Na úvodní stránku



Kapitola jedenáctá

Miloslav Fuček

Mstitelé

Přečteno: 676


Konečně je tu tolik vysněná vícedenní výprava. Dopadne lépe, než ta první? Jedou na stejné místo a ani netuší, že se tu opět setkají s panem Vojtěchem, který na ně přišel prvně, když udělali na tábořišti nepořádek.


Ve středu jsme se konečně dočkali naší druhé vícedenní klubové výpravy. Dojeli jsme na nádraží a vlakem jsme se vypravili na staré známé místo. S Mirkem jsme neomylně šli na starou známou louku. Postavili jsme stany. Dohodli jsme se tak, aby stany byly do podkovy.

Když jsme se zabydleli, rozhlédl jsem se kolem. Chudáci stromy byly ještě pořezané. Naše monogramy byly stále čitelné. Opálený strom nad ohništěm se vzpamatovával jen velmi pomalu. V lese jsem našel ještě pár zapomenutých pohozených plechovek, které tam hodil asi Milan. Zakopal jsem je. Pak jsme šli na dříví a vařili jsme oběd. Po něm jsme chvíli lenošili a pak jsme si hráli na louce různé míčové hry. Občas jsme se také vykoupali v potoce.

Po večeři jsme šli na krátký průzkum okolí. Zjistili jsme, že asi kilometr odsud je celkem dobrý rybník. Voda je v něm rozhodně teplejší než v potoku a půjde tam i plavat. V potoku to moc nejde, protože je tu voda po pás a jsou tu kameny. O studánce jsme již věděli z minulého táboření.

Na čtvrtek přichystal Mirek terénní závod. Několik kluků zůstalo u stanů a Miloš, Radek a já jsme šli s tělocvikářem do nedalekého městečka nakoupit. Po návratu měl Mirek terénní závod hotový, tak jsme vyrazili na trať. Jako tradičně jsem vyhrál, druhý byl Miloš a třetí Franta. Při obědě jsme se s tělocvikářem dohodli, že mu nebudeme říkat pane učiteli, ale Alane. Při tom zůstaneme u vykání. Taky bysme mu sice mohli tykat, ale ve škole by to nebylo vhodné a mohlo by se nám to plést. Alan je skvělý, ještě lepší, než jsem myslel.

Po obědě jsme se šli koupat. Alan nás naučil několik pěkných her ve vodě. Prostřídali jsme se, aby byl vždycky někdo u stanů. Rychle to uteklo a už jsme zase vařili večeři. Večer jsme strávili u malého ohýnku při kytaře. Alan tu měl taky kytaru a tak se s Frantou střídali a některé písničky hráli i společně.

Alan pro nás udělal malou bojovku, na kterou jsme chodili po jednom od ohně. Spát jsme šli krátce před půlnocí. V noci jsme drželi hlídky.

V pátek se šlo zase nakoupit. Miloš, Radek a já jsme zůstali u stanů, na nákup šli Mirek, Franta a David. Alan pro nás udělal terénní hru. Tu jsme si pak zaběhli. Byla skvělá. Zase jsem vyhrál, druhý byl Miloš a třetí Lukáš. Mirek připravil Kimovu hru, kterou vyhrál Miloš. Já byl druhý. Před obědem jsme se vykoupali v potoku a šli jsme vařit.

Po obědě jsme chvíli hráli různé slovní hry. Pak jsme se chystali na hry na louce. Přišel sem ten muž, co nám minule nařezal, když jsme tu byli v červnu. Přišel se podívat, jestli tu neděláme binec. Uklidnilo ho, když uviděl Alana a že je všude pořádek. Říkal Alanovi, že občas tu táboří party, které se chovají hrozně.

Muž byl spokojený. Mě zatím neviděl. Já jsem se mu ukázal až o kus dál. Pozdravil jsem ho. Chvíli si mě prohlížel, Pomalu se mu vybavovalo odkud mě zná.

"Nebyls tu náhodou v červnu?", zeptal se.

Přikývl jsem. Muž se netvářil moc přívětivě.

"Chtěl jsem se vám omluvit", řekl jsem. "A děkuju."

Muž se na mě podíval. Nevěděl, co si o tom má myslet.

"Tak ty si ze mě ještě budeš dělat legraci?", zeptal se. Šel ke mě a myslím, že jsem věděl, co mi chtěl udělat. Trochu jsem se bál, ale přemohl jsem to. Podíval jsem se mu do očí a řekl jsem: "Já si z vás nedělám legraci, já to myslím upřímně."

Naše pohledy se střetly a muž se zastavil. Chvíli jsme se na sebe upřeně dívali.

"Já vím, že máte rád přírodu a že jste to s náma myslel dobře", řekl jsem. "Mě to moc pomohlo, proto vám děkuju", řekl jsem.

"Vypadá to, že jsi se za ty dva měsíce změnil", řekl muž.

"Tenkrát jsem to nechápal a měl jsem na vás vztek", řekl jsem.

"Tvoji kamarádi to pochopili", řekl.

"Já na ně měl tenkrát vztek. A hlavně jsem měl vztek, že jsem dostal víc než oni. Ale bylo to zasloužené, oni možná nemuseli dostat vůbec, protože je to mrzelo."

Posadili jsme se na louce a vyprávěl jsem mu, co se dělo potom v našem klubu, jak kluci odešli a já se začal taky měnit. Vyprávěl jsem mu, jak jsme se s Mirkem zbavili Milana . Pak jsem i přiznal, co jsem se dozvěděl od Kuby, že největší binec jsem tam dělal v opilosti já. Naše pohledy se opět potkaly. Já se za to teď styděl a uhnul jsem pohledem. Utrhl jsem stéblo trávy, abych zaměstnal své ruce. Muž se na mě ale nezlobil. Poznal, že mě to mrzí. Řekl, že je dobře, že jsme se zbavili Milana.

"Ten pro vás nebyl dobrým náčelníkem klubu. Jeho zodpovědnost za to, co jsi udělal je větší než tvoje."

Vyprávěl jsem mu, jak jsme s Mirkem na další výpravě spálili cigarety a zavázali se, že už nebudeme kouřit ani pít alkohol. Usmál se a utrhl si taky stéblo. Trochu jsem se uvolnil, rozvalil jsem se na břicho a pokračoval jsem ve vyprávění. Stručně jsem mu řekl o táboru, jak jsem na něj nechtěl, jak to probíhalo a jak mě pak Michal učil uzlovat, šifrovat a další dovednosti. Ukázal jsem mu postupně všechny svoje zápisníky, které jsem postupně vytahoval z kapes a zase ukládal zpět.

Řekl mi, že se ze mě stal správný kluk. Trochu jsem se nad tou chválou začervenal. Bavili jsme se i o mém Modrém životě. Zajímal se o moje dobré skutky, jestli tam nepíšu třeba domácí povinnosti. Při té příležitosti přišla řeč na můj první dobrý skutek. Uznale mi řekl, že to je skutečně dobrý skutek s velkým D.

Povídali jsme si asi hodinu a spřátelili jsme se. Řekl mi, že bydlí asi kilometr odsud. Je mu padesát. Dohodli jsme se, že mu můžu říkat křestním jménem, takže ho oslovuju pane Vojtěch. Má dvě dospělé dcery a jednoho syna. Tomu je pětadvacet a žije s ním. Obě dcery jsou už vdané a mají děti. Ty jsou o něco mladší než já.

Řekl jsem mu, že bych ho docela bral jako dědu. Já už dědu nemám. Jeden umřel než jsem se narodil a druhý, když jsem byl v první třídě. Poslední babička umřela rok po něm a ta první krátce po mém narození, takže si ji taky vůbec nepamatuju.

Pan Vojtěch slíbil, že se na nás ještě přijde podívat v sobotu nebo neděli. Rozloučili jsme se. Vrátil jsem se ke stanům a zapojil jsem se do her. Po večeři nás Aleš naučil stopovat. Několik stop jsme si odlili.

V sobotu se na nás zase přišel podívat pan Vojtěch. Dohodli jsme se, že zítra ráno mě, Miloše a Radla vezme na houby. Pozvali jsme ho na večer k táboráku. Slíbil, že se na chvíli staví se svým vnukem. Bylo pěkné dusno a tak jsme se šli koupat. Po obědě jsme šli na dříví na táborák. Alan nám ho zapálil loučí přesně tak, jak se takový slavnostní oheň zapaluje. Přišel i pan Vojtěch s vnukem Vojtou, kterému je deset. Zapojil se do našich her. Zdrželi se asi do desíti, pak šli domů. My seděli skoro do půlnoci.

Brzo ráno tu byl pan Vojtěch a šli jsme na houby. Radkovi se nechtělo vstávat, tak jsme šli s Milošem bez něj. S panem Vojtěchem tu byl i jeho vnuk Vojta. Bylo příjemně chladno. V noci pršelo. Dnes ale bude zase hezky. Hub bylo spousta. Pan Vojtěch je výborně zná.

Vrátili jsme se akorát na snídani. Po ní jsme začali pomalu balit. Stany brzy oschly a tak jsme je sbalili. Po obědě jsme se ještě chvíli vykoupali a pak jsme šli na vlak.


Sdílet na Facebooku

Zpět


Provozuje a vytvořil Ing. Miloslav Fuček - MF SOFT
Všechna práva vyhrazena ©2002-15
Kopírování částí webu či přebírání částí textu není povoleno bez souhlasu majitele webu.

Dnes je sobota
17.11.2018