem jako svědek u soudu. Znova jsem jim řekl, že ten čtvrtý mi zachránil život a nezabil mě. Vůdce bandy byl odsouzen na osm let nepodmíněně, ti dva zbylí na pět let nepodmíněně a ten čtvrtý na dva roky podmíněně. Ten s nima spolupracoval jenom v tomhle případu. Když do třech let nepřestoupí zákon, tak trest vůbec nenastoupí. Byl jsem rád, že nepůjde do vězení.

V září jsem si ještě vzpomněl na bývalou třídní a šel jsem jí poděkovat za ten posudek do Anglie. Byla překvapená. Řekl jsem jí, že jsem se o něm dozvěděl až teď. Chvíli jsme si povídali. Ptala se mě, jak se mi daří, jaké jsem měl prázdniny. Řekl jsem jí, že s učitelema na druhém stupni vycházím dobře a prázdniny, že byly perfektní. Řekla, že o mě slyšela, že jsem se výrazně zlepšil v chování. Pak už jsem musel spěchat do třídy, abych nepřišel pozdě do hodiny.

V září kluci objevili v jednom stánku pěkné placky, které se nosí na košili nebo tričku. Na jedné placce bylo napsáno "Nebojím se školy, škola se bojí mě". Tu si koupili všichni kluci z naší třídy mimo Ivana a Slávka. Mě se ještě líbila placka, na které bylo "Nerušit, dospívám". Koupil jsme si ji taky a Michal si koupil placku s nápisem "Pozor, dospělé dítě!".

Druhý den měli skoro všichni kluci z naší třídy ve škole placku "Nebojím se školy, škola se bojí mě". Já měl placku "Nerušit, dospívám" a Michal "Pozor, dospělé dítě!". Mě se ta placka se školou taky líbí, ale do školy bych si ji nevzal. Ne, že bych se bál, ale za prvé mě nevystihuje, protože já vycházím se školou celkem dobře a za druhé by mi vadilo, že ji mají všichni ostatní. Kdežto placka, že dospívám, je pravdivá. Michal chce být taky originální. Ve škole měl obě placky, ale když viděl, že tu první mají všichni, tak si na tričko připevnil tu druhou.

Některým učitelům se ta placka se školou moc nelíbila, někteří to brali spíš s humorem. Naše třídní neřekla nic. Někteří učitelé ocenili mě a Michala, že jsme aspoň originální.

Na přírodopis máme letos učitelku Kochovou. Na pracovní výchovu budeme mít od října zase učitele Bednáře, který se vrátí z vojny. Zatím za něj dílny supluje školníkův syn, kterému je asi dvacet. Je tu zaměstnaný jako údržbář, takže až se vrátí Bednář, už učit nebude. Ze začátku jsme ho moc neposlouchali. Nejvíc řádil Jarda. Tak se školníkův syn, pan Pokorný naštval, zavolal si Jardu k tabuli, vzal ukazovátko a dal mu s ním pár přes zadek. Pak jsme byli všichni hodní, protože Jarda dostal celkem dost. To druhý dílnař nebo Alan, když dají občas někomu z kluků na zadek, tak dávají o hodně míň. Tohle už byl takovej malý výprask. Pokornému ale o nic nejde, protože stejně učí jenom na záskok, tak se nebojí průšvihu.

Další hodinu dílen jsme měli na sobě placky. Pokorný to zval s humorem. Vzal si k tabuli Jirku a řekl mu, že když si myslí, že se ho škola bojí, že mu dokáže že ne. Vzal si ukazovátko a řekl Jirkovi, aby se předklonil. Jirka se trochu bál, ale poslech. Dostal ale jenom symbolicky, úplně málo. Někteří kluci už chtěli placky sundavat, ale když viděli, že Pokorný to nemyslí opravdově, tak si je nechali. Pokorný si nás bral k tabuli jednoho po druhém a každému dal symbolicky ukazovátkem. Zavolal si i mě, tak jsem tam šel. Když chtěl, abych se předklonil, tak jsem se ho zeptal, proč.

"Když si myslíš, že se tě škola bojí", řekl.

"Já si to nemyslím", odpověděl jsem mu.

Až teď si Pokorný všiml, že mám jinou placku než ostatní. Usmál se. Zalíbila se mu. Řekl mi, že mě teda nebude rušit, ať dál dospívám. Šel jsem zpátky do lavice a pokračoval dalšími kluky. Michalova placka se mu taky líbila. Ani Michal nedostal.

Druhý den u nás Pokorný suploval kreslení. Protože jsme nic moc nedělali, tak jsem si četl. Pokorný mi řekl: "Nerad tě Martine ruším v tvém dospívání, ale při hodině se nečte."

Zavolal si mě k tabuli. Někdo zlomyslný mu řekl, že jsem od něj ještě nedostal. Dal mi vybrat, buď na týden zabavit knížku a nebo, že mi ukazovátkem pomůže v mém dospívání. Vybral jsem si to druhé. Vůbec to nebolelo. Četl jsem si dál a byl jsem znova vyrušen v mém dospívání. Učitel mi zase pomohl ukazovátkem a byl při tom stejně mírný jako poprvé. Do konce hodiny jsem tam šel ještě jednou. Bylo to dobré, protože jsem dostával míň než kluci včera v dílně. Pokorný přistihl i Michala a doplnil si svoji sbírku. Teď už od něj z kluků z naší třídy nedostali jenom Slávek a Ivan. Ale i na ty si Pokorný o pár dní později našel záminku, takže bylo jasné, že chce mít svoji sbírku úplnou. Slávek to vzal velice sportovně. Měl jsem obavu, co to s ním udělá, když je tak zakřiknutý. K tabuli se mu moc nechtělo, ale když to měl za sebou, tak to vzal. Dokonce mi připadalo, jako by mu to posílilo jeho sebevědomí. Začal pak trošku Pokorného provokovat, takže si to ještě několikrát zopakoval. To už šel k tabuli sebejistě.

Připadá mi, že Pokorný si v naší třídě našel několik oblíbenců. Snaží se, abysme to nepoznali, ale já myslím, že bych je našel. Patří mezi ně Michal, Honza, Pavel, Slávek a já. Pokorný si nás sice bere k tabuli častěji, ale je nás velice mírný. Takže je to spíš taková vzájemná hra.

V dílně zatím děláme práce pro školu. Pokorný nám řekl, že výrobek přenechá až učiteli Bednářovi. Ten nám k tomu dá i potřebný výklad. Pokorný nám řekl, že on je spíš praktik a asi by nám k tomu neuměl dost dobře vyložit teorii. Ocenil jsem, že nám to otevřeně přiznal a nehraje si na důležitého učitele.


Sdílet na Facebooku

Zpět


Provozuje a vytvořil Ing. Miloslav Fuček - MF SOFT
Všechna práva vyhrazena ©2002-15
Kopírování částí webu či přebírání částí textu není povoleno bez souhlasu majitele webu.

Dnes je čtvrtek
09.07.2020